Dle většiny manažerů by měl ministr zdravotnictví Tomáš Julínek zůstat na svém místě
Měl by premiér Mirek Topolánek odvolat ministra zdravotnictví Tomáše Julínka?
- Ano 32,8 %
- Ne 59,9 %
- Nevím 7,3 %
Při nástupu do funkce ministra měl Tomáš Julínek připravenou nejlepší reformu zdravotnictví. Zatím z ní však mnoho neuplatnil. A to, co z ní uplatnil, přineslo ODS problémy – zavedení poplatků u lékaře bylo jednou z příčin jejích porážek v krajských a senátních volbách. Premiér Mirek Topolánek nyní na Julínka naléhá, aby reformy ve vládní koalici konečně vysvětlil. Jinak ho chce vyměnit. Nesouhlasí s ním 59,9 procenta manažerů.
Tento respondent však nedokáže jednoznačně odpovědět a nabízí třetí řešení: „Neměl. Protože měl odvahu přiškrtit neuvěřitelné plýtvání ve jménu zdraví. Měl. Za to, jak arogantně byly tyto potřebné kroky prezentovány a odmítána mnohdy konstruktivní kritika. Resumé? Pokud by měl být ministr zdravotnictví Tomáš Julínek odvolán, pak s celou vládou, jejímž je věrným odrazem.“
Také v této kladné odpovědi se objevují pochybnosti: „Ač nerad, musím pragmaticky odpovědět ano. Mirek Topolánek by mu však měl postavit pomník. Reforma zdravotnictví byla nastavena dobře a její pozitivní dopad se už projevil. Julínek však již nemá potenciál v reformách pokračovat.“
V podobném duchu je i záporná odpověď: „Pokud si Topolánek vybral právě Julínka na post ministra zdravotnictví a nechal ho začít dělat reformy, neměl by ho teď uprostřed cesty odvolávat a vyměňovat. Julínek rozehrál velkou hru, která se časem zvrhla ve frašku, a navíc zajistila ODS debakl v krajských a senátních volbách. Po krajských volbách vytvořila ODS v některých krajích koalice s ČSSD a KDU-ČSL. A krajští zastupitelé za ODS výměnou za teplá místečka na úřadech na Julínka zanevřeli a na poplatky u lékaře rezignovali. Reforma zdravotnictví proto začíná připomínat blamáž. Ministr Julínek se navíc snaží protlačit další části reformy silou. Jen ať tu šarádu dohraje do konce!“
Nesouhlasí s ním další manažer: „Mirek Topolánek by měl co nejdříve odvolat Tomáše Julínka. Nikoli však proto, že to chtějí doktoři a většina členů České lékařské komory. Ale proto, že Julínek do dnešního dne nepředvedl nic, co by připomínalo potřebné reformy. Důvod je jednoduchý. Julínek našemu zdravotnictví příliš nerozumí, a proto není schopen jakékoli reformy nastartovat, natož dotáhnout do konce. V této oblasti je David Rath – i když se chová arogantně a jeho oblíbenost je téměř nulová – kvalifikovanější, a tedy i povolanější osobou. Dokladem toho je například jasná a přesná analýza Všeobecné zdravotní pojišťovny v době jeho ministrování a z ní vyplývající sanace této instituce.“
Opačného názoru je však tento respondent: „Neměl. Transformaci zdravotnictví se nelze vyhnout, protože tento moloch odčerpává prostředky ze státního rozpočtu zcela neefektivně. Julínek zatím projevil nejvíc odvahy ze všech polistopadových ministrů zdravotnictví provést některé nepopulární kroky. A to, že je druhá strana využila k vyvezení se na žebříčku popularity o stovky procent, je jen odrazem neschopnosti většiny národa uvažovat racionálně.“
Podobný postoj zaujímá následující manažer: „Jedinou cestou je důsledné prosazování reformy a jakýkoli významný proreformní zákon spojit s důvěrou vládě. Nebylo by od věci ,pustit‘ Jiřího Paroubka k moci nyní, protože bude třeba řešit důsledky finanční krize, a nikoli za dva roky, až bude světová ekonomika na vzestupu. To umožní ČSSD prohlašovat, že je dobrá a ekonomika s ní ,šlape‘. Především jí to však umožní nastartovat nesmyslné utrácení státních a veřejných financí s již známými velkými možnostmi ,přikrádání‘ jednotlivci i stranou. Lze předpokládat, že Paroubek ve snaze odsunout získání moci na pozdější dobu některé reformní zákony podpoří. Na rozdíl od KDU-ČSL a Strany zelených. Ty budou jako vždy lavírovat a populisticky se dělat před veřejností lepšími, než ve skutečnosti jsou. Může se proto stát, že v nejbližším období bude fungovat ,tichá‘ velká koalice – na rozdíl od vládní, která bude jen formální. Otázkou je, kdo z takové situace vyjde jako vítěz. Jeden poražený je však předem jistý – občané-voliči, jejichž znechucení politikou ještě naroste. To může vést k radikalizaci společnosti, z čehož vždy profitují extrémní síly včetně komunistů.“
Odpovídalo 137 manažerů
