Putinovi vyvolení

Medveděv se po povýšení stává hlavním kandidátem na prezidentskou funkci

Kdo se stane příštím ruským prezidentem? Bude stranit trhu, nebo státu? Bude to demokrat, nebo autoritář? A bude jeho volba hladká, nebo skandální? Ačkoli se příští prezidentské volby uskuteční až v březnu 2008, kdy Vladimir V. Putin slíbil, že odejde do důchodu, politická diskuse v Rusku má nyní jen jedno téma. Jedna otázka zajímá Rusy více než jakákoli jiná: Kdo bude Putinovým vyvoleným nástupcem?
S podporou populárního prezidenta a státní mašinerie, včetně státem kontrolovaných médií, by měl být Putinem vybraný kandidát jasným favoritem. Proto když Putin 14. listopadu ohlásil překvapivou výměnu funkcí ve svém kabinetu, znalci Kremlu šíleli. Jeho krok podpořil teorii, že se chystá zaučit nástupce, aby zajistil kontinuitu současné vládnoucí skupiny. „Na jmenování by se mělo pohlížet v kontextu ,problému roku 2008' a budoucích prezidentských voleb,“ prohlašuje Alexej Makarkin, analytik ruského Centra pro politické technologie.
Putin navíc také odkryl první, i když jen předběžná vodítka k tomu, kdo by mohl být jeho pokračovatelem. Změny ve vládě obrátily pozornost na dvě klíčové osobnosti: Dmitrije A. Medveděva, někdejšího šéfa Putinovy prezidentské kanceláře a Sergeje B. Ivanova, ruského ministra obrany. O obou se už hovořilo jako o možných kandidátech na nejvyšší funkci. Nejvýznamnější změnou je to, že Medveděv se dostal do vlády s titulem prvního vicepremiéra. Znamená to, že nejvýše postavený ruský úředník se propracoval na veřejností velmi sledované místo. Tím by se mohly značně zvýšit jeho šance na post hlavy státu. „Medveděv dostal příležitost dokázat, že může být politikem stejně jako úředníkem státní správy,“ domnívá se Christopher Granville, hlavní stratég v moskevské investiční bance United Financial Group.
Je-li pravda, že Medveděv je připravován na prezidentský úřad, pomůže to uklidnit investory v Rusku, které znepokojovaly signály většího státního intervencionismu a ekonomického nacionalismu. Medveděv, bývalý profesor práv na Sanktpetěrburské univerzitě, je považován za vůdce „liberální“ frakce Kremlu, podporující tržní hospodářství a dobré vztahy se Západem. Tato skupina je na kordy s frakcí z bezpečnostních služeb známou jako siloviki (muži síly), která dává přednost nacionalističtější a centralizovanější politice. Investoři rovněž doufají, že přesuny ve vládě by mohly znovu rozběhnout pozastavené hospodářské reformy.
„V případě investic to rozhodně považujeme za pozitivní krok,“ uvádí Chris Weafer, šéf výzkumu v ruském bankovním domě Alfa-Bank. V den, kdy Putin oznámil změny, stoupl ruský burzovní index RTS o dvě procenta.
Rusko je však Rusko a existuje v něm spousta nástrah. Medveděv, známý jako umírněný úředník, možná není tak odolný, aby mohl být budoucím prezidentem. A když ho Putin povýšil do vysoké vládní funkce, vyzvedl zároveň čelného silovika, bývalého důstojníka KGB Ivanova do funkce vicepremiéra. Je to nižší postavení, než má Medveděv, ale Ivanov je už je dlouhou dobu považován za možného Putinova nástupce, protože se s prezidentem zná od sedmdesátých let, kdy se seznámili v KGB.

Rozdávání pamlsků.

Ivanovovo povýšení však nemusí být žádným vážným důvodem ke znepokojení. Je pravda, že jako ministr obrany se Ivanov pochopitelně choval jako jestřáb ve vztahu k takovým otázkám, jako je třeba čečenská válka. Občas vyjadřoval názory, které se očekávají od konzervativce. Doporučoval například, aby se ruské město Volgograd znovu přejmenovalo na Stalingrad. Avšak na rozdíl od některých bývalých jestřábů z KGB v Kremlu je Ivanov jako silovik zařazován mezi umírněnější a pragmatičtější. Na západní partnery zapůsobil diplomatickou obratností a dobrou angličtinou. „Není to jeden z těch staromódních komunistických generálů, kteří nerozumějí modernímu světu. Je otevřenější, méně konzervativní a je zajímavým partnerem pro Západ,“ uvádí Alexander Rahr, odborník na Rusko v Německé radě pro zahraniční styky v Berlíně.
V lepším postavení jako kandidát se v každém případě jeví Medveděv. Analytici se domnívají, že je významné, že dostal na starost nové programy veřejných výdajů. V příštích třech letech mají dosáhnout částky 18 miliard dolarů a jsou všeobecně považovány za pokus Kremlu koupit si podporu veřejnosti před příštími volbami. Volba Medveděva do politicky významné funkce podpořila spekulace, že dříve či později dostane premiérský úřad, což je přirozený odrazový můstek do prezidentského křesla. Současný ruský premiér Michail Fradkov je považován za méně významnou osobnost, kterou Putin pravděpodobně nahradí ještě před rokem 2008.
I kdyby však Medveděv někdy nejvyšší funkci získal, není zdaleka jasné, co jeho reformistická pověst může znamenat pro praxi. Jako šéf Putinovy prezidentské kanceláře Medveděv oddaně podporoval stále centralizovanější postupy vlády včetně mnohých, zejména zničení soukromé ropné společnosti Jukos, které se nelíbily investorům v Rusku.
Zvýšení veřejných výdajů, na něž bude dohlížet, znepokojilo tržně orientované ekonomy, kteří se bojí rostoucí inflace. „Medveděv není liberál, ani konzervativec. Je pragmatik. Je to ale moderní člověk, který má zkušenosti s prací v tržním hospodářství,“ tvrdí Makarkin. Podobně jako Putin se i Medveděv zabývá otázkami ruské státnosti a politické stability, což zmírňuje jeho protržní názory.
Aby byl zmatek ještě větší, Medveděv a Ivanov rozhodně nejsou jedinými možnými kandidáty. Do čela prezidentské kanceláře místo Medveděva jmenoval Putin relativně neznámého muže. Na významnou příčku se vyšvihl Sergej Sobjanin, někdejší guvernér Ťjumenské oblasti bohaté na ropu, do seznamu uchazečů o prezidentský úřad. Schopný úředník Sobjanin není spojen s žádnou existující kremelskou frakcí. Je však o něm známo, že je oddán Putinovi a je stoupencem opatření k centralizaci moci.
Bez ohledu na to, koho Putin nakonec označí za nástupce, zahrnuje ruský model řízeného nástupnictví rizika. Kreml nepochybně věří tomu, že když má za sebou státní mašinerii, může pro svého kandidáta získat ruskou veřejnost. Obdobně jako se Putin náhle vynořil před svým drtivým vítězstvím ve volbách v roce 2000. Není ovšem ani zdaleka jasné, zda Medveděv či jakýkoli jiný Kremlem podporovaný kandidát, má všechny předpoklady k tomu, aby získal důvěru veřejnosti. „Medveděv to všechno musí prokázat,“ poznamenává Granville. Nevyjde-li plán A, kdo ví, jaká další překvapení má tajnůstkářský ruský prezident ještě v rukávě.

Dmitrij A. Medveděv první vicepremiér
NAROZEN: 14. 9. 1965 v Leningradě
VZDĚLÁNÍ: právnická fakulta Leningradské státní univerzity
ZAMĚSTNÁNÍ: V letech 1990–1999 vyučoval právo na Sanktpetěrburské univerzitě. Putina poznal jako právní poradce kanceláře sanktpetěrburského primátora. Roku 2000 se stal zástupcem šéfa prezidentské kanceláře v Kremlu, potom jejím šéfem. V roce 2002 byl jmenován předsedou představenstva Gazpromu.

Sergej B. Ivanov vicepremiér
NAROZEN: 31. 1. 1953 v Leningradě
VZDĚLÁNÍ: katedra filologie Leningradské státní univerzity
ZAMĚSTNÁNÍ: V roce 1976 vstoupil do řad KGB a stal se Putinovým přítelem v leningradské KGB. Pracoval v rozvědce, poté se stal Putinovým zástupcem po jeho jmenování do čela FSB, nástupnické organizace KGB. V roce 1999 byl jmenován předsedou Rady národní bezpečnosti a roku 2001 ministrem obrany.

Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek