Nezaujatý pozorovatel by mohl z politických debat v USA v posledních dnech získat dojem, že se tam opět formují šiky do občanské války. Dnes však v boji promlouvají spíše tužky a pera a jde hlavně o peníze. Takový boj po sobě nezanechává hromady mrtvol, nejde v něm o holý život, ale o způsob a kvalitu života už ano.
Pokud kvalita života klesá pod určitou mez, mohou někteří jedinci docházet k závěru, že podstoupit riziko smrti je v zájmu zvýšení kvality života přijatelné. Tento faktor je nebezpečný pro každou společnost na světě, nejen pro USA, které mají tradičně potíže s kriminalitou. Bojuje se proti němu obvykle přerozdělováním hmotných zdrojů – v evropské formě sociálního státu povinným, Američané jsou zvyklí spíše na dobrovolnost.
A právě tudy vede hlavní linie, která dělí americkou společnost na dva nesmiřitelné tábory. Stát blahobytu, welfare state, totiž přes všeobecné bohatství v USA neexistuje, ale mnozí po něm touží. Následky finanční krize z roku 2008 tuto touhu opět posílily a politici musejí reagovat.
To byl hlavní důvod, proč nyní demokraté pod vedením prezidenta Obamy prosadili přes tuhý odpor republikánů zákon o dostupné zdravotní péči přezdívaný Obamacare. Po velkých sociálních reformách šedesátých let je to další historický krok k vytvoření americké formy welfare state. Zákon vstoupil v platnost s počátkem nového fiskálního roku 1. října. Republikány ovládaná Sněmovna reprezentantů na protest zablokovala schválení státního rozpočtu, což znamená zastavení veškerých alespoň trochu zbytných aktivit veřejného sektoru.
Historický krok
Čísla hrají pro Obamu
Dva dny poté se v Bílém domě odehrála klíčová schůzka Obamy s představiteli Kongresu, z níž hlava země odcházela s přesvědčením, že opozice je odhodlána zablokovat i pravidelné navyšování limitu celkového státního zadlužení. Kdo se do té doby americkým politickým divadlem bavil, tomu úsměv na tváři ztuhl. Už s koncem léta finanční trhy velmi citlivě reagovaly na váhání centrální banky největší světové ekonomiky, zda bude pokračovat v prorůstových výdajích. Jaká panika by nastala s první platební neschopností USA v jejich historii, si lze těžko představit.
Hodlají snad republikáni svou zarputilostí a demokraté svou neoblomností takové riziko podstupovat? Je zřejmé, že republikáni letos rozpočtovou krizi vyvolali úmyslně, protože ekonomické opodstatnění chybí. Čísla hrají pro Obamu – je vidět jakýs takýs růst, přibyla pracovní místa, rozpočtový schodek se snižuje. Jde tedy o krizi spíše politickou ovlivněnou výhledem na doplňovací volby do Kongresu za rok v listopadu.
Bazírování republikánů na odkladu Obamacare pak svědčí o dlouhodobějších cílech, především o snaze, aby kámen souvisejícího zvyšování sociálních výdajů nevisel na krku potenciálního příštího republikánského prezidenta.
JFK a LBJ
Extrémní postoje části republikánů a obecná polarizace Kongresu ovšem naznačují, že jde také o hlubší problémy principiální povahy. V takové situaci je třeba dávat zvláštní pozor, protože nefunkčnost státní sféry těžce doléhá i na soukromou sféru. Cítí se snad John Boehner, republikánský předseda Sněmovny reprezentantů, ke svému rizikovému chování oprávněn svou touhou po Bílém domě? Neměl by zapomínat, že v takové přímé cestě do čela země mu stojí ještě viceprezident. A že za časů demokratů Johna F. Kennedyho a jeho viceprezidenta a následovníka Lyndona B. Johnsona vznikly právě všechny reformy, které dodnes krajním konzervativcům v Americe nedají spát.
Autor je publicista
Čtěte také:
