V době rostoucího zadlužení je dobré mít nástroj na podporu spoření
Politici v nás vypěstovali návyk na štědře dotované stavební spoření a nyní řeší, jak z toho ven. Stát už totiž nechce lidem přispívat ze státního rozpočtu na dovolenou, auta, zahraniční jazykové kurzy či na jiné „bohulibé“ aktivity, které však s bydlením nemají absolutně nic společného. Jenže jakékoli náznaky, že se dosavadní výhody omezí, naženou do spořitelen nové klienty a ve výsledku by se mohla snaha státu ještě prodražit. Plánů, jak na podpoře stavebního spoření ušetřit alespoň pár miliard, je hned několik. Je ale vůbec nutné toto spoření omezovat? V současné době, kdy zadlužování lidí nezadržitelně roste, jde v podstatě o jediný nástroj, jak Čechy donutit, aby si odkládali peníze na horší časy. Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že třetina domácností od dvaceti do čtyřiatřiceti let neušetří vůbec nic a zhruba další třetina spoří pouze pět procent svých příjmů. To činí z České republiky jednu z nejzaostalejších evropských zemí, pokud jde o spoření mladých lidí.
Argumentem proti stavebnímu spoření bývá fakt, že státní pokladna přichází každý rok kvůli podpoře o více než deset miliard korun. Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek vždy ironicky prohlašoval, že deset až patnáct miliard korun z rozpočtu na podporu stavebního spoření opravdu není tím nejvhodnějším nástrojem veřejné podpory bydlení. Osekat příspěvky se mu ale za jeho ministrování nepodařilo.
Je však dobré si položit otázku, zda by ministerstvo financí nemuselo vydat mnohem víc, pokud by opravdu prosadilo například snížení státní podpory nebo zavedení účelovosti použití naspořených peněz. Sáhnout na smlouvy by totiž stát musel i nynějším klientům a je pravděpodobné, že v takovém případě vše skončí u soudu, kde budou mít lidé velkou šanci na výhru.
Navíc pokud by stát svým opatřením stavební spoření znevýhodnil, odradil by řadu budoucích i současných klientů. Tím by podstatně ztížil úvěrování, ve kterém stavební spořitelny zdatně konkurují bankám. Mnohdy poskytují hypoteční úvěry s nesrovnatelně výhodnější sazbou. Odstraněním této možnosti by stát vlastně posloužil bankám, neboť by zlikvidoval nebo alespoň výrazně zkomplikoval situaci jejich konkurenci. Právě kvůli rozumným půjčkám vzalo na milost stavební spoření už mnoho odpůrců, kteří původně tvrdili, že není správné, aby byl jeden finanční produkt takto výrazně zvýhodňován oproti ostatním. A že lidé utrácejí naspořené peníze za cokoliv, ačkoli jde o stavební spoření? No bóže. Říkejme tomu tedy univerzální spoření.
