Směrnice upravuje faktury pouze v oblasti DPH, nikoli však daní z příjmů či účetnictví
Rada EU v březnu odsouhlasila novou směrnici, jež upravuje fakturaci v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH). Mělo by se dle ní postupovat od začátku roku 2013. Důvodem pro ni je podpora elektronické fakturace a odstranění překážek pro vystavování e-faktur ve srovnání s papírovými. Ve střednědobém horizontu by měla snížit administrativní náklady ve výši osmnácti miliard eur. Realita však zřejmě bude jiná.
Nové požadavky
Zrovnoprávnění elektronických a papírových faktur totiž vyřešili zástupci členských států v Radě EU po svém. Namísto aby odstranili současné požadavky vztahující se pouze na e-faktury, ponechali je v platnosti a zavedli nové, obdobné, jež se týkají i papírových. U obou druhů faktur bude nezbytné zajistit věrohodnost jejich původu, neporušenost obsahu a čitelnost „prostřednictvím kontrolních mechanismů podnikových procesů, které vytvářejí spolehlivou auditní stopu mezi fakturou a dodáním zboží nebo poskytnutím služby“. Co to znamená a jak tyto požadavky splnit, však směrnice neřeší. Přesněji řečeno stanoví dva způsoby, jak požadavkům vyhovět. Oba se týkají pouze e-faktur a platí již v současnosti – vystavení e-faktur opatřených zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronickou výměnou informací v rámci elektronické výměny dat (electronic data interchange, EDI).
Komplikace
Směrnice sice způsoby vystavování faktur nijak neomezuje, ale bude záležet na členských státech EU, které z nich umožní a jež dle nich splňují zmíněné požadavky. Možnost vystavovat faktury například v pdf formátu proto budou muset členské země EU výslovně povolit. Stále totiž přetrvává neopodstatněná obava, že zatímco elektronické faktury lze pozměnit, papírové nikoli a údaje v nich vždy odpovídají provedené transakci. V mnoha členských státech EU, například ve Velké Británii, Nizozemsku či ve skandinávských zemích, sice elektronická fakturace již v současnosti bez problémů funguje, ale z důvodu nezbytné jednomyslnosti při schvalování daňových předpisů v unii se její rozvoj nepodařilo prosadit. Je to škoda, protože kromě nižších administrativních nákladů především urychluje fakturaci, zjednodušuje archivaci a také přispívá k ochraně životního prostředí. Členské státy EU mají k transpozici směrnice dostatek času, a proto lze doufat, že i země, jež e-fakturaci nedůvěřují, zaujmou liberálnější stanovisko. Neprosazení jednotných řešení pro celou EU však způsobí komplikace podnikům, jež obchodují přeshraničně. Nadále totiž platí podmínka, že s vystavením faktury v elektronické formě musí souhlasit její příjemce. Proto bude třeba, aby její konkrétní způsob vystavení vždy akceptovaly oba dotyčné státy.
Další změny
Vedle způsobů fakturace přinese směrnice i další změny. Například stanovení rozhodného právního řádu, dle nějž mají být faktury vystavovány, některé změny týkající se jejich náležitostí či možnost pro členské státy EU využívat režim hotovostního účetnictví. Ten zlepšuje podnikové cash flow podnikům, protože odvádějí daň a uplatňují odpočet až k okamžiku zaplacení. Je třeba si také uvědomit, že směrnice upravuje faktury pouze v oblasti DPH, nikoli však daní z příjmů či účetnictví. Navíc poskytuje členským státům EU mnoho možností, zda a jak její ustanovení transponovat. Proto bude nejdůležitější způsob, jímž se směrnice promítne v novele zákona o dani z přidané hodnoty a v dalších souvisejících předpisech. Doufejme, že Česká republika využije jejích ustanovení v rozumné míře, čímž podpoří elektronickou fakturaci a sníží administrativní zátěže pro podniky.
