V zemi helvetského kříže se zdanění firem mezi jednotlivými kantony liší o stovky procent
Z města Herisau na severovýchodě Švýcarska dojedete autem do Curychu za pouhou hodinu. Zanedbatelná vzdálenost ale rozděluje firmy v obou místech na ty, které platí daně vysoké, a ty, které odvedou do eráru minimum.
Zatímco v Herisau akciová společnost ze svého zisku ve výši 160 tisíc švýcarských franků odvede na daních do kantonální a obecní pokladny jen 9710 franků, v Curychu si musí připravit více než 26 tisíc franků. Ještě více zaplatí stejný podnik do municipálních a kantonálních kas v dalších větších švýcarských centrech, jako je Ženeva, Basilej či Neuchâtel. Vyplývá to z průzkumu odborného portálu moneyhouse.ch
Třeste se, boháči
Daňová konkurence ve Švýcarsku se přitom rozhodně neomezuje jen na firmy – naopak kantony soupeří i o bohaté daňové poplatníky. Logika je stejná jako v případě podniků – nízké daně mají přilákat slušně vydělávající osoby, které svými dodatečnými odvody zvýší příjmy místních samospráv.
Lidé s příjmem okolo 100 tisíc eur ročně zaplatí v kantonech Zug, Obwalden a Schwyz na přímých daních jen 24 procent. V Curychu jim ukrojí 30 procent a v kantonu Basilej Venkov (Basel Landschaft) dokonce více než 36 procent.
Přetahovaná o movité plátce daní však může brzy dostat pádný úder. V zemi helvetského kříže se 28. listopadu uskuteční referendum s cílem zakotvit pro všechny kantony a municipality u ročního příjmu nad 250 tisíc franků minimální daň 22 procent a u majetku v hodnotě nad dva miliony franků zase zdanění ve výši pěti promile. Motivem iniciativy, se kterou přišli Sociální demokraté (SPS), je fakt, že ve Švýcarsku přibližně dvě procenta poplatníků vlastní přes 48 procent veškerého soukromého majetku.
Úspěch referenda může mít pro daňovou politiku ve Švýcarsku významné důsledky. „U některých kantonů by to znamenalo masivní nárůst zdanění – minimální daň pro poplatníky s ročním příjmem nad 250 tisíc franků by se po započítání odvodů do celostátní pokladny zvýšila na 35,2 procenta. To přinese významné oslabení atraktivity Švýcarska v mezinárodní konkurenci,“ varoval ve svém komentáři pro Berner Zeitung profesor univerzity ve Freiburgu Reiner Eichenberger.
Navíc když se podaří více peněz na daních „vymáčknout“ z bohatých lidí, dalším logickým krokem je pokusit se o totéž u firem. Ty přitom daňovou turistiku po Švýcarsku využívají výrazně více než fyzické osoby.
Firemní nomádi
Základní federální daň ve Švýcarsku je pro podniky 8,5 procenta ze zisku. K tomu se připočítají kantonální a municipální daně. V nejlevnějším kantonu Appenzell Ausserrhoden – kde ostatně leží již zmíněné město Herisau – firma dohromady zaplatí jen 10,8 procenta. V Neuchâtelu zaplatí až 3,5krát více. Proto se v uplynulých pěti letech přestěhovalo podle studie moneyhouse.ch více než 18 tisíc firem, přičemž polovina právě z daňových důvodů. Zajímavé je, že přes dvanáct set podniků se v letech 2006 až 2010 přestěhovalo více než jednou, některé to zvládly i čtyřikrát.
Kromě vyšších příspěvků do své kasy doufaly kantony s nízkými daněmi také v nově vytvořená pracovní místa. Tato naděje se však ukázala jako lichá. Stěhují se především firmy, které nemají žádné zaměstnance a jejichž zakladateli jsou daňoví poradci či správci majetku. Samozřejmě existují i podniky se stovkami zaměstnanců, které se přesunuly mezi kantony, jako jsou švýcarské pobočky nadnárodních koncernů Generali, Kimberly-Clark, Continental Automotive či Heineken. Obecně ale dle moneyhouse.ch platí, že pouhá čtyři procenta společností, jež v minulých pěti letech změnily sídlo, měla deset a více zaměstnanců.
Daňová přetahovaná jim ale zajišťuje přední místa v žebříčku firemních daní ve světě. Podle studie společnosti BAK Basel Economics (BAK Taxation Index) je v první desítce rovnou sedm švýcarských oblastí. První příčku si zabral Hongkong. „V mezinárodním srovnání bylo daňové zatížení ve švýcarských kantonech za rok 2009 zcela jasně pod celosvětovým průměrem. Také evropské země v zásadě zdaňují vyššími sazbami než kterýkoli švýcarský kanton, pouze Irsko a některé východoevropské státy mají úroveň zdanění srovnatelnou se Švýcarskem,“ konstatovali autoři studie společnosti BAK Basel Economics ve své zprávě.
Pro srovnání – na zcela opačném konci než švýcarské kantony se umístila americká velkoměsta, kde například v Bostonu firmy odvádějí ze svých zisků v průměru 36,2 procenta a New Yorku dokonce 41,8 procenta.
Útok na svrchovanost.
Právě proto se kantonům nápady sociálních demokratů na částečné sjednocení a především zvýšení daní ani trochu nezamlouvají. Označily je už za „frontální útok na svou svrchovanost“. A ta je podle průzkumů před referendem v ohrožení. Pro vyšší zdanění bohatých se chce vyslovit až 58 procent Švýcarů.
Samosprávné celky ale odmítají složit zbraně. „Prostě zvýšíme paušální odčitatelné položky ze základu daně za správu majetku, údržbu nemovitostí a výkon povolání. Také můžeme zavést nové odčitatelné položky,“ vyjádřil se pro deník Tages Anzeiger finanční ředitel kantonu Schwyz Kaspar Michel. Zdá se tedy, že soutěž švýcarských kantonů v lákání bohatých poplatníků a firem hned tak neskončí.
Helveti v čele
(20 měst/kantonů s nejnižším zdaněním, BAK Taxation Index 2009)
země/kanton průměrná daň (v %)
Hongkong 9,7
Appenzell Ausserrhoden (CH) 10,8
Obwalden (CH) 11,1
Nidwalden (CH) 12,7
Zug (CH) 13,4
Schaffhausen (CH) 13,9
Dublin 14,1
St. Gallen (CH) 14,2
Singapur 15,7
Luzern 15,9
Schwyz (CH) 16,1
Bratislava 16,3
Praha 17,0
Varšava 17,0
Curych (CH) 18,2
Basilej-venkov (CH) 18,5
Bern (CH) 18,5
Lublaň 18,6
Ticino (CH) 18,8
Budapešť 19,0
Pramen: BAK Basel Economics
