Je otázkou, jestli si Vladimír Putin utahoval z bojovníků proti růstu ruského vlivu ve střední a východní Evropě, nebo mu schází elementární pochopení pro tento region, ale jeho myšlenka, že tyto státy, až zbohatnou a přestanou dostávat dotace z bruselské kasy, začnou uvažovat o odchodu z EU po vzoru Británie, jsou značně mimo realitu.
Ne, že by nehrozily různé odstředivé tendence, jejichž zárodky jsou v řadě postojů už současných politiků cítit. Ale o dotace opravdu nejde. První z nových zemí EU, která přijde díky svému zbohatnutí o nárok na podporu z kohezních fondů, bude bezpochyby Česko. Ale když se podíváme na to, co dotace přinesly, můžeme celkem přesvědčivě konstatovat, že jejich konec nebude žádným velkým dramatem.
To, jak jsme od vstupu do Unie ekonomicky získali, je totiž důsledek volného vstupu na obrovský trh EU a nikoli eur použitých z velké části na zbytné statky v podobě různých vzdělávacích programů a podobných obskurních akcí či cyklostezek, z nichž země rozhodně nebohatne.
Souhlasíte s Putinem, že východní země začnou opouštět EU, až se stanou čistými plátci?
Ani ta Británie totiž neodešla kvůli tomu, že moc platila a málo dostávala, ale protože přišla o tak velký díl suverenity ve věcech dotýkajících se každodenního života, že to voliče už příliš popouzelo. Měli pocit, že náklady, a zdaleka nejen ty snadno vyčíslitelné librami, převýšily výnosy.
A tohle samozřejmě hrozí i jiným zemím, včetně těch z našeho regionu. Zatěžování členských států společnou evropskou politikou podporovanou migrací a pokusy o společnou azylovou politiku, která by vzala občanům právo rozhodovat, koho nechají žít ve vlastním domě, zběsilé ekologické regulace neodpovídající technologickému pokroku a ekonomickým možnostem jednotlivých zemí a další zásahy do zbytků suverenity členských států jsou hrozbou pro integritu Unie.
To samozřejmě nakonec může udělat Putinovi radost. Ale v rukou to máme sami v našem tolik vzývaném klubu.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
