Lákadlo vstupu na finanční trh jako soukromá osoba s prohlubující se krizí poroste
Kdosi prý odposlechl debatu londýnských finančníků v City, týkající se povahy současné finanční krize. Nerozuměl jí, ale spokojil se s vysvětlením, že na rozdíl od diskutujících je laik. Po dalším týdnu šíření krize navzdory nejrůznějším zmatečným opatřením dospěl k přesvědčení, že předmětu oné diskuse nerozuměli ani finančníci. Co se dá o této krizi sumárně říci, aniž by se jeden zbytečně ztrapnil? Co vede k závěru, že je třeba mít oči široce otevřené a nezaměřovat se jen na problém, který je předpokládaně v epicentru krize?
Šoková doktrína?
Výhledy řešení současné krize na finančních trzích oscilují mezi dvěma póly. Buď zafungují masivní finanční intervence centrálních bank do systému, podpořené odkupem některých kriticky slabých bank, nebo se strhne lavina bankrotů, které jsou sice v jednotlivých případech „ozdravným“ řešením, ve větším množství však posílí celosvětově se rozlévající krizovou tsunami. A odtud je už jen krůček k jevu, k němuž dospívá z úplně jiné strany Naomi Kleinová a nazývá jej „šokovou doktrínou“. Souvislost není v domněnce, že hypoteční krize byla vyvolána záměrně, ale v tom, že mezní krizové situace se hodí k synchronnímu provádění nesouvisejících záměrů, dokonale skrytých šokem z krize. Otázkou pak je, zda zvolená krizová řešení, jejichž volba je vždy a z principu diskutabilní, řeší skutečně jen následky krize a míří k léčení jejích příčin, či zda je již do nich přimícháno cosi nesourodého, co by jindy nemělo šanci projít.
Šněrování svobody
Vysvětlení snadnosti vzniku tohoto jevu je prosté. Jakýkoli organismus, ať fyzický či společenský, má limitovanou kapacitu zpracování informací. Tato kapacita se snižuje stressem provázejícím krizovou situaci a dalšími okolnostmi, které ji doprovázejí - zejména pak, nemá-li organismus modely chování v krizové situaci osvojené. Jednotlivé problémy, byť jsou i složité, je schopen řádně řešit. Horší je to však v případě, kdy se objeví několik rozličných problémů současně a není hned zřejmé, které z nich jsou prioritní a které jsou ty, jejichž řešení by mohlo posečkat. Pak bývá rozhodovací kapacita organismu zahlcena a tohoto záměrně vyvolaného stavu může někdo zneužít.
Popisovaný případ je důležitý z hlediska velké pravděpodobnosti výskytu právě takovýchto oportunistických opatření, skrytých za nevyvolanou, ale vyskytnuvší se krizí. Tak může být příkladně nahlíženo na různá takzvaná „protiteroristická“ opatření, masivně přijímaná na Západě po 11. září 2001 (útok na Světové obchodní centrum), která jsou předmětem neutuchající kritiky zastánců tradičních svobod. Že jsou tato přehnaná opatření nezdůvodněná a že mají dobře tušené důsledky v sešněrovávání původně svobodné společnosti, je dobře doložitelné. Například Londýňané za války nepodlehli teroru, když byli bombardováni nacistickými střelami V-1 a V-2. Zachovávali své zvyky a styl života včetně čaje o páté, jak to jen šlo - a nakonec zvítězili. Podobně izraelští občané nasedají do autobusu stejné linky a ve stejný čas jako předešlého dne, kdy se stal cílem teroristického útoku. To jsou skutečně heroické projevy svobodných lidí. Protože svobodu není možno dát, svobodný musí člověk být. Jak zpíval slavný bard Alexander Rozenbaum: „Mne neuvězní, jen já sám sobě mohu být vězením.“
Šance pro práče
Zpět do tvrdé finanční reality. Co se může přimíchat do řešení důsledků této krize, jejíž hřmění nás děsí zatím pouze z dálky, zmírňováno konejšivým zpěvem tria „ToKaT“ (Topolánek, Kalousek & Tůma)? Zkusme prozkoumat možný vztah této krize k problematice takzvaných plesnivých peněz (EURO 12/2008), hypotetické existenci množství hotovostních peněz, s jejichž umístěním do finančního systému si jejich majitelé nevědí rady, proto (možná) vyvíjejí i snahy oddálit přijetí eura, aby se jim tyto prachy - v parafrázi na verše žalmu - skutečně nezměnily v prach.
Jaké možnosti se nabízejí? Kdyby banky neměly dostatek zdrojů, přivítaly by vklady velkých hotovostních částek, přičemž by jejich původ možná nezkoumaly až natolik přísně - tedy z hlediska mezinárodních standardů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Z hlediska praní špinavých (či plesnivých) peněz by jejich nedostatek v bankách byl jistou příležitostí pro práče peněz. A je tomu tak zřejmě všude tam, kde tato okolnost nastane.
Dle finančního experta Miroslava Červenky to však není náš případ. Naše banky mají přebytek zdrojů, a naopak hledají investiční příležitosti. Jejich snaha je však redukována (až umrtvena) rostoucí měrou rizika návratnosti poskytnutých prostředků. Proto naopak přiškrcují všeliké půjčky, což se projeví nedostatkem peněz v ekonomice. Úvěry různých typů se začnou stávat stále nedostupnějšími. A hlad po hotovostních penězích bude stále větší. Králem v krizové situaci totiž není držitel peněz vymyšlených bankami a dalšími finančními institucemi. Králem je, kdo má cash! Zde se postupně otvírají možnosti pro všechny předpokládané majitele plesnivějících peněz. Lákadlo možnosti vstoupit na finanční trh jako soukromá osoba bude stoupat s prohlubujícími se důsledky krize, tedy se zvyšující se poptávkou po fyzických penězích. Ty sice již dávno nejsou kryty zlatem, ale proti virtuálním penězům (vlastně jen číslům na obrazovkách počítačů) finančních institucí stále silně voní realitou.
Úvěry jako melouch
Jak je to se vstupem fyzických osob na finanční trh? Nejde-li o podnikání, může se bez licence stát z občana soukromá nebankovní úvěrová instituce poskytující úvěry naprosto v souladu se zákonem. Jejich jištění je třeba v případě nemovitostí věcně totožné s hypotékou - zajištění úvěru nemovitostí formou například plomby na listu vlastnictví. Rozdíl je jen formální - není vydán hypoteční zástavní list. Podmínky pro poskytnutí úvěrů se budou beztak všeobecně zpřísňovat, proto se podmínky soukromé nebankovní úvěrové instituce ve formě konkrétní fyzické osoby stanou pro žadatele o úvěr akceptovatelné. Se skřípěním zubů, ale jinde to bude buď dražší, nebo to nebude vůbec.
A blížíme se k pointě. Tento soukromý nebankovní úvěrový institut si nechá jednorázově poskytnuté, jinak beznadějně plesnivějící hotové peníze vracet na účet po jednotlivých splátkách. Konstantní symboly nejsou povinnou součástí finančních transakcí, proto se takto ukládané částky mohou bance jevit jako příjmy například z nájmu či čehokoli jiného. Jinak řečeno, s použitím terminologie z oblasti praní peněz, formou postupného splácení legálně poskytnutého úvěru dojde k rozdrobení propírané hotovostní částky (takzvaný smurfing), a k vložení těchto nenápadných částek do bankovního systému. A je vypráno.
Chybí Fipo
Nezbývá, než aby se zbylí experti v řadách policie zaměřili na tuto problematiku, prozkoumali činnost existujících soukromých nebankovních úvěrových institucí a sledovali předpokládaný nárůst podobných aktivit v souvislosti s možnými dopady hypoteční krize na náš finanční trh. A nebudou-li si vědět rady, ať si vzpomenou, kdo tuto situaci spískal - například zrušením Finanční policie (FiPo), útvaru specializovaného přesně na tuto problematiku. A nebude naší vinou, jestli pak někdo začne spekulovat, do jaké míry vznikají podobné synergické efekty náhodně nebo umnou improvizací a oportunním využitím situace či dokonce cíleným podněcováním.
Souvislosti
Důsledky hypoteční krize se blíží „šokové doktríně“ dle Naomi Kleinové.
Dlouhodobé splácení poskytnutých hotovostních půjček může být též smurfingem.
Opět citelně postrádáme nesmyslně zrušenou Finanční policii.
Důrazy
Protikrizová opatření mohou obsahovat cizorodé záměry.
Ztížená dostupnost úvěrů vytváří dobré podmínky k proprání plesnivých peněz.
Splátky úvěrů banka legálně přijímá, aniž zná účel platby.
Policie by měla monitorovat nebankovní úvěrové instituce z hlediska praní peněz.
