Američtí demokraté zřejmě protiraketový projekt v Česku odmítnou
Žádná euforie jako v Česku. V Americe se „hvězdným válkám“ moc nedaří. Bushův plán na zřízení americké protiraketové základny ve střední Evropě momentálně pokračuje ve svém neúspěšném tažení Kongresem. Demokraté, kteří se hodlají napřesrok vrátit do Bílého domu, jsou podle všeho odhodláni nedat na česko-polský projekt současného amerického prezidenta v příštím roce ani dolar. Topolánkova vláda se možná snaží úplně zbytečně.
Nedáme ani dolar.
Sledovat debatu o rozpočtu Pentagonu na rok 2008 není až taková nuda, jak by se mohlo na první pohled zdát. Z přepisů diskusí, nejrůznějších dodatků a pozměňovacích návrhů lze totiž vyčíst, jak se k projektu postaví politici z Demokratické strany. A to bude v příštích měsících velmi podstatné. Právě jejich zástupce totiž v roce 2008 s velkou pravděpodobností ovládne Bílý dům a právě jeho administrativa rozhodne, zda se vidina „amerického radaru v Brdech“ nerozplyne jako mýdlová bublina.
Černínský palác by už měl spolu s armádní generalitou začít připravovat krizový scénář pro případ neúspěchu amerického projektu, který má jejich jednoznačnou podporu.
Demokratičtí kongresmani jsou přesvědčeni o tom, že zařízení, které by chtěl Pentagon přesunout do střední Evropy, stále neprošlo všemi potřebnými testy. Nejistý je i výsledek rozhovorů s Čechy a Poláky. Spojené státy zatím nemají od Prahy ani Varšavy v ruce žádný oficiální souhlas s umístěním americké vojenské techniky na jejich území.
„Náklady na tento projekt mohou přesáhnout čtyři miliardy dolarů. Za takových podmínek není výbor ochotný finanční prostředky uvolnit,“ uvádí se v závěrečné zprávě výboru pro ozbrojené síly, „náš závěr zní: žádné peníze na výstavbu základny v Evropě.“
Drahý projekt.
Pentagon v návrhu rozpočtu na fiskální rok 2008 požádal na svůj evropský protiraketový projekt o 310 milionů dolarů. Výbor pro ozbrojené síly však požadavek odmítl a povolil využít (ovšem na jiné položky rozpočtu) zhruba poloviční částku: 150 milionů. Vysvětlení? Výbor je podle svého usnesení přesvědčen, že „americká protiraketová technika by měla ještě před svým nasazením v zahraničí projít úspěšně všemi nezbytnými operačními testy“. To se ale nestalo, projekt je prý „neodzkoušený a riskantní“. A drahý.
„Amerika potřebuje systém, který funguje,“ prohlásila při projednávání rozpočtu ministerstva obrany předsedkyně podvýboru pro strategické síly Ellen O. Tauscherová. „Od poloviny osmdesátých let minulého století jsme už za protiraketovou obranu utratili 110 miliard dolarů. Výsledky ovšem neplní naše očekávání. Bude lepší financovat pouze ty součásti systému protiraketové obrany, které vypadají slibně a budou pravděpodobně i fungovat…“ dodala Tauscherová.
Členové výboru se navíc domnívají, že výdaje na protiraketovou obranu ukrajují z rozpočtu Pentagonu neúměrně velkou „porci“. „Existují jiná, naléhavější bezpečnostní rizika, která je potřeba řešit,“ tvrdí.
Mluvte s NATO!
Demokraté při debatě v Kongresu tvrdě kritizovali postup Bílého domu, který podle nich v Evropě vyjednává na bilaterální bázi s Prahou a Varšavou a nemá plnou podporu všech členů Severoatlantické aliance.
„Doporučujeme, aby se administrativa pokusila získat jasnou podporu v rámci NATO. Členové výboru věří, že jakýkoli americký protiraketový systém umístěný v Evropě by měl být součástí toho většího, který dokáže ochránit všechny evropské členy Aliance a jenž bude schopen spolupracovat s existujícími systémy NATO určenými pro ochranu před raketami krátkého a středního doletu,“ uvádí se v závěrečné zprávě výboru.
Při kongresové debatě se přesto ozvaly i hlasy proti. „Odkdy umožňujeme NATO rozhodovat, co je nejlepší pro Spojené státy?“ ptal se například republikán Trent Franks. Jeho straničtí kolegové tvrdí, že na nějaké zdlouhavé debaty v rámci NATO není čas. Podle amerických zpravodajských služeb dokáže Írán vyrobit a odpálit balistickou raketu dlouhého doletu nejpozději v roce 2015. „Teď jde o čas… Jsme přesvědčeni, že existuje vážná hrozba z Blízkého východu, konkrétně z Íránu. Myslíme si, že může být schopen během několika let odpálit rakety dlouhého doletu na nás nebo na Evropu. A NATO v tomhle časovém horizontu nebude připravené,“ prohlásil americký velvyslanec v Praze Richard Graber.
Příprava na výměnu.
Zástupci demokratů v Kongresu však trvají na svém. Vyzvali Pentagon a ministerstvo zahraničí (State Department), aby jim do konce příštího ledna předložily podrobnou zprávu: „Měla by obsahovat návrh postupu, jak získat podporu pro americké záměry v NATO, vysvětlení, jak bude americký systém spolupracovat se systémem NATO a také plán na protiraketovou ochranu jižní části evropského kontinentu.“
Nervozita z blížících se prezidentských voleb a odchodu republikánů z Bílého domu už podle všeho naplno zasáhla nejen Kongres, ale i armádní Protiraketovou agenturu, která má projekt „hvězdných válek“ na starost. Velmi dobře informovaný novinář Bill Gertz z deníku The Washington Times přišel minulý týden se zajímavým odhalením: ředitel agentury generál Henry Obering III. se „soukromě“ sešel s několika významnými demokratickými kongresmany a na dotaz, jaké škrty v rozpočtu by ještě dokázal „přežít“, odpověděl: 160 milionů dolarů. A přesně tolik mu kongresový výbor pro ozbrojené síly i strhl.
Podle washingtonských zdrojů je evidentní, že tříhvězdičkový generál Obering se již začal připravovat na odchod republikánské a příchod demokratické administrativy. Normální by totiž bylo, kdyby rozpočtové požadavky Pentagonu hájil, a ne z nich dobrovolně ustupoval.
„Myslím, že není tak snadné uspokojit současně demokraty z amerického Kongresu a íránské duchovní. Generál Obering ukázal, jak na to,“ řekl Gertzovi jeho zdroj z Pentagonu.
Box:
Robert Loftis: vyjednavač veterán
Bílý dům nasazuje do „radarových vyjednávání“ s Prahou své nejlepší lidi, sem ještě předvolební nervozita nedosáhla. Americký tým tak vede zvláštní emisar ministerstva zahraničních věcí pro politické a vojenské záležitosti Robert Loftis. Diplomatický veterán - pro State Department už pracuje sedmadvacet let - už má za sebou úspěšné vyjednávání o zřízení a využívání amerických vojenských a leteckých základen v Bulharsku a Kyrgyzstánu.
Loftis je diplomatický: „Oceňuji přípravu a pečlivost českého týmu i užitečnost diskusí,“ pronese například, když jeho „protivník“ puntičkářsky trvá na každém detailu.
Dokáže však být i tvrdý a neústupný. A když je to třeba, umí i vyhrožovat. „Nejsme tady od toho, abychom tlačili na jakoukoli zemi, že pokud se dočkáme odmítnutí, pak se obrátíme na jiné státy. I kdyby nebyly ideální, přesto by určitě byly dostačující. Na mapě jich je dost.“
Loftis používá i v Evropě osvědčenou americkou strategii o společné obraně před nepřítelem, kterou doma ve Washingtonu spoluvytvářel: „Snažíme se o to, abychom bojovali s hrozbou, které musíme čelit. Myslím tím Íránce… Je naší povinností bránit nejen Spojené státy stejně jako vojenské síly rozmístěné v Evropě, ale i naše spojence a přátele. Jde o životně důležitou otázku.“
Veřejné mínění v Česku a Polsku zatím však není na rozdíl od zdejších vlád na jeho straně. Proto chce vyslat do Česka a Polska tým odborníků na „přesvědčování a informování“. „Čím více informací lidé budou mít, tím lépe porozumějí, že tady jde o dobrou věc, že to děláme kvůli ochraně obyvatel.“ I když na druhé straně ho to až tak nezneklidňuje: „Kdybyste se před jedenáctým zářím 2001, před útoky na americká města, zeptali, je-li al-Káida hrozbou, lidé by vám řekli, že ne.“