Medonosy
leží v okrese Mělník na staré spojnici Prahy a České Lípy. Od roku 2015 zde
mají na silnici I/9 úsekové měření a hned v roce 2016 přinesl radar umístěný v
obci s pohádkovým jménem pohádkové peníze. V roce 2016 zde zaznamenali přes
třicet tisíc přestupků, což je něco přes osmdesát pokutovaných řidičů denně. A
celková suma, kterou řidiči ten rok vyfasovali? Skoro patnáct milionů korun.
Drtivou
většinu peněz ale získalo do rozpočtu město Mělník, které pokuty coby obec s
rozšířenou působností vyřizuje. Medonosy si přišly na necelých tři sta tisíc,
přičemž téměř celou sumu spolkly náklady na provoz a údržbu radaru.
Nové vedení
obce Medonosy v čele se starostou Antonínem Kučou ihned po volbách před dvěma
lety nevýhodnou smlouvu, kterou mělo s Mělníkem kvůli radaru, vypovědělo a
uzavřelo novou. „Do rozpočtu obce se nám podařilo dojednat víc peněz,“ říká
Kuča. „Přibude nám z radaru asi šest set tisíc,“ dodává.
Je správné, že jsou obce zainteresované na příjmu z pokut?
Vedle
tahanic kvůli porcování výdělku je na celém příběhu pikantní také fakt, že
radar se nachází v místě, kde se podle oficiálních údajů Policie ČR a Centra
dopravního výzkumu stala od roku 2007 do roku 2018 v průměru jedna nehoda za
rok a půl. „Šlo primárně o zklidnění dopravy, a k tomu došlo,“ hájí radar Kuča,
který chce jednání o rozdělení peněz z radaru zase otevřít. Podle něj totiž
obec dostává z pokut stále málo, zatímco Mělník inkasuje miliony.
Pomáhá zaměstnanosti
Místostarosta
města Mělník Milan Schweigstill říká, že vyřizování a veškerá administrativa
pokut přicházející z radaru v obci Medonosy si vyžádala personální posílení a
ročně jde o náklady ve výši téměř dvou milionů korun. „Tyto náklady ale máme
pokryté z těch zisků, pokud bychom se dostali do červených čísel, smlouvu
vypovíme a nebudeme to dělat,“ poznamenal Schweigstill.
Mimochodem
kdo někdy projížděl obcí Medonosy, ví, že radar hlídá širokou silnici, kde není
chodník, žádný přechod ani veřejné osvětlení a minimální zástavba. Z jedné
strany dokonce jen mokřina, do které se občas z břehů vyleje Liběchovka. „Ono
se říká, že to děláme kvůli penězům, ale není to pravda, nevím, proč by se
nemohlo kontrolovat dodržování rychlosti. A tady to pomohlo výrazně, počet
přestupků klesl na třetinu,“ tvrdí Schweigstill.
Z dat mělnického
odboru dopravních a správních agend ale vyplývá, že za překročení rychlosti
Mělník loni uložil na pokutách 11,9 milionu korun. V roce 2015 to byly ani ne
dva miliony korun. A to má Mělník jen tři radary. Ten z Medonos je ale
nejvýdělečnější.
Medonosy
přitom nejsou jedinou obcí, která sází na radar jako zdroj příjmu. Pokuty se
pro radnice staly velmi lukrativním byznysem. Města čelí kritice, že záměrně
montují měřicí systémy na místa s minimální nebezpečností. Na začátku stojí
argument o zvyšování bezpečnosti dopravy, na konci je radar mimo obytnou
zástavbu a miliony v městské kase. Již při schvalování umístění radaru je
součástí odůvodnění předpokládaná ekonomická výnosnost měřicího systému.
Hlavu si s
umísťováním radaru nelámou ani v Praze. Loni se snažil odbor dopravních agend
prosadit návrh na snížení nejvyšší povolené rychlosti v ulici V Holešovičkách
směrem do centra ze 70 na 50 km/h. Proč? „Z důvodu nutnosti sjednocení nejvyšší
dovolené rychlosti na úseku komunikací V Holešovičkách a Liberecká pro možnost
zavedení měření úsekové rychlosti v ulici V Holešovičkách ve směru do centra,“
píše se v odůvodnění, pod kterým je podepsán šéf odboru dopravních agend Jan
Heroudek. Jinými slovy – snižujeme rychlost, abychom mohli měřit.
K návrhu se
sešly desítky připomínek a byl v podstatě smeten ze stolu. Nicméně odbor, který
spadá pod náměstka pro dopravu Adama Scheinherra (Praha sobě), se nevzdal a
krátce nato zveřejnil vyhlášku, kde navrhuje totéž, ale s jiným odůvodněním. O
měření rychlosti už se tam nedočtete, vysvětlení se smrsklo na konsolidaci
dopravního proudu. V ulici v Holešovičkách přitom nejsou chodci, jsou tam
svodidla a jde o směrově rozdělenou komunikaci. A v navazující ulici Liberecká
směrem do centra, která směřuje k obytné zástavbě, už padesátka je.
Boj o miliony
Loni
inkasoval pražský magistrát na pokutách za překročení rychlosti 107,8 milionu
korun. V roce 2018 to bylo o 25,5 milionu korun méně. Počet přestupků, kdy
řidič překročil rychlost, se loni lehce přehoupl přes 276 tisíc. „Praha je zahlcena
a nestíhá využívat v tomto směru svůj potenciál. Když nereagujete na
automatickou výzvu k zaplacení pokuty za překročení rychlosti, mnohdy už to
magistrát ani neřeší, protože na to nemá lidi,“ poznamenal expert na dopravní
právo Tomáš Maxa, který jako advokát zastupuje jak pachatele dopravních
přestupků a trestných činů, tak poškozené.
I to je
možná důvodem návrhu, že Magistrátu hlavního města by měly vypomáhat s pokutami
za překročení rychlosti městské části. „V současnosti se uvažuje o tom, že by
veškeré přestupky dle zákona o silničním provozu řešily příslušné úřady
městských částí. Změna zákona je v připravovaném návrhu novely zákona o
silničním provozu, který je prozatím v připomínkovém řízení,“ říká za Magistrát
hlavního města Prahy Tadeáš Provazník. Až dosud totiž městské části řešily
pouze pokuty za parkování. Potíž je ale v tom, že jakmile městské části
dostanou pravomoc řešit pokuty za rychlost, miliony z těchto pokut připadnou do
jejich rozpočtu a magistrát o ně přijde. Podle informací týdeníku Euro to je hlavní
brzda v připomínkovém řízení, neboť magistrát pochopitelně o peníze nechce
přijít.
Miliony z
pokut za rychlost posilují rozpočty měst po celé republice. Třeba v Ostravě
došlo k dramatickému nárůstu uložených pokut za dopravní přestupky mezi lety
2017 a 2018, kdy objem sankcí vzrostl z 28 na 53 milionů. „Meziroční nárůst je
dán zapojením úsekového měření rychlosti v Ostravě–Třebovicích a následně
zapojením úsekového měření rychlosti v tunelu Klimkovice,“ vysvětluje mluvčí
města Ostrava Andrea Vojkovská. Meziroční pokles v roce 2019 na 44 milionů
korun byl způsoben více než desetiměsíčním výpadkem měření na křižovatce ulic
Sokolská a Českobratrská z důvodu rekonstrukce a následného testování. Další
více než tříměsíční výpadek měření byl v tunelu Klimkovice.
A pak je tu
nechvalně známý pokutový rekordman Varnsdorf. Celkem tři varnsdorfské radary
patří k nejvýdělečnějším v zemi. „Od spuštění měření nejvyšší povolené
rychlosti v květnu 2018 do dvacátého prosince roku 2019 jsme evidovali 134 777
přestupků a bylo odesláno 122 057 výzev,“ říká tiskový mluvčí Městského úřadu
Varnsdorf Tomáš Secký. Přepočteno na pokuty to vychází na částku přesahující
dvaačtyřicet milionů korun. Varnsdorf se třemi radary odhalil polovinu
přestupků Prahy, která má radarů desítky. Varnsdorf navíc proslul i tím, že
smlouvu na provozování radaru se soukromou firmou uzavřel tak, že dotyčná
společnost měla odměnu závislou na výši pokut, kterou město na základě měření z
jejího radaru uloží. A to je nezákonné. Podobně přitom v minulosti postupovala
i jiná města.
Radar jako kasička
V médiích se
během loňského roku objevily desítky příběhů z regionů, kdy města zavádějí
úseková měření a inkasují slušné peníze za překročení rychlosti.
A zatímco
radary chybějí na místech u škol či nemocnic, na širokých bezpečných úsecích
bez obytné zástavby, kde se prakticky nestávají nehody, či na příjezdech do
obcí, ihned za cedulí označující začátek obce se to měřicími systémy jen hemží.
Města přitom
velmi často neváhají ukládat pokuty na horní hranici sazby. Je běžné, že za
úplně stejný přestupek před dvěma lety radnice zaslala automatizovanou výzvu k
zaplacení pětistovky, zatímco dnes požaduje tisícovku.
„Radar by
neměl sloužit jako kasička, měl by sloužit ke zvýšení bezpečnosti provozu, a to
hlavně chodců. Radary by měly být umísťovány ke školám nebo kulturním
zařízením,“ říká dopravní expert a někdejší koordinátor Besipu Jan Pechout.
Na podobné
nešvary upozorňovalo samo vedení policie před více než deseti lety. Tehdy
zdůrazňovalo pokyn z Policejního prezidia, že při výběru místa, kam se má
umísťovat radar, má být prioritou dopravně-bezpečnostní hledisko. „Nelze se
spokojit s místy, kde dochází k překračování povolené rychlosti, ale riziko
ohrožení dalších účastníků silničního provozu je tam minimální, například konce
obcí, úseky bez domovní zástavby, místa, kde současné měření ze strany obecní či
městské policie je neopodstatněné,“ píše se ve veřejně dostupném dokumentu z
roku 2008, podepsán je někdejší šéf dopravní policie Leoš Tržil.
Lze ale
najít města, která zatím nepoužívají žádná úseková měření a radary na jejich
území nenajdete. Takovým příkladem je Brno, to ale slibuje, že nezůstane pozadu
dlouho. „Nyní se připravuje zkušební úsek, kde se rychlost bude měřit. Bude se
jednat o ulici Ostravskou ve směru příjezdu do Brna, která byla vybrána na
základě dříve provedené studie. Nyní bude následovat zpracování investičního
záměru a následně projektová příprava. V tuto chvíli tedy nelze přesně říci,
kdy by k měření mohlo reálně dojít,“ sdělil mluvčí brněnského magistrátu Filip
Poňuchálek.
Reforma u ledu
Ministerstvo
dopravy aktuálně chystá nový zákon o provozu na pozemních komunikacích, v jehož
rámci se připravuje i velká reforma bodového systému, který platí od roku 2006
a je tudíž podle předkladatelů reformy zastaralý a proti pirátům silnic
nefunkční. Pokuty se proto mají zvedat. Ministerstvo dopravy mělo zákon
předložit už loni, jenže v připomínkovém řízení se strhla mela, podle informací
týdeníku Euro byla potíž právě s příliš represivní právní úpravou.
V současné
době je celá reforma mimo veškeré priority, ministr Karel Havlíček, který má
resort dopravy na starost, ohlásil, že se to nestihne dřív než v roce 2022. A
není jasné v jaké podobě. Havlíček je přitom už třetí ministr dopravy za hnutí
ANO, který se tresty na silnicích snaží řešit. První verzi nového systému
vypracoval Dan Ťok už v roce 2018. Sešlo se k ní ale tolik připomínek, že
dodnes nejsou vyhodnoceny.
Ťok hlásil,
že roste počet smrtelných nehod a je třeba rázně zakročit. Jenže počet
usmrcených při dopravních nehodách do roku 2013 deset let soustavně klesal, pak
dva roky mírně rostl a od té doby jde zase dolů bez Ťokova přičinění. A klesá i
počet těžce zraněných. Co ovšem neklesá, je počet nehod, které způsobí mladí
lidé. „Na to bychom se měli zaměřit. A také na vymahatelnost pokut. Dneska když
si vezmete dobrého právníka, jste z toho venku,“ poznamenal Pechout. „Slušní
řidiči zaplatí, ale na piráty silnic jsme dnes krátcí,“ dodal.
Obliba radarů
výrazně vytlačila dopravní policii. Zatímco v roce 2010 inkasovali dopravní
policisté na pokutách za překročení povolené rychlosti v obci 140 milionů
korun, loni už to bylo jen 63,32 milionu korun. U pokut za překročení povolené
rychlosti mimo obec došlo k poklesu z 58,2 milionu na 30,5 milionu.
Někdejší
primátor Teplic Jaroslav Kubera přitom dlouhodobě prosazoval, aby měření
rychlosti připadlo pouze Policii České republiky. Pak by totiž obce nebyly
zainteresované na příjmu z pokut jako nyní, kdy měří soukromá firma nebo obec,
je-li vlastníkem radaru, a pokuty jdou přes městskou policii na příslušný odbor
v dané obci či městě. A také by se nestávalo, že si magistrát předvolá řidiče
kvůli překročení rychlosti o tři kilometry v hodině, za které chce příslušný
referent udělit pokutu tisíc korun. Tedy maximální možnou částku v daném pásmu
překročení rychlosti. S nulovým výchovným efektem.
