Prezident je v současné situaci králem na šachovnici
Je na čase, abyste peníze převedli zpátky a investovali je doma, říká ruský prezident Vladimír Putin titánům ruského hospodářství, kterým se obecně říká oligarchové. Poté, co jim v minulosti marně promlouval do duše v soukromí, zkusil to poprvé na veřejnosti. Apeloval na ně ve svém projevu v ruské obchodní komoře 19. června v Moskvě. Jde o to, aby podnikatelé repatriovali své nesmírné bohatství, které nejprve nashromáždili v postsovětském Rusku a pak tajně převedli do zahraničí. Někteří už svědomí zpytují. V úterý 25. června vláda oznámila, že ve druhém čtvrtletí zaznamenala poprvé za bůhvíkolik let čistý příliv prostředků. Putin říká, že po tom, kde a jak oligarchové k penězům přišli, nikdo pátrat nebude. A nikdo jim ani nebude vyměřovat žádné sankční daně.
Takže další pokus, jak ovládnout oligarchy. Copak toho Rusko, unavené všemožnými aférami, nemá ještě dost? Vždyť už Putinův předchůdce Boris Jelcin opakovaně přísahal, že novou vrstvu ruských drancovníků zkrotí, a pokaždé to vyznělo naprázdno. Jenže tentokrát by Rusové, a nakonec i zbytek světa, opravdu měli zpozornět. Bývalý důstojník KGB je totiž mladší, chytřejší a tvrdší než Jelcin. Navíc vytrvale posiluje státní aparát, který zdědil po svém oslabeném předchůdci. Vždyť se mu podařilo vystrnadit ze země dva oligarchy, Borise Běrezovského a Vladimíra Gusinského, kteří veřejně kritizovali jeho politiku. A když se teď bude tvářit jako mílius, ale přitom zůstane tvrdý, mohl by něco z peněz v zahraničí dostat zpátky do Ruska. A třeba přitom ještě ovládne zbylé oligarchy. Jak říká analytik Christopher Weafer z moskevské makléřské firmy Troika Dialog, souboj mezi Kremlem a oligarchy vstupuje do závěrečné partie.
A Putin musí tento souboj ustát, protože Rusko jejich peníze nutně potřebuje. Podle firmy Troika Dialog převedli kapitáni ruského průmyslu - ať už těží ropu, kovy, nebo se zabývají jinými lukrativními komoditami - od poloviny 90. let na své účty v zahraničí zhruba 160 miliard dolarů a tento trend pokračuje tempem dvacet miliard ročně. To nejlepší, co mohla země nabídnout v oblasti těžby ropy a kovů, získali oligarchové především ve zmanipulovaných dražbách, což sami připouštějí.
Putin teď strategicky navrhuje začít od nuly, v podstatě nabízí jakousi amnestii. „Stát by neměl z nikoho páčit, jak ke svým penězům přišel, zvlášť když uvážíme, že ani nevytvořil normální podmínky pro to, aby se tyto prostředky daly investovat do hospodářství,“ řekl před obchodní komorou. Slíbil, že investiční klima v Rusku zlepší prostřednictvím spravedlivých a přiměřených pravidel, a jedním dechem dodal, že oligarchové už své finance v zahraničí schovávat nemusejí.
Tím prezident částečně brnká na strunu populismu. Když se zaměří na neoblíbené magnáty, mohl by si v rámci příprav na kandidaturu na znovuzvolení v roce 2004 upevnit své postavení u převážně chudého ruského voličstva. „Je to politika,“ říká moskevský oligarcha Viktor Vekselberg, který podniká s ropou a hliníkem. Jenže tažení za návrat kapitálu do země podporují také prezidentovi tržně orientovaní poradci. A ti jsou ve svých úvahách čistě pragmatičtí. Ruská ekonomika potřebuje investice. Když už se dnes někde investuje, tak je to v ropném průmyslu a ten ovládají oligarchové. Do něj směřuje přibližně polovina z celkem 22 miliard dolarů letošních předpokládaných investic do průmyslu.
Putinovy argumenty mají oligarchy přesvědčit, aby se dobrovolně přesunuli z ropného sektoru do výroby a oborů vyspělých technologií. A pokud se vládě podaří reformovat zbídačený bankovní systém, mohly by se vklady oligarchů využít na podporu drobného podnikání, kterému se v Rusku o úvěrech zatím ani nesní.
Oligarchové jsou však opatrní, a to i přes Putinovy sliby, že se nikdo na nic nebude vyptávat. Kdyby peníze opravdu vynesli na světlo boží, svět by se mohl dozvědět o jejich transakcích, a to by mohl být problém, ať už to Putin s amnestií myslí vážně, nebo ne. Mimo to se proslýchá, že se ruští baroni možná vytasí s někým, kdo by se Putinovi v prezidentských volbách postavil. Spory s Kremlem by se tím mohly vyřešit jednou provždy.
Jenže politika už k silným stránkám oligarchů nepatří. Kreml totiž značně omezil jejich kontrolu hlavních televizních stanic. A bez televize se žádný kandidát v celostátních volbách neobejde. V tomhle Putin chodit umí.
Pokud se navíc oligarchové rozhodnou, že nabídku amnestie nevyslyší, budou se muset připravit na to, že ve druhém funkčním období jim Putin ukáže svou druhou tvář a začne na ně tlačit. Podle Weafera je nejpravděpodobnější, že by zavedl daň z nečekaných zisků z ropy závislou na produkci. Daňový systém je Putinovou nejlepší univerzální zbraní, ale vedle toho by mohl přitvrdit i při prosazování stávajících zákonů a začít oligarchy vyšetřovat. Putin je v každém případě odhodlán vyřešit největší nepotrestanou nespravedlivost, jejíž začátky spadají do doby, kdy Rusko nestandardně vykročilo na cestu kapitalismu. A chytří oligarchové dají na jeho radu, protože v této partii je Putin králem šachovnice.
Největší z ruských baronů
KDE MAJÍ HLAVNÍ PODÍLY
VAGIT ALEKPEROV, 51 Lukoil
ROMAN ABRAMOVIČ, 35 Russkij alljuminij, Sibněfť
VLADIMÍR BOGDANOV, 50 Surgutněftěgaz
OLEG DĚRIPASKA, 34 Russkij alljuminij
MICHAIL FRIDMAN, 38 Ťumenskaja něftěnaja kompanija
MIKHAIL CHODORKOVSKIJ, 39 Jukos
VLADIMÍR POTANIN, 41 Norilskij nikel
VIKTOR VEKSELBERG, 45 SUAL Holding, Ťumenskaja něftěnaja kompanija
Pramen: BusinessWeek
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Ivo Večeřa
