Jestli Topolánek tohle nezvládne, tak si oslí uši zaslouží
Výhra Mirka Topolánka ve volbách do Poslanecké sněmovny byla jak novináři, tak sociálními demokraty označena několikrát za vítězství Pyrrhovo. Patrně z jisté historické neznalosti. O tom, zda Topolánek dopadne jako epeirský král Pyrrhos, se totiž rozhoduje teprve v těchto dnech. Dějiny líčí, jak král narazil na Římany v bitvě u Auscula a s velkými oběťmi vyhrál. Po bitvě prý Pyrrhos prošel bojiště, a když poznal své ztráty, poznamenal: „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni.“ Odtud tedy pověstné Pyrrhovo vítězství, tedy vítězství, které je téměř porážkou. Jeho ztráty na elitních útvarech byly skutečně hrozné, veteráni padali po tisících a nahrazovali je nezkušení muži z Itálie. Pyrrhova bojeschopnost klesala. I poté však byl ve válkách mezi tehdejším Tarentem a nastupující Římskou říší velmi úspěšný a jeho definitivní vítězství zmařila teprve zrada spojenců ze Sicílie. Srovnání této historické události s výsledkem letošních voleb tak kulhá na obě nohy. Topolánek žádné ztráty dosud neutrpěl. A navíc spojenci ho tlačí k vítězství. Jenže vyhraná bitva ještě nic neříká o tom, jak dopadne celá válka. Vše je dosud otevřeno, a kdo bude vládnout, se určitě neví. Jasné však je, že to nebude růžovo-rudá koalice ČSSD a KSČM, která vládla před volbami. Z tohoto pohledu je Topolánkovo vítězství zcela nezpochybnitelné. Tím, kdo utrpěl nevídané ztráty, je v tomto okamžiku Jiří Paroubek. Jeho nehorázné vystoupení večer po volbách a zpochybnění jejich výsledku naprosto zásadně omezilo koaliční potenciál ČSSD, téměř až na úroveň komunistů. Pokání na Hradě ve čtvrtek minulý týden zahlazuje tento pokus o politickou sebevraždu jen velmi neuměle. Voliči rozdané karty přitom jdou sociálním demokratům silně na ruku. Jediným srozumitelným a stabilním řešením je totiž velká koalice. Jestliže se dnes Paroubek a jeho nosiči aktovky zaklínají tím, že to tedy ne a raději předčasné volby, tak jim lze důvěřovat asi jako klubku chřestýšů v holince, do níž se chcete nazout a vyrazit na houby. K tomuto cíli se upírají oči sociálních demokratů od okamžiku, kdy v horku sobotní noci zjistili, že nemají těch sto jedna mandátů, ale jen stovku. A pro Topolánka je to opravdu hodně lákavá udička. Proč se zaobírat diskusí s lidovci, které může vzít za půl roku amok, a tak vymění Kalouska za Svobodu či někoho ještě horšího. Nemluvě o nevyzpytatelnosti Strany zelených, která se teprve tento týden rozhodne, zda riskne spojenectví s pravicí, nebo se raději vydá po osvědčené stezce Jana Rumla, který svou neochotou jednat o vládě s Klausem v roce 1998 vyslal Unii svobody na osm let dlouhou cestu do nicoty. Velká koalice je skutečně easy! Jednoduše dosažitelná a velmi efektivní. Kdo se může ve sněmovně postavit hlasovací mašinérii 155 křesel? Nakonec i ten většinový volební systém je blíž, než si kdo dovedl před volbami představit. Je zde však pár chybiček, kvůli nimž to nejspíše nebude tak jednoduché. Jde totiž o to, kdo bude jako král Pyrrhos počítat ty mrtvoly. Ultrastabilní vláda velké koalice nemusí a nebude dělat nic. Nepohne s daněmi, penzemi, se zdravotnictvím, a že by se vyšetřily korupční kauzy, o tom nelze už vůbec uvažovat. To je ale téměř osmdesátiprocentní splnění volebního programu ČSSD. A co nabídne ODS za čtyři roky svým voličům? O dalších pět set miliard vyšší schodek veřejných financí a pěkný výhled z nové Dalíkovy vily na Ořechovce? To ČSSD bude mít jiné taháky. Zpomalující růst ekonomiky, odložené zavedení eura a nedostatečnou fiskální disciplinu. Prostě to, co ČSSD tolik šlo osm let, ti odéesáci jen a jen kazí. Jestli tohle dopustí Mirek Topolánek, tak si nepochybně ty oslí uši, které mu v průběhu celé kampaně zkoušel nasazovat Jiří Paroubek, skutečně zaslouží. Je to totiž on, kdo má tak trochu navrch. Naopak premiér se svým politickým diletantismem odřízl od šance na vyjednávání se zelenými. Předčasné volby sice v jeho úvahách možná hrají významnou roli, ale již zvolení poslanci jsou mnohem většími realisty a vědí, že z dosavadních 74 mandátů by v případě opakování voleb mohla zbýt jen polovina, zvláště po pučistických výlevech jejich šéfa. A ta ohrožená polovina jsou lidé, kterým zvolením do sněmovny roste životní úroveň čtyřikrát a více. Dosavadní premiér je tak před vzpourou na lodi zmítané bouří. Zatím sice všichni drží basu, ale jak dlouho tomu tak bude, je ve hvězdách. Zvláště když podstatné části posádky leze spojenectví s komunisty krkem už od počátku a jiným jde o zachování alespoň z poloviny plných korýtek. Kauza Ploc se Paroubkovi opravdu moc hodí do krámu, ale do hlasování o důvěře s ní nevystačí. A když Topolánek udrží vlastní mužstvo při základní kázni, tak Pyrrhem počítajícím ztráty bude Paroubek a ODS bude moci oslavovat.
