Podnikatelé byli i v letošních volbách pevnou baštou pravice. Plných 67 procent jich volilo ODS, sociální demokraté u nich měli jen 13procentní podporu. Lidovci od nich dostali šest procent jejich hlasů, více než komunisté. Pravicoví politici se můžou na živnostníky a malé podnikatele spolehnout, je otázka, zda to platí i opačně.
Dozvíme se to v nejbližších týdnech. Jednotlivé varianty vládních koalic přinesly zcela odlišný vývoj podnikatelských témat. Už teď je zřejmé, že se razantní ekonomické reformy konat nebudou.
Remíza a politické nejasno jim nepřejí. Pokud se Topolánkovi podaří sestavit pravicovou koalici s podporou některých levicových poslanců, lze čekat jen pomalé změny. Na rovnou daň by asi neměla ODS sílu, ale lze čekat snížení nejvyšší sazby a zřejmě i méně daňových pásem. Rovněž dojde ke zmenšení sazby pro firmy. Sociální a zdravotní pojištění by se také snížily více než v případě velké koalice, navíc by mohl být zaveden strop na jeho platby.
Naději by mělo zrušení zákazu švarcystému i minimální daň. O registračních pokladnách by už nemohla být řeč. Těžké by ale bylo pro nepříliš silnou vládu překopat zákony, které sněmovna v posledních týdnech přehlasovala s pomocí sociální demokracie a komunistů, a které omezují podnikatele, tedy zákoník práce a zákon o nemocenské. Už nám asi zůstanou.
Zelení potvrdili, že v případě účasti ve vládě bude tato strana kromě ekologických daní žádat i tlak na dopravce, aby se kamionová doprava přesunula na železnici. Lidovci zase chtějí tlačit na snížení administrativy, zrušení ministerstva informatiky a možná i ministerstva pro místní rozvoj. Také si prosadí, aby zůstalo společné zdanění manželů.
Nejméně reforem lze pochopitelně čekat od případné levicové vlády s podporou několika zelených. Všechna výše zmíněná podnikatelská témata by zůstala v lepším případě v současném stavu, navíc by komunisté prosadili majetková přiznání. Jinak by to znamenalo konzervaci současného stavu. Neochota reformovat penzijní a zdravotnický systém by přenesla problém až do období po dalších volbách.
Zajímavé by bylo, kdyby se utvořila velká koalice, protože smíchání programů dvou nejsilnějších stran si lze představit. S největší pravděpodobností by to znamenalo, že si musíme nechat zajít chuť na rovnou daň. Byla by šance na mírné snížení dalších odvodů a zrušení registračních pokladen. Nebudou zavedena majetková přiznání. Ale zůstal by nám zákaz švarcsystému a minimální daň. A také již zmíněný zákoník práce, preferující zaměstnance před majiteli firem. Analytici také nevěří, že by se obě strany dohodly na penzijní reformě a resuscitaci zdravotnictví.
Ať to tedy dopadne jakkoli, systémové reformy nečekejme. Volby prostě opět ukázaly, že systém poměrného zastoupení, jakkoli v českých zemích tradiční, byznysu neprospívá. Každá ze stran na politické scéně má o regulaci a podpoře podnikání své představy - nezáleží už na hlasech voličů, ale na tom, co jsou zrovna v danou chvíli představitelé toho kterého uskupení schopni dohodnout v parlamentní restauraci. Řešení může v dalekém budoucnu přinést jen většinový volební systém.
Má samozřejmě významné nevýhody. Je méně reprezentativní než poměrné zastoupení, voličům nenabízí tak široké spektrum možností. V podstatě omezuje politickou soutěž na dva reálně volitelné subjekty. Z hlediska podnikání je ale jasně lepší, a to už v momentě voleb. U volební urny rozhoduje volič-drobný podnikatel přímo o budoucí vládní straně, nemusí se spoléhat na budoucí koaliční dohody. Kabinet, opírající se o jasně profilovanou většinu ve sněmovně, pak má mnohem větší akceschopnost, než tomu je doposud. Neustrne ve stálých politických šarvátkách, čtyři roky je možné budovat ekonomické koncepce. A to je pro byznys rozhodující. *
