Menu Zavřít

Recept na strojírenskou krizi: Inovace a čistky

27. 9. 2011
Autor: profit

Krize uplynulých let se na tuzemském strojírenství velmi výrazně podepsala. Ještě loni se obor potýkal s propadem čtyřicet pět procent. Úbytek zakázek však není to jediné, co tuzemské strojaře tíží. Stále více si stěžují také na nedostatek kvalifikovaných absolventů škol nebo padělání jejich produkce v rozvíjejících se zemích.  

 

Foto: Profimedia.cz

 

Místo propouštění vsadíme na inovace. I když je krize. Asi tak uvažovala strojařská společnost Vítkovice Machinery Group, když jí kvůli hospodářské recesi začaly ubývat zakázky. Zatímco řada konkurenčních firem se pustila do brutálního ořezávání nákladů a hromadného propouštění zaměstnanců, ve Vítkovicích zvolili zcela jinou cestu. Jednou z oblastí, na kterou se zaměřili, bylo například využití zemního plynu pro dopravu, ať už nákladní automobily nebo železnici. Především na Ostravsku sužovaném smogem měl tento krok výrazný nejen ekonomický, ale i ekologický rozměr.

Krize přitom firmu zasáhla naplno. Objem sériové produkce se v letech 2009 a 2010 zřítil o desítky procent. U některých typů výrobků to bylo o 20, 30, někdy i téměř 50 procent. Propad pomáhaly vyrovnávat dodávky velkých technologických celků. Přestože již firma z nejhoršího vyvázla a díky rozložení výroby do více oblastí a inovacím nemusela propouštět, ani letos ještě nedosáhla v oblasti sériové produkce úrovně roku 2008.

Naopak poptávka po zařízeních pro energetiku je už teď mnohonásobně vyšší než před rokem 2008, a to především na východních trzích. „Ukázalo se, že výpadek jedné části výrobků dokážeme eliminovat růstem jinde. Vyplatily se investice do technologií, ve kterých jsme jedineční a můžeme se udržet, i když konkurence už umřela,“ říká mluvčí podniku Eva Kijonková. Firma tak stejně jako před krizí zaměstnává na 8 500 pracovníků. To, že se jí podařilo udržet kvalifikované pracovníky, nyní vnímá jako konkurenční výhodu, kterou může spolu s inovacemi využít v době ekonomického oživení.

Inovací proti krizi

Právě způsob, jakým se řada tuzemských firem vrhla navzdory krizi do inovací, považují odborníci za jeden z největších přínosů, který jinak ničivá recese tuzemskému strojírenství přinesla. „České firmy začaly velmi racionálně přistupovat ke svým aktivitám. Po roce 2008 dávají část vydělaných peněz do inovací,“ říká prezident Hospodářské komory Petr Kužel. „Mnoho se dává také do vzdělávání lidí. Krize přinesla jedno obrovské plus. Pracovní místa se vyčistila od pracovníků, kteří v nich byli ze setrvačnosti. Produktivita práce v českém průmyslu tak stoupla téměř o 20 procent,“ dodává Kužel.

Zdaleka ne všechny příběhy z období krize však ve strojírenství skončily šťastně. Zatímco v bankovnictví nebo v automobilovém průmyslu již není po krizi téměř ani stopy, klasické strojírenství se stále ještě nedostalo z nejhoršího. Ještě loni byl objem strojírenské produkce v porovnání s rokem 2008 nižší o téměř 45 procent. Dramatický pokles se příliš nevymyká celosvětovému průměru. „Propad u českých exportérů zaměřujících se na strojírenství byl opravdu významný, nicméně v celosvětovém kontextu adekvátní. Celosvětová produkce klesla z 55,5 miliardy eur v roce 2008 na 35,1 miliardy eur v loňském roce,“ uvedl Tomáš Nymburský, ředitel finančních exportních služeb HSBC.

Pro české exportéry v klasickém strojírenství, kteří produkují obráběcí stroje, představuje nejvýznamnější odbytiště Německo, následované Ruskem a nově také Čínou. „Do Německa jde téměř 30 procent celkového vývozu obráběcích strojů, do Číny to je již téměř 11 procent,“ upozornil Leoš Mačák ze Svazu strojírenské technologie.

Velké plány

Tuzemští strojaři se shodují, že pro oživení v oboru je klíčové, aby se české podniky prosazovaly v dodávkách velkých technologických celků, jako jsou elektrárny, rafinerie či cukrovary. „Příležitost pro tuzemské strojírenství je také ve výrobě strojírenských dílů, vyšších montážních celků a finálních strojírenských výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Tu může výrobek získat, pokud vznikl na základě výzkumně-vývojových prací a obsahuje jedinečné technické řešení,“ myslí si Jiří Prášil, generální ředitel strojírenské společnosti ZKL, největšího výrobce velkorozměrových ložisek ve střední Evropě. Podle Prášila je kromě schopnosti vyrobit technologicky vyspělý produkt také důležitá schopnost prodat ho přímo konečným zákazníkům, kteří mohou zaplatit odpovídající cenu.

Vítr do plachet by mohl českým strojařům dát rostoucí zájem o dodávky pro energetiku. Hlad po elektrárnách je patrný po celém světě. Od Jižní Koreje přes Čínu, Indii a Turecko až po Ukrajinu. „Dobrou perspektivu mají také výrobky, technologie a řešení v oblasti elektrotechnického průmyslu, které přispívají ke snižování spotřeby elektrické energie,“ říká generální ředitel ČKD Group Jan Musil. Právě ČKD patří k firmám, které se dokázaly na slibných východních trzích prosadit nejenom díky tradici, ale také díky inovacím. Mezi nejvýznamnější zakázky podniku z poslední doby patří například dodávka kompresorů do Ruska za více než 320 milionů korun. Pro jednoho z největších ruských zpracovatelů ropy a plynu Gazprom Neftechim Salavat ji realizuje ČKD Nové Energo, člen ČKD Group.

Sázka na produkty pro energetiku táhne nahoru také další české strojírenské společnosti. Vítkovice Heavy Machinery, největší dceřiná firma strojírenské skupiny Vítkovice Machinery Group, získala zakázku na dodávky supertěžkých hřídelí pro jednu z nejmodernějších a nejvýkonnějších hydroelektráren na světě v jihoamerické Venezuele. „Ve výběrovém řízení jsme uspěli zejména proto, že jsme jako jediní mohli nabídnout extrémně velké hřídele i další produkci jako komplexní službu – od výroby oceli ve vlastní ocelárně přes vykování jednotlivých částí až po svaření a finální opracování,“ říká generální ředitel Vítkovice Heavy Machinery Michal Pastušek.

Jenže vývoz do prudce rostoucích zemí přináší tuzemským strojařům nejenom zisky. Úspěšné technologie se stávají stále častěji terčem kopírování. Pokud si čeští výrobci nechtějí nechat svoje know-how ukrást, musejí na trzích v rozvíjejících se zemích investovat do právní ochrany. A to jejich působení v těchto oblastech prodražuje.

Vysychající pramen

Při realizaci současných dodávek mohou tuzemští strojaři využívat schopností inženýrů, které pro obor vyprodukovalo tuzemské školství ještě v 80. letech minulého století. Jenže malý zájem o technické obory ohrožuje perspektivu tuzemského strojírenství více než dočasný výpadek zakázek způsobený krizí. „K rizikům patří určitě absence odborníků především v oblasti projektování, konstruování a v oblasti site managementu. Tyto profese v České republice dlouhodobě chybějí a noví absolventi vysokých škol bez praktických životních zkušeností nemohou tento deficit v dohledné době kvalitně nahradit,“ zdůrazňuje generální ředitel ČKD Jan Musil. Představitelé dalších významných firem vidí situaci stejně.

Obrat k lepšímu by měl v příštích letech přinést plán Hospodářské komory. „Ta připravuje koncepci, která se bude týkat středního technického školství a učilišť. Spolu s kraji vytváří Hospodářská komora jakési mapy, ze kterých bude na dekádu dopředu jasné, v jakých oborech a kolik bude třeba absolventů – tedy kolik zámečníků, kolik švadlen a kolik obráběčů.“ Zájem o učňovské obory má probudit i rozsáhlá marketingová kampaň zaměřená nejenom na děti, ale i na jejich rodiče. Určité zlepšení bylo přitom ve školách patrné již v tomto roce. Letos poprvé po dlouhých letech byla kapacita takových škol například v Praze naplněna.

Další ránu může tuzemskému strojírenství zasadit očekávaný návrat ekonomické recese. Podle českých podnikatelů by se na něj měly připravit nejenom samotné podniky, ale také české zákony. Zástupci strojírenských firem se obávají, že jak bude ekonomika zpomalovat, bude se v Evropě výrazně zesilovat ochranářská politika jednotlivých zemí. Zakázky budou získávat, ať již otevřeně nebo skrytě, domácí firmy. Česká republika by proto podle strojařů měla také zvolit vhodnou formu tohoto ochranářství, aby české firmy neztrácely pozici na domácím trhu. Případné bariéry v zahraničí by mohly snížit český export do některých evropských zemí.

Poslové propadu

Statistiky z posledních měsíců sice ukazují, že české strojírenství stále roste, nicméně jakoby mu docházel dech. Ještě v květnu rostla strojírenská produkce meziročně o 22 procent a nové zakázky o 18 procent. O dva měsíce později tento růst klesl u produkce i u objemu nových zakázek na necelých osm procent. „V porovnání s květnem celková průmyslová produkce v červenci navíc poklesla. Po podobném výsledku německého průmyslu jde o další známku zpomalení růstu ekonomiky. Hodnota nových zakázek bohužel také není příznivá. Tempo růstu je podstatně slabší než bychom potřebovali,“ komentuje statistická čísla Jan Linhart, Partner KPMG Česká republika.

bitcoin_skoleni

Tyto signály by neměly znamenat návrat podobného propadu, jaký světová a tuzemská ekonomika zažily před třemi lety. Současný vývoj lze nazvat jako pokles nebo stagnaci výroby, ale rozhodně ne krizí. I když šlo strojírenství v letošním roce nahoru, na úroveň před rokem 2008 se nevrátí nejenom letos, ale ani v dohledné době. Důležité však je, že české strojírenství jako obor přežilo a může pracovat na tom, aby se k výsledkům z tučných let alespoň postupně přibližovalo.

 

  • Našli jste v článku chybu?