Poté, co se anexe Krymu s viditelnou asistencí neoznačených, avšak zjevně elitních ruských jednotek nesetkala na Západě s pozitivní odezvou, a poté, co řada špičkových západních byznysmenů odmítla přijet do jeho rodného „Pitěru“ na ekonomické fórum (jež samo o sobě má být ruskou odpovědí Davosu), potřeboval Vladimír Vladimírovič Putin silnou pointu. A jelikož závislost Evropy na ruském plynu je zhruba stejně velká jako závislost ruských státních financí na příjmech z vývozu plynu a ropy do Evropy, bylo třeba ukázat, že Rusko se nenechá dotlačit do kouta.
A ta příležitost se symbolickou pointou se našla v podobě extrémně dlouho vyjednávané dohody o dodávkách plynu z ruské Sibiře do Číny, kde podpisu „dealu“ mezi Gazpromem a čínskou státem kontrolovanou China National Petroleum Corp. (CNPC) asistovali přímo nejvyšší lídři obou zemí.
Na první pohled to vypadá, že Putinův signál vyslaný Západu nemohl být silnější. Je mimo jakoukoli pochybu, že Rusové dosáhnou diverzifikace odběratelů, k nimž se připojí nejen Čína, ale výstavbou terminálu na zkapalněný plyn ve Vladivostoku i celá pacifická oblast včetně Jižní Koreje a Japonska. Trhy sice vyhodnotily obchod vzestupem kurzu akcií Gazpromu, ale že by si tím Putin koupil volný manévrovací prostor? Seřaďme si fakta:
Za prvé, až začne plyn počínaje rokem 2018 do Číny proudit, bude HDP odběratele skoro sedmkrát větší než HDP dodavatele. Odběratel má už dnes dvakrát vyšší výdaje na obranu než dodavatel a k tomu zhruba desetkrát víc obyvatel. Z toho za 4000 kilometrů dlouhou společnou hranicí žije na čínské straně asi 15násobek počtu obyvatel východní Sibiře a Dálného východu.
Třicetiletá smlouva vypadá se 400 miliardami dolarů famózně, ale odběr západní Evropy a Turecka byl loni asi 160 miliard kubíků a čínská smlouva předpokládá špičkový roční objem kolem 38 miliard kubíků. Ceny nebudou lepší, než jaké Gazprom dostával v Evropě, a použije se obdobný výpočtový princip jako při současných kontraktech s evropskými odběrateli.
Navíc Rusko (Gazprom) musí investovat 55 miliard dolarů do prospekce, těžební infrastruktury a výstavby plynovodu na svém území. Číňané rádi půjčí (Gazprom chtěl zálohu 20 miliard dolarů), a na čínském území ponesou náklady výstavby, ale člověk se nemůže zbavit dojmu, že to budou oni, a ne Putin, kdo bude nakonec tahat za tlustší konec.
Pozoruhodně hbitý příklad „vysomárenia“ se podařil Andreji Babišovi, který okamžitě poté, co nápady jeho úředníků z ministerstva financí na to, jak překopat odečitatelné položky, slevy a výdajové paušály živnostníků narazily, upustil od obrany a vyjednal na koaliční radě „kompromis“. Jeho podstatou je, že vše zůstává při starém, akorát dvoumilionový strop pro uplatnění výdajových paušálů se bude vztahovat i na ty, kteří mají paušál 80 procent. Náš pan ministr snad musel být na studentské brigádě v nějakém VEB Plasten u.Elasten, tak to bylo pružné! Ausgezeichnet!
Tahle strategie je velmi dobře hratelná, dokud není nevyhnutelně nutné daňové poplatníky skutečně zatížit nějakou vyšší daní, a do krve bránit pozice ministerstva. Pak už praxe z mládí nefunguje.
Více komentářů od autora se dočtete zde:
Kalouskův gambit aneb Fiskální pakt ve sněmovně
El excremento del diablo checo
Země velkých lánů a malých kruhových bazénů
