Po dvou letech od doby, kdy Řecko bylo na pokraji finančního kolapsu, je řecké zadlužení opět na scéně. Tentokrát se kvůli řeckému dluhu dostali do křížku samotní věřitelé, konkrétně Mezinárodní měnový fond (MMF) a zástupci Evropské unie.
Část ředitelů MMF totiž preferuje, aby přebytek primárního rozpočtu (bez nákladů na obsluhu dluhu) dosáhl v příštím roce 3,5 procenta velikosti řecké ekonomiky. Vedení MMF je navíc pesimistické ohledně dlouhodobého vývoje, když očekává podíl dluhu na hrubém domácím produktu (HDP) v roce 2030 na úrovni 160 procent, přičemž následně může dojít k prudkému růstu. S tím ovšem nesouhlasí představitelé EU, kteří hodnocení fondu označili za příliš pesimistické.
Do not Bruselu nehraje ani to, že MMF otevřeně říká, že bez odpuštění dluhů Řecku není možné snížit jejich výši, ať by Řekové dělali, co dělali. Ostatně kvůli svým pochybám se fond již nezúčastnil posledního záchranného programu.
Fond přitom ocenil, že Řecko pokročilo v řešení svých dluhů. Dopad na řeckou ekonomiku je ovšem drtivý. Například nezaměstnanost mezi mladými dosáhla šílených šedesáti procent. Celková míra nezaměstnanosti je na 23 procentech.
Všem je proto jasné, že Řecko se bez odpuštění dluhů nemůže z této pasti vymotat. Řekům by proto věřitelé mohli nabídnout například prodloužení splatnosti dluhopisů a snížení úroků co nejblíže nule. Reálně by tak zadlužení země klesalo kvůli inflaci a ekonomickému růstu, na druhou stranu by věřitelé mohli tvrdit, že Řecku nic neodpustili.
Vládní dluh Řecka vůči HDP (%):
source: tradingeconomics.com
Prospěšnější by ovšem bylo, kdyby se Řekům slíbilo odpouštění části dluhu výměnou za plnění „domácích úkolů“. Samotný fond uvádí, že si Řecko nemůže dovolit výši důchodů, které financuje přes vysoké zdanění. Navrhuje proto rozšířit daňovou základnu, snížit daňové sazby a zaměřit sociální podporu jen na nejchudší domácnosti. A na druhou stranu zvýšit výdaje například na infrastrukturu, které byly kvůli úsporám osekány na minimum.
Za nutné, ale bolestivé reformy, by tak byly Řekové pokaždé odměněni. Podobnou dohodu by obyvatelstvo jistě přijalo jednodušeji, než další škrty, které jen srazí životní úroveň domácností a to bez výhledu na lepší časy.
K tomu ale v současnosti bohužel neexistují vhodné podmínky, protože Evropu čeká supervolební rok. Volit se bude ve Francii, Nizozemsku, Itálii a především v Německu, které je věřitelem číslo jedna. A nynější německá kancléřka Angela Merkelová vždy odmítala, že by se Řekům dluhy odpustily. V předvolebním klání by jí proto odepsání dluhů rozhodně neprospělo. Letos se proto nějaké úlevy pro Řecko rozhodně očekávat nedají.
Přečtěte si další komentáře autora:
Černá díra v pojištění
Hard brexit bude více bolet Brity
Trhy po rekordu: lakotu vystřídá strach
Ve vlastním zájmu by však měli věřitelé přijít s návrhem, jak Řecku pomoci, protože současná vláda radikální levicové strany Syriza nemusí být to nejhorší, co by mohlo Řeky potkat. Může vzniknout daleko antisystémovější hráč (a to nejen v Řecku), který bude útočit na neefektivitu Bruselu a jeho neschopnost hledat řešení vzniklých potíží.
Snížení dluhů Řecka výměnou za reformy proto může být dohoda, která se vyplatí Řecku i věřitelům. A měla by přijít co nejdříve po německých volbách.
Všem je totiž jasné, že Řekové nikdy nemohou splatit svůj šílený dluh na úrovni 179 procent hrubého domácího produktu. Další škrty sice mohou snížit objem dluhů, ale zároveň zpomalí ekonomiku. Podíl tak může zůstat na podobné úrovni velmi, velmi dlouho. Při příchodu jakéhokoliv ekonomického šoku by navíc poměr dluhu k HDP opět rychle vyletěl.
Přečtěte si také:
