REACH - Sluníčko svou letní nadvládu teprve začíná, chemickým firmám je ale pořádné horko už dnes. Pod kotel jim totiž od prvního června přikládá evropská legislativa se stručným názvem REACH. Velcí ji přežijí, malé semele rovnou a střední se utopí v byrokracii.
Vyrábíte více než tunu nějaké chemikálie? Případně ji dovážíte do Evropské unie, klidně i jako součást dalších přípravků typu maziv nebo barviv? Anebo importujete předměty, z nichž se mohou chemické látky v zásadnějším množství uvolňovat?
Pokud byla odpověď alespoň jedenkrát ano, na pořádnou dlouhou dovolenou minimálně do Vánoc zapomeňte. Exotická pláž a vypnutý telefon by se vám totiž po návratu mohly nepěkně vymstít. V lepším případě zavřeným podnikem, v tom horším soudní obsílkou. Nejzásadnější chemická legislativa století, o níž jsme v Profitu referovali už několikrát, se totiž konečně chápe žezla.
Teď nebo možná nikdy
„Jde o to, že 1. června začala takzvaná fáze předregistrace chemických látek, o níž podle našich informací řada českých společností ještě vůbec neví. Jenže firmy, které toto období zaspí, budou mít s REACH opravdu velký problém,“ zvedá varovný prst ředitel Svazu chemického průmyslu ČR Ladislav Novák. Zatímco předregistrovaným látkám se totiž lhůta na plnou registraci posune podle jejich vyráběného množství a nebezpečnosti až na období 2010 až 2018, nové produkty a nepředregistrované chemikálie budou muset drahou a náročnou proceduru splnit hned od 1. prosince 2008.
„Při opomenutí nějaké látky přitom firmě zůstanou na výběr vlastně jen dvě možnosti. Přestat produkt vyrábět či dovážet a začít co nejrychleji pracovat na jeho plné registraci, nebo pokračovat jako dosud a riskovat vysoké sankce a pokuty,“ říká Novák a ukazuje na osmisetstránkový překlad normy ležící před ním na stole. Ten stručně řečeno upravuje zacházení s chemickými látkami vyráběnými nebo dováženými na evropský trh v množství překračujícím jednu tunu. Ty budou muset být ozkoušeny a následně registrovány u celounijní agentury ECHA v Helsinkách. Přičemž pokud tamní odborníci vyhodnotí látku jako nebezpečnou, mohou podnikateli nařídit její nahrazení klidně i dražším substitutem.
Co je to REACH
• Požaduje po firmách vyrábějících nebo do Evropské unie dovážejících chemikálie v množství více než jedné tuny ročně jejich testování a registraci. U obzvláště nebezpečných látek může být firma nucena k jejich nahrazení (i dražším) substitutem.
• 1. června 2008 odstartovala fáze předregistrace, ta končí 1. prosince 2008. Během ní musí firmy předregistrovat své chemikálie u agentury ECHA. Pokud tak neučiní, nesmí je produkovat nebo vyvážet až do jejich plného zaregistrování.
• Plná registrace u předregistrovaných látek bude probíhat až do konce roku 2010, 2013 nebo 2018 podle množství vyráběné chemikálie a její nebezpečnosti.
Ne všichni přežijí
Už tyto informace bohatě stačí, aby se v řadě firem začalo ozývat jadrné klení. Do finální kalkulace zisků a ztrát je však nutné připočíst i další položky. Samotné testování látek sice začíná na několika stovkách eur, u nejsložitějších chemikálií ale může pohodlně vyšplhat i na stonásobek. Následná registrace navíc bude stát podle velikosti podniku 120 až 31 000 eur a případné schvalování nebezpečných produktů dalších až 60 tisíc eur. A samozřejmě je nutné připočíst i náklady na administrativní zpracování potřebné dokumentace.
Výsledkem je výbušný koktejl, který má sílu vyhodit do povětří především malé firmy produkující speciální látky v menších objemech. „A právě na spočítání těchto dopadů teď pracují všechny dotčené firmy včetně té naší. Neumíme si jednoduše představit, jak budeme rozpouštět třeba stotisícové výdaje na splnění požadavků REACH do produkce v řádu několika tun. Cena našich výrobků by neúnosně stoupla,“ vysvětluje Pavel Bartušek z textilní firmy Inotex.
Právě malé a střední firmy proto čeká obtížná volba, zda držet kompletní produkci, nebo raději u méně výnosných produktů zavřít krám. Vysoké náklady na registraci sice mohou navzájem sdílet, mechanismus této spolupráce je však zatím jen hrubě načrtnut na papíře a jeho chování v každodenní praxi ukáže až čas.
„Navíc nás trápí i otázka dovozu. Společnosti exportující do zemí Evropské unie si zde musí najít výhradního zástupce, který jim látku zaregistruje. Ale co když usoudí, že se jim ta procedura nevyplatí a prostě přesměrují dodávky jinam?“ obává se o budoucnost některých svých dodávek Bartušek.
S firmami mimo unijní prostor je navíc spojena možná nejcitlivější otázka celého REACH. Ten totiž sice zahrnuje všechny výrobce a dovozce chemických látek, ale v případě hotových výrobků, z nichž se mohou tyto látky uvolňovat, zavazuje k testování a registraci jen firmy se sídlem v členském státě Evropské unie. Takže třeba český podnik produkující plastové hračky už musí na splnění legislativy pilně pracovat, zatímco její čínský konkurent podobně omezován není, a může se tak těšit na další cenovou výhodu.
Dosáhne REACH i na vás?
Na všechny tyto radosti se ale může evropský průmysl teprve těšit, v tuto chvíli je podstatná právě otázka předregistrace látek. Jde o poměrně nenáročný proces, kdy je třeba pouze shrnout základní informace ohledně chemikálie a firmy samotné a odeslat výsledný doklad na zmiňovanou helsinskou agenturu. Ta potom vytvoří celoevropskou databázi látek, v níž by si měl podnikatel najít společníky na sdílení registračních nákladů.
„Už se samozřejmě aktivně připravujeme. Začali jsme vyčleněním potřebných kapacit, na předregistraci připravujeme třináct chemikálií. Také pokračujeme v testování výrobků v laboratořích a proškolujeme odpovědné pracovníky,“ popisuje čilý ruch ve své firmě Irena Vodičková, mluvčí významného výrobce hnojiv, lovosické Lovochemie.
Spolu s citovaným Inoxem navíc tyto dvě společnosti dobře demonstrují nečekaně široký záběr REACH. Na rozdíl od častého omylu se totiž nová legislativa nedotýká pouze ryze chemických firem, vážné dopady bude mít i na sektor potravinářství, autovýroby nebo kosmetiky, stejně jako hutního či sklářského průmyslu. Tomu nakonec odpovídají i odhady nákladů celé normy, které by měly v Evropě dosáhnout až desítek miliard euro, v České republice podle odhadů Svazu chemického průmyslu tří až jedenácti miliard korun.
„Očekáváme, že nás bude celá tato agenda stát až desítky milionů korun. Což samozřejmě povede ke znovuzvážení ziskovosti našich produktů,“ konstatuje Irena Vodičková. „Náklady ještě odhadnout neumíme, uvidíme, jak dopadne celá předregistrace. V každém případě považujeme REACH za nepříliš přínosnou věc, která bezpečnosti nijak zvlášť nepomůže, pouze pro nás bude představovat obrovské náklady,“ uzavírá Pavel Bartušek.
Tak jako tak, následující měsíce budou pro leckterou firmu velmi horké. A bude zajímavé sledovat, zda výše shrnuté náklady skutečně vyváží přínos, který by podle svých tvůrců měl REACH mít. Tedy větší bezpečnost a lepší zdraví všech Evropanů a zároveň zlepšení dosud velmi matoucího a nepřehledného systému několika desítek chem
ických norem a nařízení.
