Zásadní změny v daňové soustavě zatím čekají
Snížení daní slibuje většina evropských opozičních stran: britští konzervativci, česká ODS, rakouští sociální demokraté spolu s rakouskými Zelenými. Jestliže v mnoha případech jde o reklamně politický tah, opozice rakouská se představila coby výjimka. V polovině srpna se pokusila v parlamentu snížení daní, jež by platilo od ledna 2004, skutečně prosadit.
Nakonec mimořádné zasedání rakouského parlamentu snížení daní neodsouhlasilo. Koaliční Svobodní (FPÖ) totiž předvedli taktický veletoč. Zatímco ještě týden před hlasováním se přidávali k opozici, ve sněmovně se nakonec přiklonili k vládním partnerům - lidovcům (ÖVP) kancléře Wolfganga Schüssela, který tvrdí, že hodlá daně snížit také. Ale až od roku 2005.
Svobodní, mezi nimiž rychlejší pokles daní otevřeně podporuje především „šedá eminence“ strany, korutanský zemský hejtman Jörg Haider, po hlasování oznámili, že než se spojit s opozicí, raději budou „o daňových otázkách v následujících týdnech s koaličním partnerem jednat“.
Komu ulevit nejvíce?
Kalendář daňové reformy není jediným sporným bodem. Představitelé rakouských politických stran se neshodnou ani na jejím charakteru. Zatímco opozice tvrdí, že snížení daní přinese zvýšení kupní síly Rakušanů a pomůže nastartovat růst ekonomiky, guvernér rakouské centrální banky s tím nesouhlasí a prohlašuje, že takto jednoduchá úměra nefunguje. Nejpodstatnější rozdíly jsou pozorovatelné tehdy, přijde-li řeč na rozsah daňových úlev pro jednotlivé skupiny plátců daní. Zatímco opoziční sociální demokraté, Zelení, ale i Svobodní chtějí snížit daně především zaměstnancům s nízkými výdělky (a částečně podnikům), lidovci navrhují určité snížení daňové zátěže všem, a tedy i nejlépe placeným zaměstnancům. Nejvyšší daňová sazba pro zaměstnance totiž činí padesát procent.
Snahu opozice snížit daně co nejdříve rovněž podnikům, podpořila již před časem rakouská hospodářská sféra. Ta argumentuje především plánem na razantní pokles přímých daní v zemích, které v květnu roku 2004 vstoupí do Evropské unie. Rakouští byznysmeni se obávají ztráty konkurenceschopnosti, neboť rakouská daň z příjmů podniků ve výši 34 procent bude patřit v regionu k nejvyšším. Všechny okolní země, které se do unie chystají, budou mít v příštím roce nejen výrazně nižší mzdové náklady, ale také daně. V Maďarsku platí podniky pouze 18procentní daň ze zisku, na Slovensku se chystá snížení na 19 procent a postupný pokles sazby daně až na 24 procent připravuje také Česká republika.
Jednoho kroku se bojí.
„V rámci daňové reformy se musí docílit snížení daně ze zisku podniků z 34 na 31 procent k 1. lednu 2004. Poté je třeba zajistit co nejrychlejší pokles na 25 procent,“ prohlásil šéf rakouské hospodářské komory Christoph Leitl. Tím by se podle něj mělo zabránit odchodům domácích podniků za lepším daňovým prostředím do zahraničí. „Hospodářská soutěž se s rozšířením unie přitvrdí a zvítězí ti, kteří nabídnou investorům a podnikům nejatraktivnější podmínky,“ uvedl Leitl pro média.
K těm, kteří v Rakousku argumentují ve prospěch radikálního snížení daně ze zisku podniků, patří i šéf rakouského výboru pro státní dluh Helmut Frisch. Jen by byl poněkud radikálnější než jeho kolegové. Frisch navrhuje provést reformu v jediném kroku, a to o plných devět procentních bodů na 25 procent.
Největší reforma druhé republiky.
Poté, co opozice v parlamentu neuspěla s rebelským návrhem, vládní lidovci kancléře Wolfganga Schüssela se pokusí prosadit vlastní strategický plán rozsáhlé daňové reformy, jejíž větší část začne platit až v roce 2005 (spolkovou vládu čeká také reforma zdravotnictví a penzijního systému). První část daňové reformy ovšem naplánovali lidovci již na počátek roku 2004.
Tato část je jakousi úlitbou odborům a levicovým politickým uskupením. Týká se zaměstnanců s podprůměrnými příjmy – roční plat ve výši 14 500 eur a méně by měl být od roku 2004 zcela od daně z příjmů osvobozen, drobní podnikatelé budou moci svůj zisk bez zdanění znovu investovat do výroby a starším pracujícím kabinet sníží vedlejší mzdové náklady.
Rozsáhlý plán reformy daňové soustavy, za nímž stojí staronový rakouský ministr financí Karl-Heinz Grasser, se setkal s rozporuplnými reakcemi. Celková úleva na daních má podle rakouského kabinetu v příštích třech letech dosáhnout tří miliard eur. V roce 2004 je úbytek vybraných peněz odhadnut na 731 milionů eur. „Provedeme největší daňovou reformu druhé republiky,“ pochlubil se letos na jaře Grasser. Pokud plán bude schválen, ministr financí bude mít pravdu - po druhé světové válce nezažilo Rakousko v daňové soustavě zásadnější změny.
Nejen politiky, ale i ekonomické odborníky udivilo, že kabinet opustil dosavadní prioritu vyrovnaného rozpočtu a hodlá snížení daní vyrovnat zvýšením daní za dodávky plynu, zavedením odvodu z uhlí, zdražením topných olejů, a také zvýšením cen benzinu i nafty.
Stěhovavé tendence.
Ve veřejných financích se reforma plně projeví až v roce 2005, kdy by mělo v peněženkách obyvatel zůstat proti současnosti o celých 2,5 miliardy eur více. Míra odvodů by měla do roku 2006 klesnout z nynějších 44,5 na 43 procent. Na kompenzaci ztráty plynoucích z výběru nižších daní se připravuje také rozsáhlý plán úspor, který zahrnuje reformu státní správy (plánovaná úspora 1,3 miliardy eur), penzijního systému, a sociálního pojištění (po jedné miliardě eur), a konečně také snížení nákladů na provoz železnic ÖBB o 200 milionů eur.
Proti kompenzačním opatřením se pochopitelně ozývají skupiny, které budou reformou nejvíce postiženy. Někteří z velkých odběratelů energií už nahlas uvažují o přesunu výroby do některé „levnější“ země na východě: „Když daňová zátěž zmaří výhody liberalizace, je na čase se rozhodnout – a změnit místo,“ řekl představitel výrobce nehořlavých materiálů RHI Helmut Draxler. Automobilové kluby zase namítají, že litr benzinu podraží o tři centy a nafta dokonce o 4,2 centu. Odsířené pohonné hmoty, které chce vláda zatížit nižší sazbou, přitom ještě nejsou na trhu.
Privatizace na cestě.
Kromě daňové a penzijní reformy má druhý Schüsselův kabinet také velké ambice v privatizaci podílů v podnicích, které spravuje prostřednictvím státního Österreichische Industrieholdingu (ÖIAG). Do roku 2006 chce prodat státní podíly ve velkých ocelárnách Böhler-Uddelholm a Voestalpine nebo strojírnách VA Tech. V případě Telekomu Austria se předběžně počítá s dvojstupňovým prodejem 47,2 procenta akcií, které kontroluje stát. Hodně se diskutuje o Deutsche Post jako budoucím strategickém partnerovi rakouské Österreichische Post AG, která dosud patří stoprocentně ÖIAG.
Komentátoři připomínají Karlu-Heinzu Grasserovi také jistou nekonzistenci. Zatímco nyní dává přednost liberalizaci daní, v prvním kabinetu Wolfganga Schüssela tvrdě bojoval za vyrovnaný rozpočet. Pokud by se kabinet k daňové reformě neodhodlal, v roce 2006 by se mohl těšit z rozpočtového přebytku ve výši 0,2 procenta. Při plánovaných změnách bude až do roku 2007 pokračovat současné deficitní hospodaření se schodkem kolem jednoho procenta HDP.
