Summity globálního charakteru nebývají na zásadní události bohaté, ale sraz G8 v Severním Irsku se ukázal být výjimkou. A možná ne poslední v řadě. Svět prostě přestává být tak poklidným a jednoduchým místem k životu, jakým býval.
Studená válka rozdělovala svět ve smyslu systémů hodnot zcela příkře. S postupující globalizací po jejím konci však vznikl široký prostor k vzájemnému ovlivňování obou stran bývalé barikády, k němuž dochází ve smyslu pozitivním i negativním. Do druhé skupiny patří to, že mnoho lidí si globalizaci vyložilo jako příležitost vyhýbat se odpovědnosti za své činy. V tomto rámci je třeba chápat i nynější iniciativu vlád G8 mířící ke vzniku jakéhosi celosvětového daňového úřadu.
Britský příklad
Skupina G8 představuje polovinu světové hospodářské produkce. Zastupuje země s demokratickými politickými systémy, země prosazující spravedlnost a volnou hospodářskou soutěž. Volnost však často není totéž co morální hodnoty a ty se často obtížně vyjadřují jazykem zákona. Země proto došly k názoru, že ve světové ekonomice je třeba stanovit určité standardy ohledně daňové povinnosti a vlastnických struktur. Kdo podniká a vydělává, musí odvádět daň státu, díky němuž ve svém podnikání uspěje.
Příkladem šel v tomto směru hostitel summitu G8 britský premiér David Cameron, který pár dní před jeho zahájením povolal do Londýna představitele desítky britských zámořských území a přesvědčil je, aby se vzdali politiky, která jejich zemím vysloužila nechvalnou pověst daňových rájů. Za všechny jmenujme Bermudy, Kajmanské ostrovy či ostrov Jersey. Jejich daňové systémy se mají stát průhlednějšími, a jak později premiér Cameron dodal, daňové úřady po celém světě by měly mít možnost snadné a rychlé výměny informací například formou centrálního registru.
Úřady off-line
Takový postup je podle Camerona nutný, protože daňové úřady nestačí držet krok s dobou, v níž „byznys je stále více globální a stále více on-line, zatímco daňové systémy jsou stále spíše národní a off-line“.
Příkladem mohou být britské daňové spory se společnostmi typu Googlu nebo Facebooku. Podobně se sváří společnost Apple s domovskými Spojenými státy, kde kvůli tomu před měsícem proběhlo dokonce senátní slyšení. Demokratický senátor Carl Levin při něm upozornil, že americké korporace ukrývají v zámoří přes bilion dolarů ze svých zisků.
Své výhrady k podnikání globálních společností vyjádřila i Evropská komise. Unie jako celek se pak v květnu shodla na podobných principech jako G8 a hodlá tlačit k přijetí svých pravidel i finanční ráje v Monaku a Lichtenštejnsku.
Daňová iniciativa G8 míří i na půdu OECD, která by podle Camerona měla vyvinout mechanismy odhalující nesoulad mezi tím, kde nadnárodní společnosti tvoří své zisky a kde platí daně. Mají se zprůhlednit i struktury vlastnictví.
Myšlenky a překážky
Jde bezesporu o velkou myšlenku, která může značně ovlivnit hospodářské struktury ve světovém měřítku. Skupina G8 sice nadále zdůrazňuje podporu tržním mechanismům a svobodě obchodu, nicméně zároveň se chce chránit před neférovými praktikami, nemorálnostmi i prostými podvody. Tento postoj nebude snadné do jednotlivých národních legislativ ve světě prosadit. Ukázalo se to obratem ve Švýcarsku, kde poslanci odmítli projednat zákon vyžadovaný USA, který by v některých případech odhalil údaje o klientech švýcarských bank. Co dál s podobnými případy? Sankce? A pak? Daňové války?
Čtěte také:
Irish Independent: Vítejte, vůdci G8
Proti daňovým únikům: Cameron chce přísnější pravidla pro Kajmany a spol.
