STAV VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ JE JIŽ NEUDRŽITELNÝ A JINÉ CESTY NEŽ REFORMY NENÍ.
**Pro uskutečnění reformních kroků jsou nejpádnějšími argumenty:
* prohlubující se schodky rozpočtu obcí,
* dramaticky narůstají schodek zdravotního pojištění,
* dlouhodobá neudržitelnost systému důchodového,
* katastrofální stav státního rozpočtu.
Musíme si uvědomit, že veřejné rozpočty nejsou jen rozpočet státu, ale také rozpočty obcí, mimorozpočtových fondů a zdravotní pojišťovny. Není bez zajímavosti, že celkový schodek jen státního rozpočtu na rok 2003 je plánován na astronomických 131,2 miliardy korun. Ptáte se, kde stát bere finance na pokrytí tohoto dluhu? Půjčuje si, a to především emisemi nových a nových dluhopisů. Reformu jistě bylo možné připravit jinak. Lépe, poctivěji, radikálněji (nebo naopak méně bolestivě?). Bylo možné se nechat inspirovat (ať už sousedními státy nebo třeba opozicí). Problém je ale v samotných politicích. Po parlamentních volbách v létě 2002, po vítězství sociální demokracie a nemožnosti sestavit většinovou vládu se začalo schylovat ke kompromisům. A u těch se již zůstalo a po celé funkční období této vlády už i zůstane. Tak jako většina problémů manželství je způsobena nedostatkem komunikace mezi partnery, lze podobné rysy vysledovat i u politiků. Komunikace je to, co chybí našim politikům. Reforma je kompromisem. Podle některých vyjádření politiků z médií je reforma pouhá „slátanina“, podle guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy naopak „jednoznačný krok správným směrem“. Vzhledem k potřebnosti je nutné se přiklonit ke druhému názoru a tiše úpět nad její malou radikálností. Obě opoziční strany - ODS ani KSČM - na reformě nespolupracovaly a rázně se od ní distancují. Nic podobného od opozičních stran ani nelze očekávat. Trefně popsal nekončící opoziční kritiku a nesouhlas se vším už z principu Pavel Kysilka z České spořitelny na semináři Reforma veřejných financí v zrcadle evropských zkušeností, který se konal v říjnu 2003: „Kredibilita kritiky opozice se projeví až v okamžiku, kdy se ona ujme vlády.“ Alternativních modelů, příkladů i realizací najdeme spoustu. Stačí se porozhlédnout v Irsku, Maďarsku, Polsku a v poslední době na Slovensku. Alternativou k vládnímu návrhu reformy z domácí dílny je tzv. „Modrá šance“ z dílny ODS. Ta stojí a padá na známém, voliči jednou odmítnutém, principu rovné daně. ODS je v opozici, ale rozhodně nespí. Podle slov předsedy Topolánka je vše nachystáno tak, aby „hodinu po volbách byla ODS připravena k politickým rozhodnutím“.
