Nezaměstnanost se v České republice v posledních pěti letech pohybuje těsně pod hranicí deseti procent. To znamená, že bez práce je permanentně zhruba půl milionu Čechů. Na této úrovni zůstává míra nezaměstnanosti bez ohledu na to, zda hospodářství je v recesi (1998 až 1999), či zda ekonomika roste (2000 až 2003). Česká nezaměstnanost nemá cyklické příčiny, nýbrž má evidentně strukturální charakter.
Navíc existují silné regionální diference v míře nezaměstnanosti: na jedné straně je Praha a okolí s nezaměstnaností okolo tří procent (tedy prakticky na úrovni blízké plné zaměstnanosti), na druhé regiony v severních Čechách a na severní Moravě, v nichž míra nezaměstnanosti kolísá okolo 20 procent. Situace v těchto místech je o to obtížnější, že silně nadprůměrná míra nezaměstnanosti v nich přetrvává již více než jedno desetiletí.
Hospodářský růst a sociální síť.
Jelikož je relativně vysoká míra nezaměstnanosti trvalejším fenoménem, její snížení na úroveň považovanou za akceptovatelnou a sociálně únosnou (okolo čtyř procent) bude otázkou více let. A to za předpokladu sledování souboru politik, které by zpružňovaly trh práce a napomáhaly tvorbě nových pracovních míst. Politik, které mají širší zaměření a samozřejmě nejsou pouze v kompetenci resortu ministra práce a sociálních věcí.
Představa, že hospodářský růst sám o sobě povede automaticky k poklesu míry nezaměstnanosti, se nepotvrdila, jak ostatně prokazují údaje obsažené v tabulce. Obnovení hospodářského růstu počátkem tohoto desetiletí bylo totiž doprovázeno pokračující restrukturalizací v českých podnicích, takže efekt oživení na trhu práce byl kompenzován trendem redukce nadbytečných míst v privatizovaných podnicích. Navíc je zřejmé, že technologické a organizační know-how, které k nám spolu se zahraničními investicemi plynulo a plyne, je převážně typu práci šetřící, nikoliv pracovně intenzivní.
Relativní štědrost a „měkkost“ záchytné sociální sítě působí, že lidé nejsou příliš nuceni aktivněji si vyhledávat při ztrátě zaměstnání nové místo. Systém se svou slabou kontrolou navíc umožňuje pracovat v šedé ekonomice a zároveň pobírat podporu v nezaměstnanosti či sociální dávky. Je třeba opustit všechny takzvané pseudo-sociální ohledy a podmínky čerpání sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti radikálně zpřísnit. Slovensko, které se nebálo – přes silný odpor části veřejnosti – takovéto zpřísnění od ledna 2003 zavést, sklízí první pozitivní výsledky: míra nezaměstnanosti za prvních osm měsíců tohoto roku klesla o 4,5 procentního bodu (při nezměněném tempu růstu ekonomiky).
Trh práce.
Zpružnění trhu práce vyžaduje též pružnější organizaci pracovních kontraktů. Legislativní podmínky by měly stanovovat pouze základní standardy na určité úrovni. Ostatní podmínky musejí být ponechány na dohodě mezi zaměstnavateli a zaměstnanci (částečná či celá pracovní doba, pružné posuny v pracovní době, výše odstupného pří skončení pracovního poměru, možnost terminovaných pracovních smluv apod.). Proto úvahy o reglementaci počtu odpracovaných hodin, které mají být v budoucnu kodifikovány, jdou přímo proti snahám o deregulaci trhu práce.
Je nutné neudržovat příliš vysokou minimální mzdu a nezvyšovat daňové zatížení práce. Příliš vysoká minimální mzda odrazuje najímání méně kvalifikovaných či nekvalifikovaných lidí, a pokud poměr mezi minimální mzdou a průměrnou mzdou přesáhne určitou mez (empirické údaje OECD vedou k závěru, že takovouto hranicí je 40 procent), vede to k zablokování přijímání právě lidí z nezaměstnaností nejvíce ohrožených skupin.
Stejně devastující pro trh práce je vysoké zatížení pracovní síly daněmi a odvody, které platí podnikatelé. Porovnání zemí s vysokým a nízkým zatížením pracovní síly těmito nepřímými náklady prokazuje pozitivní korelaci mezi vysokými náklady podnikatelů na pracovní sílu a nezaměstnaností. Snížení tohoto zatížení má stejný pozitivní vliv jak na konkurenceschopnost podniků na zahraničních trzích, tak na trh práce (snížení nezaměstnanosti v důsledku najímání dodatečných pracovních sil).
Podpora a vzdělávání.
Podpora podnikání, zejména malých a středních podniků, která by měla obsahovat snižování daňové zátěže, poskytování odborných služeb, zajištění přístupu k úvěrům (garance), pomoc při exportu, odstranění byrokratických bariér pro jejich vznik a fungování, má přímý vliv na tvorbu nových pracovních míst. Jak ukazují zkušenosti některých zemí (USA, Kanada), jde převážně o tvorbu pracovních míst s nadprůměrnými požadavky na kvalifikaci, a to zejména v sektoru služeb.
Nejnovější opatření české vlády v rámci reformy veřejných financí však jdou proti tomuto trendu. Kroky v oblasti daňové a pojistného zatíží hospodaření živnostníků (či, jak se hrůzně v české ekonomické hantýrce nazývají – osob samostatně výdělečně činných) dalšími náklady a část z nich donutí nejen propustit zaměstnance, ale i uzavřít svou živnost.
Potřebné jsou také změny vzdělávacího systému. Přes vysokou míru nezaměstnanosti se i v regionech s nadprůměrnou nezaměstnaností podnikatelé potýkají s obtížemi při získávání pracovníků určitých profesí jak středoškolských, tak vysokoškolských.Ukazuje se, že zejména ve středním školství je nutné opustit přílišnou specializaci a vychovávat absolventy s širším zázemím a schopné pružné adaptace a rekvalifikace. Totéž platí pro školství vysoké – absolventi by měli získat obecnější, širší základ, a být připraveni na nutnost změny kvalifikace v rámci takzvaného celoživotního vzdělávání. Je zřejmé, že česká vzdělávací soustava těmto požadavkům vyhovuje jen částečně.
Koordinace.
Nezbytná je koordinace všech těchto politik a snaha o jejich synergický efekt. Legislativní změny musejí zajistit, aby příjemci sociálních dávek byli skutečně lidé sociálně potřební, a nikoliv lidé parazitující na systému. Hospodářská politika by měla vytvářet podmínky podporující podnikání všech subjektů (nikoliv jen vybraných skupin). Na daňovou podporu by měli dosáhnout i ti jednotlivci, kteří si aktivity v nejrůznějších vládních programech poskytované z veřejných zdrojů, organizují a financují sami.
Lze říci, že hospodářská politika vytvářející příznivé podmínky pro podnikání, méně reglementující a více růst podporující, vede jak k dlouhodoběji rychlejšímu růstu, tak k vytváření nových pracovních míst a snižování nezaměstnanosti. Jak ukazují příklady ze zemí OECD, jiný recept na snižování nezaměstnanosti neexistuje.
