Stamiliony na daních lze ušetřit volbou formy transakce, tvrdí Richard Švejda
Mezi několik málo advokátních kanceláří, poskytujících v Česku opravdu rozsáhlé daňové poradenství , se loni v listopadu zařadila firma Procházka Randl Kubr (PRK). Podařilo se jí získat tým osmi daňových poradců vedených Richardem Švejdou a Markem Moudrým. Ti předtím působili na pozicích senior manažera a partnera české pobočky Deloitte & Touche. „V obchodě a ve financích mají takřka všechny transakce dopad na daně a daňové aspekty často rozhodují o volbě formy podnikání, umístění a registraci firmy, zdrojích a technikách financování, způsobech akvizice nebo likvidace firem a řadě dalších věcí. Advokátní kancelář s vlastním daňovým týmem, může poskytovat kompletní služby a získává konkurenční výhodu,“ vysvětluje důvody rozšíření nabídky služeb o daňové poradenství jeden ze zakladatelů kanceláře PRK Radan Kubr, který spolu s Richardem Švejdou hovořil s týdeníkem EURO o specifikách daňového poradenství a o poskytování právních služeb na českém trhu.
EURO: Přestupy mezi právními a auditorskými firmami nebývají běžné, co přivedlo vás a vaše kolegy do kanceláře Procházka Randl Kubr? ŠVEJDA: Máte pravdu, ale jak již řekl kolega Kubr, daňové a právní poradenství se vhodně doplňují a často jdou ruku v ruce. Navíc děláte-li někde auditora, nemůžete fungovat zcela efektivně jako daňový poradce. My jsme se přechodem do právní kanceláře těchto omezení zbavili.
EURO: Přicházíte z prostředí auditorských firem známého konfliktem mezi poskytováním daňového poradenství a auditu. Nehrozí podobný konflikt i ve spojení s právními službami?
ŠVEJDA: Myslím, že ne. Vztah právního a daňového poradenství je totiž něco jiného než vztah účetně-auditorských služeb k daňovému poradenství. Provádí-li stejná firma pro klienta jak daňové poradenství, tak statutární audit, je zřejmé, že se může dostat - a také se často dostává - do konfliktu. Audit má být nezávislý a objektivní, protože to není jen služba klientovi, nýbrž i veřejnosti, zaměstnancům, státu, investorům a finančním kruhům.
V praxi však může auditor obtížně poukazovat na daňové nesrovnalosti, nebo dokonce podvody, jestliže jeho firma radí klientovi i v daňových záležitostech. To je stará bolest auditu. O změnu této praxe se vedl dlouhý boj, protože pro auditorské firmy ve Spojených státech i jinde byly a jsou daňové služby výnosnější než samotný audit, který je velice standardizován a není tak lukrativní. Auditoři bojovali doslova do krve za zachování dosavadní praxe, která pro ně byla výhodnější. Netrvá dlouho, co v USA i v Evropě nejsou takzvané „neauditní služby pro klienty auditu“ povolené obecně, nýbrž zákonné předpisy vypočítávají druhy činností, které auditor může pro svého klienta provádět. Zásadnější změna této praxe nastala teprve po známých skandálech Enronu, WorldComu a dalších gigantických firem a v roce 2002 byl v USA byl přijat dnes již proslulý Sarbanes-Oxleyho zákon.
EURO: O jaké služby daňového poradenství je největší zájem? ŠVEJDA: Zejména o mezinárodní daňové plánování u daně z příjmů a daně z přidané hodnoty. Základem je však poradenství při běžných obchodních transakcích. To platí zejména v případě daně z přidané hodnoty. Není-li transakce správně naplánována a strukturována, tak DPH uvízne někde v rámci řetězce obchodních operací, stane se finálním zdaněním a učiní celou transakci neekonomickou. Typickou situací, kdy se objevuje tento problém, je zapojení zahraničních subjektů do komoditních obchodů na území České republiky. Velkým problémem pro Česko je například i uplatňování DPH u příchozích filmových projektů. Zatížení DPH filmovou produkci v Česku značně prodražuje a znevýhodňuje Českou republiku oproti jiným zemím. Přitom je v této oblasti intenzivní soutěž, velkým konkurentem Prahy je Budapešť. Maďarsko dokonce zavedlo daňové pobídky pro přilákání zahraničních filmařů ve formě vracení části zaplacených daní.
EURO: Nicméně větší část daňového poradenství se zřejmě zabývá spíše daněmi z příjmů… ŠVEJDA: Daň z příjmů bolí většinu lidí i firem, zatímco DPH pouze některé, takže tento je trh širší.
EURO: Pro minimalizaci placené daně z příjmů je nejdůležitější výběr správné země konečného zdanění. Které země doporučujete svým klientům? ŠVEJDA: Odpověď není tak jednoduchá. Jde-li vám jen o prostou minimalizaci placené daně, tak to určitě bude nějaký daňový ráj, v němž nezaplatíte ani korunu daně. Nicméně směřování finálního zdanění závisí na tom, co optimalizujete. Jednou to jsou dividendové toky, jindy kapitálové zisky. V určitých případech klienta ani nezajímá nějaká daňová optimalizace. Klient vysílá zaměstnance a potřebuje řešit daňově-právní souvislosti vyslání. Pro daňaře je samozřejmě nejzajímavější ta země, kde se platí vysoké daně, protože pak má dost práce. Navíc čím jsou daňové zákony složitější a čím je více novel, tím více nás klienti potřebují. Takže Česká republika se zdá být optimálním trhem pro nás jako daňové poradce. Podíváme-li se však na věc objektivně, cesta zvolená Slovenskem, tedy snižování daňové zátěže a zjednodušování daňové legislativy, je asi správnější. Dalším zajímavým vzorem může být Rakousko nebo Nizozemsko. Z naší strany to ovšem není stížnost. Zachová-li si česká legislativa současnou podobu, daňoví poradci budou mít postaráno o práci na dlouhá léta.
EURO: Kolik peněz lze na daních správným daňovým plánováním ušetřit? ŠVEJDA: Obchoduje-li klient v řádu miliard korun, daňová úspora se může pohybovat až v řádu stamilionů. Nicméně základním předpokladem smysluplného daňového plánování je, že klient se na vás obrátí nikoliv až na konci, ale ještě před přípravou transakce.
EURO: Projevil se nějak vstup do Evropské unie na poskytování daňového poradenství? ŠVEJDA: Významnou novinkou je vliv rozhodnutí Evropského soudního dvora na aplikaci unijního práva i v Česku. Naštěstí nejhrubší rozpory byly odstraněny ještě před vstupem a například rakouská daňová legislativa má s evropským právem více rozporů než naše. Dodnes však přetrvává nesoulad například v některých případech aplikace DPH nebo daně z příjmů. Typickým příkladem je věková diskriminace studentů. Do 26 let můžete uplatňovat odčitatelnou položku, jste-li starší, nic si odečíst nemůžete. Nicméně takové diskriminace si lidé nebývají vědomi, dokud nepřijde soudní spor. Stát často čeká a doufá, že ani po sporu nebude muset vracet všechny peníze, které vybral a jež mu vlastně nepatří.
EURO: Vaše právní kancelář začínala jako specialista na oblast bankovního práva. Platí to stále? KUBR: V době, kdy jsme vznikali, se mezinárodní kanceláře zaměřovaly téměř výhradně na privatizace a joint-venture českých podniků se zahraničními firmami. Hledali jsme své místo na trhu a to bylo právě v oblasti finančního, zejména bankovního práva. Mezitím privatizací ubylo a rovněž mezinárodní kanceláře rozšířily spektrum poskytovaných služeb o další oblasti. Také náš záběr se rozšířil – nyní pokrýváme většinu oblastí obchodního práva. Kromě bankovnictví a finančních trhů jsou to akvizice, restrukturalizace, investice na zelené louce, pracovní právo, právo duševního vlastnictví, právo nemovitostí, hospodářská soutěž a samozřejmě související sporová agenda. Naše kancelář teď disponuje silou 45 právníků, patnáct z nich jsme přibrali loni za jediný rok. K tomu ještě přibyl náš nový daňový tým. A v letošním roce by se počet jeho členů měl téměř dvojnásobit, z osmi na dvanáct až patnáct lidí.
EURO: Přestože pokrýváte většinu oblastí právního poradenství, na předních místech prestižních přehledů právnických firem jako je International Financial Law Review či Chambers Global se za Českou republiku umísťují stále jen mezinárodní kanceláře. Velkým českým advokátní firmám, jako je vaše, Kocián Šolc Balaštík či Brzobohatý Brož & Honsa, zůstávají nižší pozice … KUBR: To má dvě příčiny: za prvé se těmto publikacím píše snáze o mezinárodních kancelářích a do určité míry se to od nich očekává. Za druhé mezinárodní kanceláře jsou ve vlastní propagaci mnohem aktivnější a zkušenější než jsme my a ostatní české kanceláře. Mají týmy specialistů, které se věnují výhradně marketingu a k tomu cílevědomě využívají i vámi zmíněných mezinárodně uznávaných publikací. Dnes je však už rozlišení mezi takzvanými domácími a zahraničními firmami spíše formální. Mezinárodní kanceláře poskytují svým českým pobočkám cizí jméno, zaměstnávají v nich však hlavně české právníky. Působí v nich obvykle jen jeden či dva zahraniční kolegové, a ti praktikují mezinárodní a ne české právo. Praxe první poloviny 90. let, kdy přijel zahraniční právník z Ameriky nebo z Anglie, přečetl si překlad Obchodního zákoníku, a autoritativně vykládal české právo, je naštěstí už pryč.
EURO: V oblasti poskytování právnických služeb dochází k postupné konsolidaci. Myslíte, že i české kanceláře, jako je ta vaše, se jednou stanou součástí mezinárodní sítě? KUBR: Přiznám, že před několika lety jsme byli osloveni jak mezinárodními kancelářemi, tak velkými auditorskými firmami s nabídkou převzetí našeho podnikání. To jsme však po důkladném rozmýšlení a dlouhém jednání odmítli a nyní o prodeji anebo fúzi rozhodně neuvažujeme. Taková akviziční nálada vždy probíhá ve vlnách, poslední z nich se v Česku objevila zhruba před pěti lety.
