Řecku může od dluhů pomoci jen jejich umělé snížení na úkor držitelů řeckých státních dluhopisů, tvrdí studie belgického institutu Breguel. To by se rovnalo řízenému bankrotu.
Foto: Martin Siebert
Řecko se může snažit sebevíc, ale dostat své dluhy pod kontrolu se mu nepovede. Celkové náklady spočívající v rozpočtových škrtech by byly příliš velké, aby si je země mohla dovolit. Místo toho je jediným přijatelným řešením řízený bankrot, v němž se sníží hodnota řeckých státních dluhopisů o třicet procent. Pak by se řecké vládě mohlo podařit díky nutným rozpočtovým a ekonomickým reformám dluh stabilizovat, tvrdí analytici belgického institutu Breguel.
Letošní státní dluh Řecka dosáhne 150 procent HDP a bude dál růst. Zastavit toto zvyšování zadlužení vůči HDP by Řecko, jehož ekonomický růst bude v příštích letech slabý, mohlo jen, kdyby veřejné finance dokázaly hospodařit s přebytkem 14,5 procenta HDP před odečtením úroků ze státního dluhu. To se v posledních padesáti letech žádné zemi nepodařilo, soudí studie Breguelu.
Pokud si Řecko a zbytek eurozóny tuto situaci nepřiznají, nebude si Řecko po roce 2012 moci na finančních trzích půjčit už ani euro. Další půjčky od členů měnové unie nepřicházejí v úvahu z politických důvodů. Proto jedinou rozumnou strategií by bylo snížit hodnotu řeckých státních dluhopisů o 30 procent.
Na to by doplatily banky v eurozóně, které drží řecké dluhopisy v hodnotě 52 miliard eur. Nejvíce postiženy by byly německé a francouzské finanční ústavy. Řecké banky mají tyto cenné papíry za 68 miliard eur a Evropské centrální banka vlastní řecké dluhopisy za 50 miliard eur. Podle analytiků z Breguel však jsou banky schopny snížení hodnoty dluhopisů ustát. I když analytici nevylučují, že některé banky budou potřebovat doplnit kapitál, ať už od soukromých investorů nebo od daňových poplatníků.
Obavy z případného dominového efektu, který by dohnal na pokraj bankrotu další státy eurozóny, jsou proto přehnané.
Šéfové států a vlád Evropské unie, kteří se sejdou v březnu na pravidelném summitu, by se podle studie Breguel měli domluvit na strategii založené na třech bodech. První je mechanismus, který umožní snížení hodnoty řeckých dluhopisů. Mohlo by jít třeba o výměnu stávajících dluhopisů za obligace s nižší jmenovitou hodnotou, jejichž výnos by mohl navázaný na růst HDP. Za nové půjčky by navíc Řecko ručilo státním majetkem. Důležitou roli ve výměně dluhopisů by mohl hrát existující evropský stabilizační fond, který už pomohl Irsku.
Druhým pilířem oddlužovací strategie by měla byt restrukturalizace bankovního sektoru v eurozóně. Zdravé banky by měly dostat kapitálové injekce a zbytek finančních ústavů by se měl nechat zaniknout. Toto opatření by odvrátilo nebezpečí, že se do problémů banky dostanou v případě potíží dalších zadlužených zemí.
Poslední krokem má být program, který pomůže předluženým státům opět nastartovat ekonomický růst. EU by měla využít zejména evropských strukturálních fondů, které by mohly částečně vykompenzovat nutné rozpočtové škrty. Cílem ekonomických reforem má být zvýšení produktivity hospodářství a stlačení výrobních nákladů na takovou úroveň, aby zboží z těchto států bylo konkurenceschopné na evropském trhu.
Ostatní státy, o nichž se hovoří v souvislosti s dluhovou krizí, podle studie Breguel budou schopny se z nynější situace dostat bez nutnosti řízeného bankrotu. I tak ale budou potřebovat pomoc s nutnými reformami.
