Děkuji za článek Rána do žil Davida Kasla a komentář šéfredaktora Istvána Lékó (EURO 11/2010) k výrokům Jaromíra Duška o homosexuálech ve vedení Ministerstva dopravy ČR a Českých drah. Jsem sice Američan, ale žiji v ČR patnáct let a nikdy jsem v ní moc nevnímal diskriminaci vůči homosexuálům. Soudě dle Duškových výroků však možná je diskriminace převážně skrytá. Pochybuji však o tom.
Jsem homosexuál a nejvíc mi na Duškových komentářích a poznámkách vadí za prvé myšlenka, že gayové chtějí každého, koho potkají, nebo že je přitahuje. Dušek se nemusí ničeho bát. Možná jsme jako menšina liberálnější či častěji střídáme partnery, ale přece jen máme vkus, a proto mu nic nehrozí. Za druhé růžová mafie se nijak zvlášť neliší od většinové či manželské. Jako podnikatel zaměřuji nábor zaměstnanců na schopnosti, výsledky a úspěchy v profesním životě. Neschopný homosexuál je stejně špatný jako neschopný heterosexuál. Spíše dám na kvalitu a talent. Pokud některý z trojice Gustáv Slamečka, Jan Novák a Petr Žaluda ve funkci profesně neobstojí, ať je vyměněn nebo skončí.
Posuzování náznaků klientelismu ve veřejné správě či veřejných institucích se má dělat plošně. Začít by se mělo řešením zaměstnávání členů rodiny jako asistentů, asistentek a tak dále. Tato praktika by měla skončit a zahájit výběrová řízení pro veškerý personál ve veřejné správě. Za třetí networking je u menšin běžný. Duškova snaha strašit lidi vymyšlenou gayovskou mafií v dopravě je úplně mimo. Pokud gayové udržují vztahy mezi sebou a předávají si informace nebo kontakty, není to nic jiného, než co dělají heterosexuální manažeři na golfových hřištích. I mezi nimi však může být několik homosexuálů. Také je normální chodit do obchodu nebo využít služby svých známých či kamarádů z menšiny, ale jen pokud jsou služby nebo zboží kvalitní. Nikdo nebude utrácet za špatnou kvalitu, jen protože „je někdo náš“.
Za čtvrté homosexuálové ve veřejných funkcích by svou orientaci neměli popírat. Nevidím sice důvod, proč by se člověk musel každý den hlásit ke své sexuální orientaci, ale neměl by ji ani popírat. Pokud to činí, pak si společnost či veřejnost říká, že je na tom něco špatného. Dle mne však není. Tento stav jsem nezpůsobil, ale smířil jsem se s ním a nevadí mi. Dospělí homosexuálové mají dluh vůči mládeži v tom smyslu, že by se měli chovat v určitých případech jako vzory. Tedy ukázat, že člověk může být gayem nebo lesbičkou a přitom se stát ředitelem firmy, senátorem či vrcholovým sportovcem.
Vážím si toho, že jste věnovali prostor této kauze. Snad články a komentáře donutí čtenáře týdeníku EURO zamyslet se nad tím, proč Duškovy výroky nemají místo v dnešní společnosti.
Brady Clough, clough@southpawpro.cz
