Úvodní debata prezidenta Baracka Obamy a jeho republikánského rivala Mitta Romneyho dopadla jednoznačně ve prospěch bývalého guvernéra Massachusetts. A nyní už některé průzkumy připouštějí i možnost Romneyho vítězství. Čím si exguvernér a zámožný podnikatel v oboru podnikových investic napravil u amerických voličů reputaci? Zdá se, že když Romney zrovna nemusí přesvědčovat své sponzory a spolustraníky, vrací se k manévrování ve středu politického pole. A to mu jde.
V televizní debatě působil Romney přesvědčivě a vyhýbal se laciným výpadům vůči svému sokovi. Debata se točila výhradně kolem ekonomiky, daní, udržitelnosti federálních výdajů v sociální sféře či hloubky rozpočtového schodku. Prezident Obama kupříkladu neměl mnoho příležitostí pouštět se do ožehavého tématu stěhování pracovních míst a kapitálu do zahraničí. Romney se rozvinutí této otázky zjevně bránil. Pouze zmínil, že hodlá přinést peníze zvenčí zpět do USA, o výrobě samotné však pomlčel.
Vrátíme-li se o měsíc zpět k projevům na předvolebních sjezdech, Romney horoval pro vlastenectví, Obama pro občanskou odpovědnost. Romney sliboval vytvoření 12 milionů nových pracovních míst, Obama milionu. To by tedy volba byla jasná.
Pracovní místa? 12:1
„Lidová demokracie“
Z dlouhodobější perspektivy se však za republikánů pracovní místa spíše stěhovala mimo území USA, za demokratů na domácí půdě spíše přibývala. Ovšem svět se rychle mění a mimořádné situace typu globální krize míchají kartami. Obamova demokratická administrativa dostala před čtyřmi lety nevděčný úkol zabránit kolapsu.
Podobně na tom byl koncem sedmdesátých let Obamův demokratický předchůdce Jimmy Carter, který zdědil důsledky vietnamské války a ropné krize. Při desetiprocentní nezaměstnanosti a 13procentní inflaci tehdy vláda dospěla k takzvanému Humphrey-Hawkinsovu zákonu, opatření, které mělo obdoby snad jen v „lidových demokraciích“. Zákon činil vládu odpovědnou za plnou zaměstnanost a cenovou stabilitu. Kdykoli nezaměstnanost překročí čtyři procenta, úřady mají zajišťovat poskytování pracovních míst.
Nelze se divit, že ani Obamova administrativa neváhala kvůli finanční krizi pomoci Američanům hlubokým zatnutím sekery do státních financí. I když nezaměstnanost mírně klesá a podařilo se obnovit slabý růst, ke skutečnému „nakopnutí“ nové éry prosperity chybí mnohé.
Čtěte také:
Romney si po debatě polepšil, ale jeho vzestup se zastavil
První předvolební debata: Romney převálcoval Obamu
Republikáni se zjevně chystají sáhnout po osvědčeném receptu „reaganomiky“. Za Carterova nástupce Ronalda Reagana došlo k přelomu v náhledu na přerozdělování příjmů v ekonomice a nominální daňová sazba byla snížena zhruba z poloviny na čtvrtinu. Jenže tak velký prostor by prezident Romney neměl. Proto hodlá na oltář růstu položit i vše ostatní včetně otázky klimatických změn či reformy zdravotnictví. Hlubší sociální cítění hodlá projevovat jen vůči důchodcům, velké skupině potenciálních voličů.
Tehdy a dnes
Není vůbec jisté, zda by Mitt Romney před čtyřmi lety byl ochoten jako dnes říkat, že žádná banka není dost velká, aby nemohla padnout. A jestli by trval na představě, že podpora malému a střednímu podnikání je důležitější než pumpování miliard do krachujících gigantů a poražených zelených technologií. Republikánský kandidát má zkrátka to štěstí, že nemusí řešit tak palčivé problémy jako před čtyřmi lety Barack Obama. I proto může při troše šikovnosti vyhrávat televizní duely. Zda to stačí i na volby, uvidíme.
Autor je publicista
ČLÁNKY DO MAILU