Rath versus Hrad

Spor odhalil, že premiér Paroubek neopustil včas "střetové" funkce

Zuřivý ping-pong mezi Strakovkou a Hradem o jmenování dosavadního prezidenta České lékařské komory Davida Ratha plnohodnotným ministrem zdravotnictví má vedlejší efekt: nasvítil podivný start ministerské kariéry Jiřího Paroubka. Týdeník EURO získal dokument s Paroubkovým prohlášením, že nevykonává činnosti nebo funkce, kvůli nimž by byl ve střetu zájmů. Zajímavé je na něm datum: 2.srpna 2004 (viz foto).

Marťanské plavby časem.

V čem je to novinka? Premiér Paroubek sice sám opakovaně přiznal - aby podpořil Ratha - že v době svého jmenování členem vlády Stanislava Grosse byl minimálně ve třech případech v konfliktu zájmů. Jenže jeho mluvčí Lucie Orgoníková dosud tvrdila, že nezbytné čestné prohlášení o ukončení všech činností neslučitelných s výkonem funkce ministra předal Paroubek do kanceláře Senátu až 25. srpna 2004, přičemž veškerých „střetových“ aktivit se vzdal k 13. srpnu, kdy uplynula zákonem daná měsíční lhůta počítaná od dne jmenování. Pokud by to tak bylo, odrážel by takto datovaný text Paroubkova prohlášení pravdivě skutečnost ve chvíli podpisu. Nešlo by tedy o podvod, jak Paroubkův čin minulý týden označil Hrad.
Ovšem existence dokumentu s datem 2. srpna 2004 znamená, že Paroubek podepsal čestné prohlášení ještě před tím, než v konfliktu zájmu dle Orgoníkové opravdu nebyl. Což podporuje tvrzení Kanceláře prezidenta republiky, že tehdejší novopečený ministr pro místní rozvoj prezidentovi lhal, na základě čehož obsadil vládní post.

Na více židlích.

S Paroubkovým přístupem ke střetu zájmů je to ale ještě složitější. Údaje v obchodním rejstříku totiž dokládají, že Paroubek své podnikání ukončil nikoli v srpnu 2004, ale až půl roku po vstupu do Grossova kabinetu. Pár vlivných postů zastává dokonce dodnes.
Vlastníkem firmy Megaplay, s. r. o., zabývající se hostinskou činností, byl jako ministr až do 16. listopadu 2004. Ještě déle zůstal členem dozorčí rady Dopravního podniku hl. města Prahy, kde působil z titulu dřívější funkce náměstka pražského primátora – do 24. dubna 2005. Dodnes (!) je premiér Paroubek navzdory vysoké ústavní funkci dle obchodního rejstříku předsedou dozorčí rady Kongresového centra Praha, a. s., jehož akcie jsou ve vlastnictví hlavního města. Mimochodem, pražská radnice v současnosti připravuje výběr strategického partnera a investora areálu.
Premiér kromě toho zůstává ve správních radách několika obecně prospěšných společností. Jde o Vysokou školu finanční a správní, Horskou službu ČR (od 21. prosince 2004), společnost Czech - Australian Group a Husitské centrum.

Hrad nemá co vymáhat.

Tím se ovšem ze sporu, zda se má ministerský kandidát Rath vzdát „střetové“ aktivity v čele profesní lékařské organizace před či až těsně po nástupu do vládní funkce, nebo zda má obecně prezident právo odmítat premiérovy jmenovací návrhy, odděluje samostatná kauza: lhal Paroubek v srpnu 2004 Klausovi, a co z toho vyplývá? „Především si myslím, že to tehdejší prohlášení bylo chybné,“ zpochybnil minulou středu premiér celou záležitost před novináři. Text jeho někdejšího prohlášení se prý ani nezmiňoval o možnosti, na níž však Paroubka upozornili jeho spolupracovníci, totiž ukončit „střetové“ aktivity v co nejkratší době až po nástupu na ministerstvo. „Kromě toho bych chtěl říct, že Hrad není žádným správním místem ani nemá právo vymáhat takovéto prohlášení,“ přešel Paroubek do útoku. „Tady je zákon o střetu zájmů a ten jsem dodržel. Takže prosím, aby každý úředník, který bude posuzovat moji mravní způsobilost, ať se nejprve podívá do zákona,“ dodal na adresu Kanceláře prezidenta republiky.

Paroubek: Klaus si našel záminku.

Ke zpětnému zkoumání Paroubkova loňského ujištění došlo vlastně kvůli tomu, že Rath do svého prohlášení napsal, že ve střetu zájmu je. Hrad na základě toho (s odvoláním na text ústavy, zatímco Paroubek mluví jen o zákoně o střetu zájmů) uvedl, že právě proto nebyl šéf ČLK jmenován ministrem. Jenže Paroubek přišel minulou středu s tvrzením, že mu prezident Klaus už týden před vypuknutím konfliktu oznámil, že bude mít s jmenováním Ratha velké problémy. „To je potřeba, aby veřejnost věděla. Samozřejmě že mně to řekl, aniž jsem mu sdělil, které dva kandidáty na ministerský post mám připraveny. A pak jen čistě účelově si našel tuto záminku,“ upřesnil Paroubek. Z toho by vyplývalo, že Rathovo prohlášení hrálo v prezidentově odmítavém postoji vedlejší roli.
Z Paroubkova postoje je přesto znát, že přes bojovnou rétoriku premiér couvá. Ačkoli původně sliboval, že proti postupu prezidenta podá ústavní stížnost, nyní už je zdrženlivější. „Prostě jsou věci, které potřebují nějaký čas a nějaké jednání. Ústavní soud asi nerozhodne za týden. Očekávám, že se pan prezident sejde s panem doktorem Rathem, nechá si vysvětlit některé věci a pak jej jmenuje,“ říká. Zároveň vyzval Ratha, aby se písemně zavázal, že po ministerském jmenování pozastaví výkon funkce v ČLK nebo se jí úplně vzdá, a tím by „dal ty věci do souladu se zákonem“. Rath už naznačil, že je připraven na obě varianty.

Já mám času dost.

Paroubek sice vzkázal Klausovi, že je na Rathovo jmenování ochoten čekat klidně až do konce volebního období, ale v zásadě na vyřešení nestabilní situace spěchá. Nejenže Rath jako první náměstek nemůže například hlasovat ve vládě, ale také nejasnosti kolem Paroubkova čestného prohlášení ze srpna by mohly vést až k absurdním zpochybněním legitimity jeho tehdejšího účinkování ve vládě. „Ideální by bylo, a já jsem toto řešení nabízel, aby se pánové Rath a Klaus sešli, i třeba pod mojí patronací. Pokud spolu nejsou schopni nějak normálně lidsky komunikovat, jsem ochoten jim dělat moderátora,“ navrhuje Paroubek.
Jenže Hrad se k ničemu podobnému nechystá. Mezi pracovníky Kanceláře prezidenta republiky naopak kolují úvahy o tom, že premiér by měl ze svého přiznání ke konfliktu zájmů v době při i po jmenování ministrem loni v létě vyvodit důsledky. Jedním jediným krokem by si Rath mohl na Klausovi morálně „vynutit“ jmenování: bezpodmínečnou rezignací na vedoucí post v ČLK. Jenže právě to šéf lékařské profesní organizace bez předem zaručeného přestupu do vlády nechce učinit.