Řeč těla nelže

Přímé televizní konfrontace prezidentských kandidátů toho prozradí hodně. Není divu, že se jim Miloš Zeman vyhýbá jako zelenině

Všichni hlavní kandidáti, dokonale připravení a soustředění. Živá, místy konfrontační, ale převážně věcná debata. Tak na to zapomeňte. Od začátku bylo jasné, že ten, o koho v těchto českých prezidentských volbách opravdu jde, do přímé konfrontace s konkurenty nikdy nepůjde. Mnohem jednodušší je nechat je „postřílet“ se mezi sebou a oslabeného (čti odkopaného) vítěze si ve druhém kole vychutnat.

Takže tu místo prezidentské devítky máme v nejlepším případě debaty osmi.

A víte co? Ono to vlastně celé kampani prospělo. Protože, upřímně řečeno, s Milošem Zemanem se diskutovat nedá. Zkuste se normálně bavit s člověkem, který vás v každé druhé větě uráží a každou první zakončí bonmotem, v němž smíchá dohromady hrušky s jablky…

Přes veškeré výhrady, které můžeme mít k instituci přímo voleného prezidenta, nám politika v posledních týdnech nachystala překvapivě zajímavé divadlo. Pro pár prezidentských pretendentů je účast v kampani jen levně pořízeným prostorem pro sebepropagaci v hlavním vysílacím čase, ty teď můžeme s klidným svědomím pominout.

Pozitivnějším zjištěním je, že hned několik z letošních zájemců o Hrad představuje velmi důstojný „prezidentský materiál“.

Při letité personální bídě v české politice je to dost překvapivé. Chcete kultivovaného intelektuála s mírně levicovým smýšlením? Máte Hilšera. Finančně soběstačnou osobnost z pomezí showbyznysu a „tvrdého“ byznysu? Berte Horáčka. Nebo radši osobitého politika s čerstvými zkušenostmi z podnikání? Je tu Topolánek. Bývalého diplomata a spolupracovníka Václava Havla? Hlasujte pro Fischera. Nebo člověka zcela apolitického? Volte Drahoše.

Z této nabídky by si měl vybrat každý.

Podstatné je, který z nich dokáže porazit toho, o nějž jde v první řadě a v kampani je všudypřítomný, aniž by ho vynesli z Hradu. Je krajně nepravděpodobné, že by se to komukoli povedlo v prvním kole, a nic lehkého to nebude ani v tom druhém. Jedině že by Miloš Zeman udělal chybu. Třeba že by podlehl ješitnosti, přestal za sebe posílat Ovčáčka s fíkusem a předvedl oné velké části národa, jakého prezidenta se na dalších pět let (!) chystá zvolit.

To by pak byla mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby podívaná.

Představme si na okamžik, že by šanci vyzvat Zemana dostal takový Mirek Topolánek (byť má nyní do druhého kola opravdu daleko). U jednoho pultíku vyhublý, nalomený a místy nepřítomný Zeman, u druhého pobavený, sám se sebou spokojený a energií překypující Topolánek. Tu scénku byste si mohli klidně pustit bez zvuku: Zeman jako při svém vánočním poselství zahrozí pěstí, Topolánek odpoví ve stejném duchu. Řeč těla nelže.

Tohle už jsme tu měli, pamatujete?

Televizní klání jakýchkoli prezidentských kandidátů definovala hned vůbec první americká série mezi Kennedym a Nixonem v roce 1960. Na jedné straně vitalita a mládí, na druhé stáří a opotřebovanost. U nás by byl ten rozdíl letos ještě markantnější, ať už by proti Zemanovi do druhého kola postoupil kdokoli. Ale to samozřejmě na Hradě vědí. Než by Zemana pustili do jakékoli debaty, to ho radši triumvirát Ovčáček-Nejedlý-Mynář přikurtuje a do zveřejnění výsledků druhého kola uklidí na Vysočinu.

O autorovi| Tomáš Jeník, jenikt@mf.cz