Spouštění registru exekucí stálo Juraje Podkonického místo prezidenta Exekutorské komory. Přesto se nejednalo o jedinou aféru, která se kolem jeho jména vyskytla. Spíše by se dalo říct,že se o něj otřely snad všechny možné problémy.
Aféra s Centrální evidencí exekucí není první, v níž jméno Juraje Podkonického figurovalo. Frýdlantský podnikatel, řezník Miroslav Prošek, se léta soudil kvůli dluhu. Soud po třinácti letech prohrál. Věřitel dal návrh na exekuci a pohledávku prodal. S novým věřitelem se Prošek domluvil, jak pohledávku splatí, a také ji celou zaplatil. Překvapení ho však čekalo, když zjistil, že mu exekutor a zároveň prezident Exekutorské komory Juraj Podkonický obstavil veškeré účty i majetek.
„Byl to nepředstavitelný šok,“ vzpomíná na konec roku 2005 Miroslav Prošek. „Zaměstnávám padesát lidí, musím platit dodavatelům, zaměstnancům výplaty, státu odvody a najednou jsem neměl ani korunu,“ vylíčil situaci krátce po exekuci. Bezprostředně informoval Podkonického, že se s věřitelem dohodl na dobrovolném plnění, a veškeré dluhy již byly srovnány. Dokonce to exekutorské kanceláři doložil čestným prohlášením věřitele. Vše marně. Celkem čtyři měsíce si tak Miroslav Prošek musel půjčovat od všech známých a příbuzných, aby zajistil alespoň minimální chod firmy a peníze pro své zaměstnance.
Celou dobu požadoval, aby byla exekuce zrušena. Když pak exekutor majetek uvolnil, situace se otočila. Prošek spočítal ušlý zisk a náklady, které mu touto podle jeho názoru neoprávněnou exekucí vznikly. Celkově došel k částce 2 421 263 korun. Přesně o tuto částku prezidenta Exekutorské komory zažaloval. Podkonický na předvolání k soudu nereagoval a dopadlo to rozsudkem, kdy mu soud přikázal uhradit částku i s úroky. Když padl konečný rozsudek a nabyl právní moci, teprve v ten okamžik začal Juraj Podkonický reagovat. „Rozsudek i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně nebylo podle zákona řádně doručeno,“ hájil se tehdy. „V době doručování jsem pro svoji nepřítomnost byl zastoupen exekutorským kandidátem,“ upřesnil. Podkonický dále tvrdí, že mu nikdo neřekl o soudu, a že soud pochybil, když mu poštu doručoval do úřadu a nikoliv domů. Podkonický se navíc oprávněně hájil tím, že pochybil exekuční soud, protože on sám ze zákona exekuci zrušit nemohl.
Není Ptáček jako Ptáček
Dalším aférou spojenou se jménem Podkonický je případ frýdlantského podnikatele Jiřího Ptáčka. Exekutor mu obstavil majetek, ovšem důvodem exekuce v tomto případě nebyl dluh, jak by se dalo očekávat, ale shoda jména se skutečným dlužníkem. O tomto případu již vysílala reportáž Česká televize v pořadu Černé ovce. I tehdy mohl za chybu někdo ze zaměstnanců kanceláře exekutora. „Údajně chybu způsobil zaměstnanec. Nám se s panem Podkonickým nikdy nepodařilo spojit,“ uvedla reportérka České televize Iveta Fialová. Podkonický se v tomto případě rovněž obhajoval tím, že se neprávem postiženému Ptáčkovi omluvil, a nabídl mu odškodné. Podle redaktorky ČT se mu však omluvil až po devíti měsících, v době, kdy se televize začala o případ zajímat.
Zřejmě nejznámějším se stal případ, kdy v exekuční dražbě, kterou vykonával jeho kolega z vedení komory Vladimír Plášil, koupil vilu za 16 milionů korun. Bývalý majitel ho následně obvinil, že objekt koupil pod cenou – jeho tržní hodnota je prý 26 až 32 milionů. Podkonický se bránil tím, že stejnou příležitost zúčastnit se dražby měl i kdokoliv jiný, protože příslušná dražební vyhláška byla řádně zveřejněna. Šéf komory následně podal na bývalého majitele vily trestní oznámení za pomluvu, protože ho mimo jiné označil za hyenu. Případem se zabýval i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Podle něj to sice nebylo na kárnou žalobu, přesto s tím osobně měl určitý etický problém.
Královská odměna**
Až u Ústavního soudu skončil další sporný případ, který se týkal pražského stavebního bytového družstva Hutmanka. To zaplatilo dluh ihned po zahájení exekuce, ale i tak na celých třináct hodin zde byl jmenován nucený správce podniku, než se vedení družstva podařilo učinit kroky k zastavení exekuce. „Vrcholem bylo, že si pan Podkonický naúčtoval více než milion korun. To je za třináct hodin práce skutečně královský plat,“ poznamenal předseda družstva Michal Lurie. Ten zároveň na Podkonického podal trestní oznámení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Policie však případ odložila. Podkonický nepřiměřenost milionové odměny vždy odmítal. „Samotná příprava exekuce trvala půl roku. Musel jsem nejdříve vyhledat majetek, obstavit jej, ocenit znaleckými posudky a podobně,“ vysvětlil. Soud mu nakonec přiznal odměnu ve výši 554 297 korun.
