Ruský prezident ví, že musí konečně rozjet slíbené ekonomické reformy. Jejich největší překážkou je on sám.
Ropa stoupla k padesáti dolarům za barel, ruská ekonomika se letos propadne jen o zhruba procento a příští rok by se mohla vrátit k růstu, byť poměrně hubenému.
Rusové vlastní Krym, ovládají třetinu Ukrajiny a nahlas promluvili do občanské války v Sýrii. Obliba prezidenta Putina je plus minus 80procentní (což je lehce pod téměř devadesátiprocentním maximem z doby ukrajinské krize, ale co by za takový údaj dala většina politiků ve vyspělých zemích). Při pohledu zvenčí to vypadá, že Putin ustál geopolitické a finanční trable takřka bez následků.
Ve skutečnosti je to právě naopak - Putin bude v následujících měsících zřejmě nejzranitelnější od Silvestra roku 1999, kdy se nečekaně stal výkonnou hlavou ruského státu. Může za to střet dvou mocenských frakcí, které dosud prezident dokázal šikovně hrát jednu proti druhé. Teď začíná jít do tuhého.
První výstřely zákulisní války padly na přelomu dubna a května. Nejprve se ozval Alexandr Bastrykin, šéf úřadu s temným názvem Vyšetřovací výbor Ruska. To je bezprecedentní vyšetřovací orgán, jejž v roce 2011 založil právě prezident Putin, když jej vyňal s jurisdikce prokuratury a podřídil výhradně sobě. Moc generála Bastrykina (jinak třiašedesátiletého právníka, jenž má na kontě na 100 vědeckých publikací, z nichž nejméně dvě jsou prokázanými neumělými plagiáty) tím narostla do nečekaných proporcí. Mohl si dokonce dovolit napsat článek do deníku Kommersant, že Rusko je vojensky nepřipravené na vstup do války“ doma či jinde, není připraveno na geofinanční válku, kterou proti němu rozjíždí Západ“, a vedení vypadá, že si toho nebezpečí není vědomo“.
Ačkoli Bastrykin Putina přímo nejmenuje, toto je velmi silná káva. Zejména ve chvíli, kdy Bastrykinovi začali přitakávat lidé z armádního vedení. Kdyby šlo jen o to, že vojáci chtějí víc peněz, nebylo by to nic divného; vojáci chtějí víc peněz vždy a všude. Ruská hra je však komplikovanější.
Preventivní úder
Když Bastrykin pozvedal pero k úderu, věděl, co běžný smrtelník vědět nemohl. Že totiž do Moskvy se na Putinovo pozvání chystá prominentní návštěva z Petrohradu: děkan fakulty humanitních věd tamní univerzity Alexej Kudrin, muž, který má v Rusku pověst jediného člověka, který smí Putinovi beztrestně vynadat. A zároveň je to pro generály v čele s Bastrykinem nepřítel číslo jedna.
Má to svůj důvod. Kudrin byl prvních jedenáct let Putinovy vlády ministrem financí a dělal svou práci v daných podmínkách dobře. Odešel v roce 2011 za okolností, které jsou pro jeho současnou pozici klíčové. Tehdy Putinova strana Jednotné Rusko vyhrála volby jen díky masivním podvodům při počítání hlasů. Lidé se tehdy dopálili a statisíce jich proti Putinovi demonstrovaly.
Putin zareagoval razantním zvýšením vojenského rozpočtu - lze spekulovat o tom, že již tehdy měl zálusk na nějaké vojenské dobrodružství, jež vždycky pomůže domácí moc upevnit (kdo neviděl Vrtěti psem, nechť nastuduje). Kudrin se tehdy proti armádnímu utrácení důrazně postavil - a když Putin nepovolil, ministr financí za sebou práskl dveřmi a odjel přednášet do Petrohradu.
Přečtěte si o českém spojenci ruského prezidenta Putin získal v Česku významného spojence z hradních kruhů |
Tehdy to pro Putina nijak velká rána nebyla. S ekonomikou, jež od jeho nástupu k moci více než zdesetinásobila svůj objem (z 200 miliard USD v roce 1999 na 2,1 trilionu USD), devizovými rezervami těsně pod 600 miliardami dolarů a cenou ropy kolem sta dolarů za barel si mohl dovolit před prezidentskými volbami roku 2012 přidat všem důchodcům 50 procent.
Volební vítězství měl v kapse (a ani k němu nebylo podvodů třeba). Slíbil tehdy také, že provede ekonomické reformy - ale na ně z těch či oněch důvodů nedošlo. Dnes však má Putin znovu před volbami, ale tak jednoduché jako před čtyřmi lety to není. Už před dramatickým propadem cen ropy v půli roku 2014 rostla ruská ekonomika sotva o procento. Od té doby prošla sama prudkým poklesem a dnes nepřipadá žádné kupování hlasů v úvahu. Prostě ty peníze nemáme!“ vybuchl netypicky jinak klidný premiér Medveděv v dubnu na Krymu při setkání s tamními důchodci. Jejich stížnosti lze chápat - vždyť Putin tváří v tvář ekonomické realitě zavedl strop valorizací důchodů na čtyřech procentech, přičemž inflace dosahuje 13 procent, a začal postupně zvedat hranici důchodového věku na 65 let z dnešních šedesáti (u mužů).
Z toho je vidět, že když je pod tlakem, dokáže Putin přitáhnout šrouby - pokud jde o celkem bezmocné lidi, u nichž hrozí maximálně to, že ve volbách nedají hlas Jednotnému Rusku, případně dokonce za dva roky jemu samotnému.
Jak to bude, když by měl stejným způsobem naložit s generály, je druhá věc OE a právě na tom bude osud Ruska v nejbližších letech do značné míry záviset.
Plán K
O čem přesně Putin s Kudrinem v Kremlu mluvil, nevíme. Víme však, že již od roku 2012 se spekuluje o „plánu K“, jehož hlavní postavou má být právě Kudrin; a lidé, kteří exministra znají (jako Ben Aris z časopisu Business New Europe), přísahají, že by Kudrin nešel do podniku, v němž by měl být jen figurkou na dodání hodnověrnosti.
Co přesně plán obnáší, není jasné do detailu, kromě ambiciózního tvrzení, že by měl přinést čtyřprocentní ekonomický růst. Ve chvíli, kdy o stodolarové ropě mohou producenti jen snít a kdy domácí spotřeba nemá kapacitu na to, aby se stala motorem nějakého dlouhodobého zotavení ruské ekonomiky, však mnoho možností nezbývá. Vlastně jediným realistickým východiskem jsou strukturální reformy. Mají, tvrdí Kudrinovi spojenci, čtyři základní pilíře: zaprvé je třeba omezit vliv státu, jenž dnes ovládá na 35 procent ruské ekonomiky.
Zadruhé je třeba radikálně snížit zbrojní výdaje. Zatřetí je třeba vzkřísit jednou již započatý a posléze opuštěný mohutný plán na výstavbu infrastruktury, bez níž se Rusko nikam nehne, přeneseně i doslova. A konečně je třeba omezit vliv Putinových nohsledů ve všech sférách, od ekonomiky po justici. Jejich základní kvalifikací bývá loajalita vůči Putinovi, což je dobré pro udržení disciplíny, ale ne pro zlepšení výkonnosti ekonomiky. Světová banka přitom odhaduje, že objem ruské ekonomiky by se za pět let zdvojnásobil, kdyby bylo v zemi k dispozici víc schopných manažerů.
Nic z toho není nové. Tak mluví reformátoři už roky. Nová je Putinova pozice: v minulých volbách se mohl spolehnout na podporu lokálních vůdců a podnikatelů, kteří dostali kšefty z prezidentovy blahovůle.
Letos to stačit nemusí. Aby se Putin udržel u moci, musí jít proti zájmům lidí, kteří jej dosud pomáhali držet u moci. To by byla dramatická situace pro jakéhokoli politika.
Začátek, nebo úlitba
Jak to může dopadnout? Namístě je skepse. Nelze v té souvislosti nevzpomenout jiného prominentního ekonoma, Sergeje Gurjeva, jehož v letech 2003 až 2008 v čele Nové ekonomické školy poslouchal Kreml na slovo“, jak napsal Kommersant. Jenže pak se Gurjev stal členem panelu ekonomů, kteří se vyjadřovali k násilné nacionalizaci Jukosu Michaila Chodorkovského, a pustil si ústa na špacír - a než se stačil otočit, měl doma i v kanceláři zakuklené komando, prý kvůli daním. Sotva se stihl sebrat a utéct do Francie, kde žije dodnes.
Dalším důvodem ke střízlivosti je fakt, že Putin Kudrina nejmenoval premiérem, jak plán K“ neoficiálně předpokládal, nýbrž pouze šéfem prezidentské ekonomické rady. Takže Kudrin nemá žádnou výkonnou moc. Jestli to je jen pomalý začátek, úlitba Bastrykinovi nebo něco jiného, se dozvíme celkem rychle.