Ještě pár týdnů před volbami by si nikdo nevsadil na tak razantní úspěch nové strany Věci veřejné. A přesto čeští voliči dali jasně najevo, že je přestal bavit styl politiků, kteří dlouho seděli v poslaneckých lavicích.
Autor: Jakub Stadler
O předsedovi Věcí veřejných Radku Johnovi se nyní mluví jako o supernově letošních voleb. On sám své vítězství nicméně vnímá spíše jako výzvu, jako prostor a šanci ukázat, že politika se dá dělat jinak.
Jak se vám změnil život?
Dramaticky. Už nejsem pánem svého času. Na obou mobilech mám v této chvíli asi tři sta nepřijatých hovorů (ukazuje oba své telefony). Neustále mi navíc oba hlásí, že jejich paměť je plná a je třeba udělat místo pro další zprávy.
Nejsem schopen na ně odpovídat. Děsím se, že všichni moji kamarádi, kteří gratulují k volebnímu úspěchu Věcí veřejných, si řeknou, že jsem zpychl. Ale opravdu nemám ani vteřinu, abych jim volal zpět, odpovídal, děkoval za jejich připomínky i rady. V mé internetové schránce jsou tisíce neotevřených mailů. Tímto se všem omlouvám.
Ptám se proto, že se říká, že politika vezme člověku život a kamarády – mazal jste už některá čísla ze svého mobilu?
Nemažu čísla kamarádů nikdy. Nebudu je mazat ani teď, ale kde a kdy vezmu čas na ně i na normální život, nevím.
Jak vnímáte změnu své role, kdy jste nejdříve šťoural do politiků jako novinář a teď budou novináři šťourat zase do vás? Jak vlastně nyní hodnotíte české novináře?
Já už toho šťourání od novinářů zažil za léta tolik, že mám dobrou průpravu (směje se). Ale známkovat je nehodlám.
Cítíte už teď rozdíl mezi prací novináře a politika? Novinář může nanejvýš problémy odhalovat. A většinou se pak nestane nic. Aféry vyšumí a všechno jede ve starých kolejích. Politik má povinnost problémy řešit. Že to v posledních letech často politici nedělali, je jiná věc. Teď se všichni snaží domluvit na konkrétních krocích, které mohou situaci v České republice měnit k lepšímu. A je to opravdu horečná aktivita. Co je z hlediska náročnosti horší?
Nikdy jsem nebyl deníkář. Pracoval jsem pro týdeníky a měsíčníky, kde přece jen na člověka netlačí denní uzávěrka. Povolební aktivita politiků připomíná spíš práci deníkářů, kteří jedou na plný výkon. Každý den nějaký výstup. Každý den nějaká dohoda. Každý den posun situace. A to ještě nejsme ani ve fázi, kdy každý den bude nějaký problém při střetech o programu vlády.
Jak se vlastně rozkoukáváte mezi ostřílenými politiky? Neberou vás jako politického nováčka, kterého je třeba poučovat jak se co dělá?
Naopak, všechna dosavadní jednání byla na profesionální úrovni a na principu rovnosti. Všichni vzali na vědomí mandát, který nám dalo jedenáct procent voličů této země. Někteří ze zkušených politiků mi dávají opravdu cenné rady. Velmi mne potěšilo například jednání s panem prezidentem.
Jaký to byl pro vás pocit jít na Hrad a podat si ruku s prezidentem coby předseda úspěšné strany ve volbách?
Já se s panem prezidentem Václavem Klausem setkal v minulosti několikrát, takže to nebyla premiéra. Být předsedou úspěšné strany je velký závazek vůči voličům, velká tíha zodpovědnosti. Jde o to nezklamat očekávání. Pan prezident si je tíhy, která na mně leží, jistě velmi dobře vědom, takže oceňuji, jak laskavě se ke mně choval. Diskutovali jsme spolu o tom, co může pomoci této zemi. To musí být společný zájem všech politiků. Stál jsem o to, aby věděl, že je to i můj bytostný zájem.
Věci veřejné mají v programu hned několik, řekněme, zásadních věcí, jimiž oslovily své voliče. Ty nicméně mohou být nepřijatelné pro koaliční partnery, se kterými nyní vyjednáváte. Které jsou pro vás osobně ty nejdůležitější?
Stěžejním pro mě osobně je boj s korupcí a skoncování se zadlužováním naší země. Zejména tyto dva jasné cíle budeme striktně prosazovat. Pokud jde o vládní angažmá, mně osobně o křeslo ve vládě opravdu nejde.
Jaké ústupky předpokládáte, že budete muset učinit?
Nějaké ústupky musejí udělat všechny tři strany, aby tady vznikla stabilní vláda, kterou tato země v současné krizi nutně potřebuje. O ústupcích se ale budeme přít s našimi politickými partnery, a doufám, že nikoliv prostřednictvím médií. To by mi přišlo velmi nešťastné.
Uvedl jste, že i případnou koalici si necháte schválit svými příznivci – „véčkaři“. Budete takto schvalovat vše, s čím vaši zástupci ve vládě na jednání kabinetu přijdou? Nemyslíte si, že díky tomuto způsobu bude vaše práce v případném kabinetu pomalá a omezující?
Lidé znají náš program. Měli možnost jej spoluvytvářet v řadě referend. Jde nám o schválení mandátu pro případný vstup do vlády za konkrétních vyjednaných podmínek. To další už je odpovědnost politiků. Jak obstáli, zhodnotí lidé ve volbách.
Věci veřejné jsou v mnoha médiích brány jako firma a vy jako její ředitel – což jste i potvrdil. Vysvětlete mi tedy, jak taková firma funguje? A kde bere peníze na svou činnost?
Věci veřejné jako firma, to je termín ze špinavé předvolební kampaně, když naši konkurenti nevěděli, jak srazit naše volební preference. Nelišíme se od jiných politických stran.
Jak je tedy vaše strana financována?
Bylo třeba získat mecenáše, kteří podpoří stranu nedostávající státní příspěvky. Jinak bychom nemohli existovat. Každému, kdo dal straně finanční dar, jsme hned jasně říkali, že z toho bude mít jen dobrý pocit. Žádné výhody. V našem kodexu je jasně řečeno, že naši zástupci nesmějí hlasovat o zakázkách, o které se ucházejí naši mecenáši. Jsme rádi, že jsme našli zodpovědné lidi, kteří byli ochotni podpořit novou stranu, aby mohla bojovat o parlament. Velmi jim touto cestou děkuji. A oni vědí, že to udělali proto, aby rozšířili konkurenci mezi politickými stranami, takže se teď všichni budou muset víc snažit. A o to jde.
Dostáváme se tak k tomu, že někteří z vašich zvolených poslanců jsou zároveň vašimi mecenáši a velmi úspěšnými podnikateli. Co si obecně myslíte o podnikatelích v politice? Především v politice, například mezi poslanci všech politických stran, je řada podnikatelů. Proč by se podnikatel nesměl podílet na správě věcí veřejných, pokud přeruší své podnikání, tedy nepodniká současně s politickou funkcí? Slušní podnikatelé do politiky patří, pokud se po dobu výkonu politické funkce vzdají správy svých firem a majetků. Nebo bychom to snad měli zakázat dokonce i panu Schwarzenbergovi jenom proto, že jeho rodina vlastní rozsáhlé pozemky, rybníky, lesy a nemovitosti? To by byl přece nesmysl.
Neděsí vás osud Strany zelených? Jak dosáhnete toho, aby Věci veřejné nepotkalo za čtyři roky totéž? Nejsme partičkou na jedno použití, máme jasné cíle a priority, a pokud nám nebude umožněno je plnit, pak nebudeme žádným otloukánkem ve vládě. To je ta pojistka. My jsme se, doufám, právě z nešťastného vládního angažmá Strany zelených poučili. Někteří politologové si myslí, že za vaším úspěchem ve volbách je hlavně to, že vypadáte a působíte jako obyčejný člověk, jako jeden z nich. Budete chtít nyní s ohledem na svou novou funkci nějak svou image měnit? Máte někoho, kdo vám radí?
O svém stylu se neradím s nikým. Říkám prostě, co si myslím a dělám to, o čem jsem přesvědčen, že je správné. Ale dal jsem se ostříhat na důkaz, že jsem převzal odpovědnost (směje se).
Co se stane s vašim největším koníčkem – vínem? Máte na něj čas?
Teď ne. Ve svém vinném sklepě v Mikulově jsem nebyl několik měsíců. Volají mi kamarádi – milovníci vína z ochutnávek, proč tam nejsem. A já jim žertem říkám: Snažím se za vás řešit státní dluh, abyste si mohli užívat.
Zkuste na závěr odhadnout, jak dlouho trvá, než se z politika stane politický dinosaurus?
Dinosaurus je člověk, který se ve své politické funkci ušpinil podivnými kauzami, nebo podivným agresivním chováním. Budu dělat všechno, aby se mi tohle nestalo. Ostatní je na voličích. Oni ve volbách rozhodují, kdo má odejít, a kdo ne. Já teď vidím hlavně tu neskutečnou spoustu práce, která je před námi. A když nás na tu práci bude víc, hurá. Tohle tempo se stejně nedá vydržet víc než dvě volební období.