V Pekingu se v březnu mění vrcholné politické vedení země. Očekává se, že parlament zvolí čínským prezidentem nového předsedu komunistické strany Si Ťin-pchinga.
S ním nastoupí na příštích deset let také nová administrativa. Od nové generace vedení se očekávají v příští dekádě významné změny, které přiblíží Čínu okolnímu světu ještě více, než tomu bylo v překotném desetiletí uplynulém.
Nejen korupce
Odhodlání tyto proměny uskutečňovat již nastupující hlava státu naznačila. Na podzimním sjezdu komunistické strany se ale také hodně hovořilo o korupci. S prudkým ekonomickým rozvojem, který nebyl v Číně rovnoměrně společensky rozložen, totiž vzniklo mnoho příležitostí, jak korupcí řešit své problémy nebo jak dospět k zázračným podnikatelským úspěchům. Skandálů přibývalo.
S odhalováním korupce souvisí i svoboda projevu, kterou snad noví vládci Pekingu hodlají v určitém směru uvolnit. Jen člověk bláhový by ale mohl očekávat, že se v čínských médiích začne diskutovat o lidských právech nebo otázce vlády jedné strany. Tak daleko čínské reformy nepokročí ani v příští dekádě, alespoň ne z vůle vedení státu. Protikorupční tažení za podpory médií spíše směřuje k upevnění postavení komunistické strany a umravnění jejích kádrů.
Otázka ideologického vlivu Číny na okolní svět však není tak tíživá. V mnohem širším měřítku se na našich životech promítá přechod Číny od agrární k průmyslové společnosti, který v posledním desetiletí nabral úchvatné tempo, až se jednalo spíše o úprk.
Dvojnásobné mzdy
Netýká se to jen nebývalého přílivu čínského exportu na všemožné destinace po celém světě. Vývoz už dnes v této miliardové ekonomice představuje třetinu HDP a zahraniční poptávka nebo zahraničím financované podnikání zajišťují 200 milionů pracovních míst. Tento dosud výhodný byznys však může do značné míry utrpět kvůli politickému cíli vlády dosáhnout v zemi zdvojnásobení mezd. A to pro každého do roku 2020, tedy v průměru tempem přes 14 procent každý rok.
Otázkou ale zůstává, jak lze takový cíl uskutečnit v praxi. Faktem je, že území Číny se směrem do vnitrozemí podle výše příjmů dělí zhruba na tři pásma souměrně se vzdáleností od nejrozvinutějšího pobřeží a rozdíly v příjmech jsou propastné.
Lze těžko očekávat, že by se dělníci ve stávajícím čínském průmyslu, už nyní přezdívaném na „manufakturu světa“, mohli těšit na zázračně bobtnající peněženky. Ústřední vláda bude spíše podporovat rovnoměrnější rozložení bohatství v zemi ať z geografického či sociálního hlediska. To znamená zdanění vyšších příjmů, modernizaci a zefektivnění mohutného sektoru státních podniků a zemědělství, zvýšení minimálních mezd.
V Číně mohou mnozí mocní začít skřípat zuby. V zemi dvou systémů, volného trhu v ekonomice a komunismu v politice, už vyrostly téměř tři miliony dolarových milionářů a přes 250 miliardářů.
Zbytek světa by však měl mít z těchto cílů čínské vlády, jednající takto snad v zájmu rozvoje a také asi 170 milionů obyvatel žijících v chudobě, spíše radost.
Naděje na spotřebu
Plošnější zvyšování životní úrovně v Číně podpoří domácí spotřebu, která bude schopna absorbovat laviny čínského zboží a akceptovat také zahraniční kvalitu. Tím by se mohl snížit nemilosrdný konkurenční tlak na okolní svět včetně Evropy a Ameriky. Ty jej od globální finanční krize 2008 pociťují zvláště tíživě.
Čtěte také:
Si Ťin-pching si prošel peklem kulturní revoluce, teď bude vládnout Číně
Rok vodního Hada s sebou přinese nejistoty
Si Ťin-pching převzal otěže čínské komunistické strany
Autor je publicista
