Banky budou čelit obrovskému tlaku regulátorů i klientů. Růst zisku se zastaví, říká šéf UniCredit Bank Česká republika
Čtvrtou největší banku v Česku čekají zásadní změny. Má se sloučit se slovenskou UniCredit. Centrála zůstane v Praze. „Fúzi dokončíme v tomto roce a klienti nic nepoznají,“ slibuje Jiří Kunert, generální ředitel a předseda představenstva UniCredit Bank.
* Jak bude probíhat fúze slovenské a české UniCredit Bank?
Rozhodnutí o spojení padlo před několika týdny. Je to první přeshraniční fúze v Evropě a nejde o jednoduchý projekt. Musíme myslet na všechny podrobnosti. Po právní stránce vše dokončíme do konce roku 2013 a do dubna 2014 se mohou ještě ladit některé technické aspekty.
* Co všechno se bude měnit?
Značka UniCredit Bank zůstane, možná ji trochu doplníme, aby více odpovídala propojení obou států. Obě banky mají stejný servisní i obchodní model, byť trochu modifikovaný na konkrétní zemi, protože v každé jsou jiné zákony, jiné chutě klientů. V obou státech jsou ale rozdílné produkty, které budeme muset sladit. Chceme vzít to nejlepší z obou bank, aby UniCredit mohla růst.
* Pocítí tyto změny klienti?
Klienti by to neměli pocítit vůbec. Pobočková síť zůstává, obchodníci v jednotlivých bankách zůstávají stejní. Označení poboček v Česku i na Slovensku je rovněž skoro stejné. Do budoucna by klienti mohli změnu zaznamenat pouze v tom, že získají lepší produkty. Co má úspěch v Česku, bychom chtěli aplikovat na Slovensku a naopak. Zákazníci slovenské UniCredit Bank mají některé služby, které v Česku zatím nenabízíme, takže bychom je zde rádi zavedli.
* Můžete uvést konkrétní příklad?
Například v oblasti karet už na Slovensku zavedli bezkontaktní platby. To zatím nemáme. My zase poskytujeme mobilní platby, což na Slovensku sice je, ale u nás je to na vyšší úrovni. Chtěli bychom tyto věci dotáhnout v obou zemích.
* Na Slovensku se platí v eurech, budete nějak sjednocovat či měnit ceníky služeb?
Ceníky se budou hodně přibližovat, ale stále budou odpovídat tomu, co je zvyklostí na místním trhu. Také bude záležet na konkurenci, která vytváří cenovou politiku. Budeme zvažovat, zda se přizpůsobit, anebo zda danou službu nacenit jinak, abychom konkurenci porazili. Nyní jsou ceníky dost rozdílné, na Slovensku odstraňují poplatky, které my už dávno neúčtujeme. My se zase budeme muset přizpůsobit platbám v eurech. Velkou výhodou bude, že platby na Slovensko budou brány za platby v rámci jedné banky. A nepůjde o přeshraniční platbu mezi dvěma bankami a tomu bude odpovídat i cena, tudíž klienti ušetří.
* Důvodem fúze jsou úspory. Kolik skupina ušetří?
Úspory stále ještě vyčíslujeme, máme sice už nějaká čísla, ale je třeba je ještě upřesnit. Hlavní úspora je v obslužných útvarech. Měli bychom také ušetřit na systémech, protože budeme mít jeden systém pro obě země. Jelikož nějaké věci budeme dělat ze Slovenska a nějaké z Česka, ušetří se na obou stranách. Čísla ale zatím nechceme zveřejňovat. Máme totiž možnosti, jak někde ušetřit ještě víc, ale jinde zase budeme muset mít třeba po určitou dobu vyšší náklady, než vše sladíme. Česko je země, do níž skupina UniCredit investuje, a tento náš rozvoj bychom chtěli přenést i na Slovensko.
* Vedení skupiny UniCredit už dříve oznámilo velké personální škrty. Opravdu se to nebude týkat i Česka?
Personální škrty se týkají zejména Itálie a možná i dalších zemí, ale střední a východní Evropa bude růst. I když tento růst může být způsoben tím, že se něco zvýší a něco naopak sníží. Ve výsledku by to ale měl být růst. Propouštět nebudeme, v době krize jsme nabírali nové zaměstnance zejména v souvislosti s pobočkovou expanzí. Vlastních poboček už sice tolik otvírat nebudeme, měly by to být maximálně čtyři, chceme však pokračovat v otvírání franšíz.
* Cítíte konkurenční tlak ze strany nových bank?
Jsme vysoce likvidní země a je jasné, že si na tuto likviditu chtějí sáhnout další instituce a chtějí ji investovat například do spotřebních úvěrů, hypoték nebo z této likvidity pokrýt obchody, které mají dobrou marži. Nové banky jsou dravé, ale zatím získávají likviditu jen vysokým úrokem a bankovnictvím, které je bez poplatku. Jenže nemohou nabídnout tradiční škálu produktů a služeb, v tom máme konkurenční výhodu. Je to konkurence, nebereme ji na lehkou váhu, ale není to pro nás něco, co by nás ohrožovalo.
* Bankám se ale daří získávat hodně klientů a jejich počet slušně roste.
Lidé více spoří a vzhledem k tomu, jak vysoký úrok tyto banky platí, tak se jim daří klienty získávat. Pokud máte pojištění do výše sto tisíc eur, přičemž v případě krachu finanční instituce mají být vklady vyplaceny do dvaceti dní, klienti necítí žádné nebezpečí a nezvažují, do které banky své vklady uloží z hlediska důvěryhodnosti instituce. Zajímá je jen vysoký úrok.
* Měli by nést odpovědnost za to, do které banky vloží své peníze?
Jsem o tom přesvědčen.
* Takže by vklady měly být pojištěné například do devadesáti procent jejich výše, a nikoli do sta, jako je tomu nyní?
Dokonce bych volil ještě nižší hranici. Krytí by mělo být do pětasedmdesáti procent, aby lidé měli silnou motivaci zvažovat, do které banky své peníze uloží. Nemyslím si ale, že by se v tomto směru něco měnilo. Musíme s konkurencí bojovat nabídkou služeb. Někdy opravdu kvalita dané služby je potlačena úrokovou sazbou. Klienti jsou v případě depozit ochotni kvůli malému zvýšení úrokové sazby přecházet od banky k bance. Dříve byli hodně konzervativní. Nyní počet úrokových turistů rychle přibývá.
* Čím si to vysvětlujete?
Žijeme dlouhodobě v negativních úrokových sazbách. Jsou nižší než inflace. Zhodnocení zde není. Dříve hledali lidé zhodnocení zejména v investicích do cenných papírů, kupovali dluhopisy. Kvůli finanční krizi ale důvěra v investování do cenných papírů opadla a lidé hledají bezpečné zhodnocení. Tím jsou v současné době jednoznačně vklady v bance.
* Za loňská tři čtvrtletí vám stouply výnosy z poplatků a provizí o více než pětinu. Lze to připsat zlepšení obchodní činnosti? Anebo zvyšování bankovních poplatků?
Poplatky se snažíme snižovat. Nárůsty jsou díky vyššímu objemu obchodů. Expanzí jsme šli do retailového obchodu, kde jsme v minulosti nebyli tolik silní. Například v hypotékách nebo ve spotřebitelských úvěrech rosteme více než trh. Velkou část nárůstu lze rovněž připsat korporátnímu bankovnictví, především syndikovaným půjčkám. Ve strukturovaném financování totiž poskytujeme klientovi službu, kdy dáváme dohromady celý balík financování pro velké projekty, a tam jsou poplatky hodně velké.
* Expanzí je možné vysvětlit i nárůst vašich vkladů?
Lidé více šetří a více peněz ukládají, než si půjčují. My bychom ale potřebovali ten druhý moment. Česko je v tomto zvláštní. Zvenku to mnohdy vypadá lépe než zevnitř. Lidé jsou zde pesimističtější, nechtějí utrácet, jsou opatrní. Firmy zase čekají, jak se ekonomika vyvine, váhají s investicemi. Půjčují si v současné době zejména firmy zainteresované na exportu, mají zakázky a potřebují předexportní financování anebo kontokorentní úvěr, aby mohly vyrobit. Ale nejsou to investice do rozšíření výroby. Je tady rovněž hodně financování velkých obchodů, kdy domácí investoři využívají situace na trhu a skupují firmy nebo podíly v podnicích.
* Stále platí, že se nejvíc vydělává na úvěrech?
Pořád to platí zejména v retailovém bankovnictví. Tam je náš potenciál, zde rosteme a máme možnost i nadále růst. Ale znamená to, že se musíme snažit vymýšlet něco nového. Je to hodně o přefinancování úvěrů od jiných bank. V korporátním byznysu už obchodů není tolik a konkurence je vysoká, tudíž marže jsou tam pod tlakem. Je pravda, že některé banky po krizi v roce 2008 odešly z korporátního bankovnictví a nyní se do něj vracejí, takže konkurence v této oblasti sílí.
* Kolik činí váš podíl refinancovaných úvěrů?
Třeba konsolidace spotřebitelských úvěrů dělá nyní kolem 40 procent. U hypoték to je kolem šedesáti procent. Nyní se ale ten trh hodně oživil a je tam i hodně nových úvěrů.
* Co říkáte na jednání o jednotném bankovním dohledu?
Regulace byla vždy dostatečná, ale nebyla dodržována. Každý stát totiž potřeboval, aby se do ekonomiky dostávaly peníze. Zájem naší skupiny je, aby existoval jednotný bankovní dohled, aby byla jednotná regulace. Aby se nemusela neustále hlídat rozdílná regulatorní rizika. Aby nevznikala regulatorní arbitráž, protože pak přecházíte z jedné země do druhé a snažíte se dělat obchod v jiné zemi. Ale chápu též, že jednotlivé země se k tomu staví jinak. Chtějí mít vlastní dohled nad bankami. Když pak uděláte v některé zemi chybu, musíte nést odpovědnost v té zemi. Tedy aby nedošlo k tomu, že třeba čeští daňoví poplatníci ponesou následky chyb například ve Španělsku.
* Jsou zbytečné obavy, že těsnější regulace umožní mateřským bankám vysávat kapitál ze svých dcer?
Opatření, kdy není možné jen tak přehazovat likviditu z jedné země do druhé, již existují. O kapitálu ani nemluvě. Když máte vysoký kapitál, pak máte všechny poměry výnosovosti špatné. Dříve, když měla banka výnosovost kapitálu pod dvacet procent, hned ji ratingové agentury označily za špatnou. Dnes jsou výnosovosti i pod deset procent a svět se nezboří. Jenže investoři se pak odklánějí a hledají, kde tato výnosovost bude vyšší. Proto bankovní skupiny tlačí, aby regulace umožňovala, aby mohly optimalizovat kapitál. Aby tam, kde ho mají hodně, ho mohly vzít a přesunout tam, kde se nedostává. Žádný management banky si ovšem netroufne ho vzít, aby klesl pod určitou hranici. Dnes je tato hranice velmi vysoko.
* Kde se nyní nejlépe zhodnocuje kapitál?
Ideální je to tam, kde ho málo spotřebováváte. Pro banky je ideální, když mohou generovat poplatky. Spotřeba kapitálu je pak nízká. Jako šéf Živnostenské banky jsem zažil, když za mnou přišly ratingové agentury a vadilo jim, že náš poměr mezi úrokovými a poplatkovými výnosy se nemění a jsme stále vysoko v úrokových výnosech a nízko v poplatkových výnosech. Tvrdil jsem, že tato země roste, probouzí se tržní hospodářství, potřebujeme úvěrovat, a nevidím na tom nic špatného. Oni na to, že musíme víc vyrůst v poplatcích. Když prý máme hodně úrokových výnosů, znamená to, že hodně úvěrujeme, což je riziko. Ale výnosy z poplatků riziko nejsou. Takhle si nás globálně ratingové agentury uvaří.
* Co tím myslíte?
Do budoucna budou banky pod obrovským tlakem regulace. Výnosovost bude nižší a nižší. Pro banky to je tragédie. Zisk má každý rád. Akcionáři, zaměstnanci, dodavatelé i regulátor nebo klient. Zisk je důležitý, protože banky jsou dnes postaveny na regulaci kapitálu, a sehnat kapitál je velmi těžké. A lze ho získat jen tak, že akcionářům slíbíte růst zisku, ze kterého pak dostanou dividendy. Jinak se akcionáři postaví k bance zády a ta bez kapitálu bude muset propouštět, přemýšlet o restrukturalizaci. Potřebujeme regulaci, ale je velmi diskutabilní, jak ji nastavit, aby se neničil ekonomický růst v zemi a výnosovost bank.
* Máte nějaký odhad vývoje výnosovosti bank v Česku?
Ve světě byly banky s výnosovostí přes dvacet procent a nyní ty nejlepší jsou na dvanácti. Některé ale mají tři pět procent. V Česku vstupujeme do období, kdy se růst zisku zastaví. Když se podíváte na výsledky bank za minulý rok, tak je to hlavně z důvodu dramatického snížení rizika, banky mohly rozpustit opravné položky a nemusely vytvářet tolik nových. Do dvou tří let by výnosovost v Česku mohla klesnout na dvanáct třináct procent.
* Čelit tlaku akcionářů nebude jednoduché, co budou banky dělat?
Akcionáři tlačí už nyní. V Česku jsou nízké sazby, záporný ekonomický růst a banky jsou stále schopné najít nějaký obchod, aby to vynášelo. Dnes jsou ale lidé opatrní i ve spotřebitelském financování, což není dobře. Země na tom není tak špatně, aby lidé neutráceli, nepůjčovali si. Samozřejmě v rozumné míře. ČNB začíná hodně používat rétoriku, protože už vyčerpala, co měla – sazby jsou skoro nulové. V současné době psychologie hraje obrovskou roli, lidé nevěří Česku, nevěří domácímu trhu.
* Můžete okomentovat vyjednávání okolo změn ve stavebním spoření?
Jsem nepřítelem dotací. Kdyby to šlo, všechny bych zrušil, nejen u stavebního spoření. Navíc se jedná o nerovnou konkurenci. Dotaci bych zrušil a pak není nutné dávat bankám licenci. Ale pokud tato dotace je, pak by i ty banky měly mít možnost tento produkt prodávat i s dotací.
* Nepovažujete za diskriminaci, pokud by stavební spořitelny měly tento produkt prodávat za jiných podmínek než banky?
Podmínky by měli mít všichni stejné.
* Jestliže novela projde, zařadíte tento produkt do nabídky?
Likvidita stavebních spořitelen je dlouhodobá, což je pro nás zajímavé. A stavební spoření je jedním z produktů, který vytváří dlouhodobou likviditu. Vytváří ji s pomocí státu. Říkáme otevřeně, že bychom si na tuto likviditu taky chtěli sáhnout.
* Kromě tlaku akcionářů na růst zisku, s čím budou do budoucna banky muset bojovat?
Budou muset čelit tlaku regulátorů, těsnější regulaci, tlaku klientů, kteří ve jménu ochrany spotřebitele budou tlačit na to, aby se za služby nic neplatilo. Musíme tomu čelit a více vysvětlovat. Určitě přijde zlevnění některých služeb.
* S čím chcete přijít?
S něčím přijdeme, ale v dnešní době technologického pokroku vás hned každý okopíruje. Dnes finanční domy vyvíjejí produkty, jsou jejich distributory a dělají i transakční bankovnictví. Do budoucna se budou muset některé banky specializovat na nějakou z těchto tří oblastí. Například budou vyvíjet produkty, ale na prodej už budou mít někoho jiného. A banky s velkou pobočkovou sítí se zase budou orientovat na distribuci a nebudou se zaměřovat až tolik na vyvíjení nových produktů. Možná přijde i doba, že budou prodávat i nebankovní produkty. Už dnes se do bankovnictví tlačí nebankovní instituce. Banky by pak mohly prodávat třeba zájezdy.
* Pro zájezd například do České spořitelny?
Přijdete do banky, koupíte si zájezd, banka vám na něj půjčí, a ještě si k tomu u ní koupíte pojištění. Velkých univerzálních bank se to asi týkat nebude, ale ty menší banky o tom budou muset přemýšlet. Vyvíjet produkty, budovat distribuční síť a ještě investovat do IT, aby bylo dobré transakční bankovnictví, to všechno je nákladné. Může tudíž dojít k tomu, že banka bude prodávat produkty jiné banky, která nemá tak silnou distribuční síť.
Sehnat kapitál je velmi těžké. A lze ho získat jen tak, že akcionářům slíbíte růst zisku, ze kterého pak dostanou dividendy. Jinak se k bance postaví zády
Země na tom není tak špatně, aby lidé neutráceli a v rozumné míře si nepůjčovali. Psychologie hraje obrovskou roli. Lidé nevěří Česku
Jiří Kunert
• Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. • Poté pracoval v Československé obchodní bance a v letech 1982 až 1986 v londýnské pobočce Živnobanky. • Byl poradcem pro bankovnictví na československém Federálním ministerstvu financí. Do roku 1992 působil jako vrchní ředitel Živnostenské banky, kde po privatizaci v roce 1992 vykonával do srpna 2001 funkce předsedy představenstva a generálního ředitele. • V srpnu 2001 začal působit jako šéf slovenské UniBanky patřící finanční skupině UniCredit. • Se vstupem skupiny UniCredit jako majoritního vlastníka do Živnostenské banky se po téměř dvou letech v květnu 2003 vrátil do jejího čela. • Po akvizici HVB skupinou UniCredit řídil fúzi HVB a Živnostenské banky. • Byl členem Národní ekonomické rady vlády, kterou zřídila druhá vláda Mirka Topolánka. • Je také jedním ze zakladatelů České bankovní asociace, kde působil jako její první prezident.
Příběh banky
Nejprve tragédie, pak pohádka
Italská bankovní skupina UniCredit byla stejně jako mnoho jejích konkurentů zasažena finanční krizí. Byla ale zároveň první bankou, která si šla na trhy pro peníze poté, co v roce 2011 Evropský bankovní úřad nařídil finančním institucím navýšit kapitál v rámci vyšší ochrany před dopady dluhové krize. V případě UCB zátěžové testy ukázaly, že banka potřebuje doplnit kapitál o 7,97 miliardy eur, nejvíce ze všech italských bank. Loni v lednu začala banka upisovat 7,5 miliardy eur a začátek nevypadal dobře. Okamžitě po oznámení ceny úpisu se hodnota akcií propadla o čtyřicet procent a následovalo třiadvacetileté minimum. V rámci podmínek prodeje totiž UCB nabízela akcie se slevou ve výši třiačtyřicet procent, což bylo více, než se čekalo. Nejpesimističtější odhady tvrdily, že banka neprodá čtvrtinu akcií. Nakonec upsala drtivou většinu akcií a jejich cena následně prudce vyletěla. Investoři, kteří si tyto cenné papíry koupili na začátku úpisu, vydělali během tří týdnů 75 procent. Během roku pak skupina UCB překvapovala výší kvartálního zisku. Ve třetím čtvrtletí roku 2012 vykázala zisk ve výši 335 milionů eur ve srovnání se ztrátou 10,6 miliardy eur za stejné období roku 2011, kdy banka odepsala aktiva za 8,7 miliardy eur. Hrozba nesplácení úvěrů v Itálii roste, protože země je v recesi. Skupina oznámila dramatické úspory nákladů, které by se ale neměly týkat Česka. UniCredit je největší bankou v Itálii podle výše aktiv a silně se angažuje v zemích střední a východní Evropy. Skupina působí ve dvaadvaceti zemích včetně České republiky.
O autorovi| Petra Pelantová, pelantova@mf.cz
