Putin, nejbohatší Evropan v nesnázích

Čtyřicet miliard dolarů je nejčastěji zmiňovaným číslem souvisejícím se jměním ruského vládce. Vladimir Putin je uváděn jako autoritář, nacionalista, kágébák, imperialista, nebezpečný válečník a někdy i terorista. Nic zatím nenaznačuje, že by s nějakým z těchto označení někdy měl větší osobní problém.

V Rusku žijí bulvární novináři (Stanislav Belkovskij), kteří o Putinovi píší jako o skrytém homosexuálovi, který žije osamělým životem a spočinutí nachází jen v náruči labradorky Connie nebo vlčáka Buffyho.

Konstatovali jsme, že takoví lidé žijí, z čehož lze usuzovat, že je Kreml považuje za neškodné, jestli nejde přímo o dezinformační kampaň, jejímž účelem je odvést pozornost a nedopustit, aby byl Vladimir Putin označován přívlastkem, jímž bude historie období jeho vlády jednou hodnotit nejčastěji. Totiž tím, že Vladimir Putin je prostě zloděj. S tím už by novodobý car osobní problém mít mohl.

První milion z Petrohradu

„Je to největší korupční případ historie,“ tvrdí švédský ekonom a poradce NATO Anders Aslund. Ne že by podobné informace vyhřezly na světlo zrovna teď. Částku 40 miliard zmiňuje Belkovskij již několik let, převzali ji autoři knih Muž bez tváře Maša Gessenová nebo Jurij Felštinskij a Vladimir Pribylovskij v monografii Korporace.

A došla k ní po pětiletém studiu dostupných materiálů i renomovaná americká autorka Karen Dawishová, která jako příklad všudypřítomné korupce v Rusku uvádí, že z 50 miliard určených na přípravu zimních olympijských her v Soči skončila polovina v kapsách Putinových kumpánů, třeba stavařů, olejářů a kamarádů z dětství, bratrů Rotenbergů.

Oligarchie je řecké slovo označující vládu nejmajetnější vrstvy a v Rusku bývá nejčastěji spojována s érou divoké privatizace za Borise Jelcina. Tehdy se o majetek drali neurvalí a zároveň bystří manažeři státních podniků (Boris Berezovskij), pro něž americký finančník George Soros razil termín „loupeživí baroni“. Mezitím otec ruské privatizace Jegor Gajdar v roce 1994 pronesl temné proroctví: „Mám strach z toho, že se spojí byrokraté s tajnými službami a mafií a vytvoří chobotnici.

Byla by to příšera.“ Gajdar narážel na to, že před rozpadem SSSR v roce 1991 vstoupila na místních trh řada západních firem a finance společných podniků se jali spravovat jediní profesionálové v oboru devizových toků – rozvědčíci z KGB.

Nějak tak vydělal Vladimir Putin svůj první milion. Za jeho místostarostování v Petrohradě (1991 až 1996) zmizel exportní materiál v hodnotě 100 milionů dolarů, protože KGB ihned po rozpadu SSSR začalo uplatňovat směrnici z 23. srpna 1990, kterou Dawishová pečlivě cituje pod plným názvem jako Zvláštní opatření k organizaci obchodních a zahraničních hospodářských aktivit strany. V praxi to znamenalo, že každý známý valutový účet musí být převeden pod kontrolu KGB.

Trump mu věří

Ani na těchto informacích není nic moc nového, překvapující je to, že Bílý dům konečně zaujal stanovisko a nazval ruského vůdce „zkorumpovaným politikem“. „Víme o tom mnoho, mnoho let,“ potvrdil v pořadu televize BBC Panorama sekretář Bílého domu Adam Szubin. Co z toho vyplývá? Na první pohled nic. Pro Rusko by bylo mnohem nepříjemnější, kdyby Bílý dům potvrdil závěr britského soudce, který v případu Litviněnko obvinil Putinův režim, že vyhazoval do povětří obytné bloky k získání záminky pro válku v Čečensku. Pak by byl Západ nucen přece jen jednat, jak často upozorňoval Garri Kasparov.

Avšak Putin se přesto nachází v nové situaci, neboť správně tuší, že od nynějška bude jím organizované rabování státního majetku považováno za hotovou věc a bude se o něm takto hovořit i v diplomatických kruzích. Loajalita jeho spolupracovníků navíc není bezbřehá, a přestože třetinu majetku země už skoro deset let spravuje stejných 100 individuí, přeběhlíků bude přibývat s tím, jak se bude zhoršovat celková hospodářská situace.

Jestli Washington zvažuje, že by zopakoval stejný kousek, jímž před 30 lety rozložil SSSR (vyhladovět zemi skrze uměle podporované nízké ceny ropy), nyní nastává ten správný čas. Tedy jestli ovšem v USA mezitím nezvítězí Donald Trump, který v Putinovu vinu osobně nevěří. „Nikdy mu nebylo nic prokázáno,“ zazněl jeho rázný argument uprostřed minulého týdne.

Co všechno vlastní Michail Ivanovič (Putinova přezdívka pro tajná obchodní jednání)

Palác v zátoce nedaleko města Gelendžik u Černého moře mezi výběžky Tonkij a Tolstyj v Krasnodarském kraji. Architektem měl být Ital Lanfranco Cirillo. Náklady na vybudování paláce o rozloze 26 tisíc metrů čtverečných a s pozemky okolo 60 hektarů se odhadují na 350 milionů dolarů. Původně byl určen pro Putinovu dceru Jekatěrinu a jejího manžela Nikolaje Šamalova. Oficiálním vlastníkem paláce je kyperská společnost registrovaná na Panenských ostrovech, kterou spravoval podnikatel a bývalý vědec, Putinův kolega z petrohradského období Sergej Kolesnikov. Ten měl poédle svých slov pomáhat Putinovi shromažďovat peníze od oligarchů pod záminkou, že přispívají na zdravotnictví. Příspěvky šly ve skutečnosti na stavbu paláce. V současnosti palác spravuje Nikolaj Šamalov, která pro Putina drží 96 procent akcií zámořského vlastníka. Podle BBC existuje nahrávka, která zachycuje rozhovor mezi Kolesnikovem a Šamalovem, jak si dělí 440 milionů Putinova majetku. Na palác přispěl i Putinův věrný oligarcha Roman Abramovič, který na jeho stavbu (v domnění, že dává na nemocnici) věnoval 2023 milionů dolarů

Vila u Středozemního moře u španělského města Torrevieja v ceně několika milionů dolarů. Koupě prý proběhla ještě za Putinova úřadování v Petrohradě, případem se zabýval detektiv Andrej Zykov. Po Putinově zvolení prezidentem byl případ zastaven a Zykov odešel do důchodu. Španělští vyšetřovatelé mají k dispozici přepisy odposlechů mafiánů, kteří nakupují vilu jménem ruských státních orgánů.

Supermoderní jachta za 50 milionů dolarů. Dar od Romana Abramoviče. Transakci dle vlastních slov připravil v létě 2002 někdejší obchodník s ropou Dmitrij Skarga, jenž se dnes věnuje lodní přepravě a žije v Británii. Několikapatrová jachta je udržována na státní náklady. Abramovič transakci nikdy výslovně nepopřel

Tajný podíl v obchodní společnosti Gunvor, která má sídlo na Kypru a obchoduje v Ženevě. Čtvrtý největší prodejce surové ropy na světě. Bílý dům ve Washingtonu celkem autoritativně tvrdí, že Gunvor je jedno z hlavních míst, kam Putin odklání své soukromé prostředky. Jedním z oficiálních vlastníků byl Putinův přítel Gennadij Timčenko, který kvůli americkým sankcím přeprodal svůj podíl za deset miliard dolarů. Timčenko má být podle Washingtonu jedním z Putinových bílých koní, kteří za jeho vlády nesmírně zbohatli a jsou čímsi jako prezidentovou „chodící bankou“. Dalším takovým koněm je druhý největší akcionář Bank Rossija, jednoho z největších finančínch ústavů v zemi spravovaného víceméně Kremlem a dotovaného ze státního rozpočtu, jímž je již zmíněný Nikolaj Šamalov.

Palác u španělského města Marbella na jihu Španělska s přilehlými vinicemi. Odhadovaná cena je 20 milionů dolarů

Zdroje: BBC, Panorama: Putin‚s Secret Riches, Karen Dawisha: Putin™s Kleptocracy: Who Owns Russia?, Anna Arutunyan, Wall Street Journal

Čtěte také:

Sankce dopadly na Putinova důvěrníka. Itálie mu obstavila majetek

Putinovo majetkové přiznání: Staré Volhy a přívěs po otci