Je asi dobře známo, že spořitelní a úvěrní družstva (družstevní záložny) prošla v letech 2000 až 2001 obdobím nestability. Téměř polovina z tehdy existujících 134 záložen skončila v nucené správě, případně konkurzu nebo likvidaci. Družstevní záložny, které měly kvalitní vedení a životaschopné projekty, však vyšly z tohoto období posíleny. Tyto finanční instituce se sice, pokud jde o velikost a škálu nabízených služeb, nemohou měřit s velkými bankovními domy, tvoří však důležitý doplněk v oblasti finančních služeb.
Přiblížení požadavků
V souvislosti s konsolidací odvětví se logicky objevil i zájem o fúze družstevních záložen. Předchozí zkušenost neexistovala a vyskytovaly se i názory, že taková fúze není prakticky proveditelná. Důvodem těchto skeptických hlasů byla poměrně komplikovaná právní úprava.
Družstevní záložna je totiž svou právní povahou družstvem, které provozuje finanční činnosti „pro podporu hospodaření svých členů“. Členy družstva jsou tedy samotní klienti, ať již jde o vkladatele nebo o příjemce úvěrů. Stejně jako u každého jiného družstva je nejvyšším orgánem členská schůze a základní kapitál variabilní - mění se plynule se vstupem členů do družstva a s jejich výstupem.
Zároveň se však družstevní záložna od běžných družstev podstatně liší. Podléhá totiž přísným pravidlům dle zákona o spořitelních a úvěrních družstvech - včetně dohledu České národní banky. V poslední době lze hovořit o přiblížení požadavků na družstevní záložny těm na banky. Zejména pokud jde o promítnutí příslušných předpisů EU, požadavky na řídící a kontrolní systém, kapitálovou přiměřenost, pravidla angažovanosti a pro hodnocení aktiv a informační povinnosti vůči regulátorovi.
Změna
V rámci Obchodního zákoníku fúze družstev nebyly do všech podrobností upraveny a zákon odkazoval na přiměřené použití ustanovení o fúzi akciové společnosti. Při provádění fúze družstevních záložen bylo třeba kombinovat několik vrstev právních předpisů - pravidla Obchodního zákoníku o družstvu, regulaci zákona o spořitelních a úvěrních družstvech. A přitom přiměřeně použít pravidla Obchodního zákoníku o fúzi akciových společností.
Od 1. července 2008 se situace poněkud změnila. Nabyl totiž účinnosti zákon o přeměnách obchodních společností a družstev, který nahradil ustanovení Obchodního zákoníku o fúzích. Tento zákon obsahuje i poněkud konkrétnější úpravu fúze družstev. Z hlediska komplikovanosti celého postupu se však zase tolik nezměnilo. Místo ustanovení Obchodního zákoníku o fúzích akciových společností bude nyní třeba dodržet předpis nového zákona o přeměnách.
Formální předpoklady
Zákon o přeměnách vyžaduje splnění mnoha formálních předpokladů pro fúzi - zejména zpracování jejího projektu, jeho přezkoumání znalcem, zpracování konečné účetní závěrky zúčastněných záložen a zahajovací rozvahy nástupnické družstevní záložny. A dále předepisuje zvláštní požadavky na informování členů o všech podstatných skutečnostech. Fúzi musejí schválit členské schůze všech zúčastněných družstevních záložen.
Dále je třeba splnit požadavky zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, které spočívají především ve schvalování fúze ČNB. Ta fúzi posuzuje zejména z hlediska jejího vlivu na dodržování pravidel obezřetného podnikání, respektive na stabilitu družstevní záložny po sloučení. Zkušenosti svědčí o v zásadě vstřícném přístupu regulátora. Ten zřejmě pramení z toho, že fúze družstevních záložen provedená v souladu s pravidly obezřetného podnikání znamená konsolidaci a využití synergií.
Proces fúze družstevních záložen zahrnuje poměrně dlouhé období přípravy. Jeho konkrétní délka závisí na náročnosti fúze. Zúčastněné subjekty musejí zejména počítat s určitým časovým obdobím na zpracování projektu fúze, znalecké zprávy o ní a správní řízení před ČNB. Celkově však lze říci, že fúze družstevních záložen je reálnou možností.
