Podnikatelé a bankéři musí hledět na dění na Ukrajině s hrůzou. Nastává tam nejen krize národní myšlenky, ale také bohapustá krize byrokratická. Revoluční hnutí na kyjevském Majdanu vyústilo v krveprolití, jež se stalo bodem zlomu. Ale za jakých obětí a s jakými riziky!
Jestliže jsme za časů prezidenta Viktora Janukovyče nezřídka pohlíželi na dění v kyjevském parlamentu jako na cirkus, tak nyní by nám měl tuhnout úsměv na rtech, protože parlament se proměnil v arénu gladiátorů. Ta si osobuje právo na vše, prezidentská exekutiva to ale popírá. Zákon je přitom snad jasný. Návrat k ústavě z roku 2004 byl spravedlivě odhlasován a prezident by měl vzít na vědomí, že už není carem, ba ani gubernátorem. Ukrajina by si ale měla také uvědomit, že byrokratické spory ji neuživí. Tendence k separatismu, ať na Krymu nebo jinde na jihu a východě, jsou jen důkazem toho, že určitá část byrokracie je ochotna za své osobní výhody obětovat osud celé země i historické dědictví. Anebo, což by bylo snad ještě horší, řešit dluhovou krizi prostým zánikem dlužního státu.
Majdan se během měsíců protestů zjevně radikalizoval. Problémy korupce a nepotismu při nejlepší vůli nelze řešit ze dne na den. Zároveň odhodlání proti nim bojovat svědčí o hloubce problémů na Ukrajině.
Evropa se po převratných víkendových událostech může ptát: Je tohle skutečně ta země, kterou jsme chtěli vítat v evropské náruči? V tuto chvíli určitě není. Ale máme v Evropě své vlastní problémy a z nich plynoucí důvody, proč o Ukrajinu projevovat zájem. Unie se dohodami z Maastrichtu a Lisabonu vydala na cestu finanční zodpovědnosti. Hospodářská krize 2008 ji však z této cesty strhla. Z ECB se stala tiskárna na peníze, ačkoli se při jejím založení přísahalo, že každý členský stát měnové unie bude hospodařit na svůj účet. Evropa národů se mění v prach, zatím stále vítězí federalismus.
Z vývoje na Ukrajině je za této situace jasné, že je třeba ji do budoucna co nejvíce zapojit do unijních struktur. Dalších padesát milionů hlav pomůže rozložit naše vlastní budoucí rizika, nehledě na obecně vysoký a nevyužitý ekonomický potenciál země. Chtějme ale Ukrajinu jen vcelku, nechcemeli mít za svými citlivými zády válku nebo separatismus. Obojí by stálo přinejmenším spoustu peněz, jichž se už teď v unii nedostává.
Evropská unie a struktury, které jí předcházely, vznikly po zkušenostech se světovými válkami právě proto, aby podobným konfliktům bránily. Stály a stojí na solidaritě, kterou však lze projevovat jen při vzájemné zodpovědnosti. Tento požadavek bude v unii po poněkud rozvolněných letech bezesporu sílit. A takovému prostředí se bude muset Ukrajina přizpůsobit. To je hlavní výzva pro budoucí vedení země vzešlé z radikálního euromajdanu.
Autor je publicista
Čtěte také:
Ukrajinské otazníky: vztah k Rusku, ambiciózní politici i pouliční bojovníci
Privátní ZOO nebo římské ruiny. Ukrajinci „obdivují“ paláce Janukovyče
Janukovyč byl zadržen, zní v Kyjevě. Šéf rozvědky však zprávu zpochybnil