Jak dopadlo sobotní jednání v dolní komoře britského parlamentu, jsme v době uzávěrky tohoto vydání týdeníku Euro nemohli vědět. Když budete tyto řádky číst, bude už Boris Johnson znát, zda mu vyšla sázka na to, že nakonec přesvědčí nejen své poslance, ale i část opozice i vyloučených či vystoupivších konzervativců, či nikoliv.
Johnsonovi se klidně může stát, že na vlastní kůži pozná, že nejhůř se berou zpátky slova, která vyšla z vlastních úst.
Své o tom věděl třeba jeden z jeho předchůdců Neville Chamberlain, když z Mnichova přivážel jásajícím davům „mír pro naši dobu“, aby o necelý rok později vyhlásil po napadení Polska válku nacistickému Německu.
V méně historicky tragické době nebožtík George Bush vybízel Američany, aby mu odezírali ze rtů, že žádné nové daně nezavede. Poté co jej zvolili, slib porušil, a jaký div, že podruhé už se prezidentem nestal.
Na rozdíl od Bushe seniora je Boris Johnson velmi výřečný, ale kdyby se z jeho projevů vyškrtly všechny vtípky a nadsázky, byl by v podstatě němý. Celý život snil o tom, že jednou bude premiérem, a za splnění tohoto snu fakticky vděčí brexitu - bez něj by se ministerským předsedou nikdy, ani nakrátko, nestal.
Upravená dohoda s Unií, kterou se minulý týden podařilo Johnsonovi vyjednat, otevírá Británii možnost uzavírat hned po 1. listopadu obchodní dohody se zbytkem světa, čemuž bránila „irská pojistka“. Šéf labouristů Jeremy Corbyn by ve skrytu duše brexit moc chtěl, protože na něj je EU příliš tržně-liberální a on sní o vybudování socialismu vjedné zemi (není první). Jenže zároveň nechce nechat Johnsona vyhrát, protože by tím uspíšil příchod arcisatana v podobě obchodní dohody se Spojenými státy. To by pro Corbyna znamenalo odsun kamsi blízko propadliště dějin, kde by naopak rád viděl svého soupeře.
Evropská unie nemá a nebude mít na rukou krev, blahosklonně může nabídnout možnost prodloužení lhůty pro odchod Británie, než si to gentlemani doma vyjasní. Jenomže začátkem září se Boris dušoval, že než požádat o tohle, raději bude „ležet mrtvý v příkopě“. Je-li historie nějakým vodítkem, pak politicky nelze takovou pohanu přežít. Jinak je možné všechno. 0
O autorovi| Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz
