Spolana v letošním roce očekává další zvýšení tržeb, již na téměř sedm miliard korun. Poptávka na trhu roste zejména po materiálech využívaných ve stavebnictví a po hnojivech.
Petr Lipták, generální ředitel neratovické Spolany Spolana v letošním roce očekává další zvýšení tržeb, již na téměř sedm miliard korun. Poptávka na trhu roste zejména po materiálech využívaných ve stavebnictví a po hnojivech.
Jak byste charakterizoval vývoj v oblasti chemického průmyslu a jaké okolnosti jej určují?
Jedním z největších problémů jsou nejrůznější regulace – REACH, ekologické limity, povolenky na vypouštění CO2. Omezují totiž jen evropské výrobce a snižují jejich konkurenceschopnost vůči ostatnímu světu. Jednou z významných okolností je tak konkurence z Asie. Dalším vlivem je nová úprava ekologické legislativy – ekologická daň, která platí od roku 2008. Přesto je možné říci, že tuzemský chemický průmysl je na vzestupu.
Dají se nějak vyčíslit dopady uplatňování ekologických předpisů do hospodaření společností?
V případě ochrany životního prostředí je to cesta správná, ale dodržovat ekologické limity nebo přecházet na moderní technologie stojí podniky hodně peněz. Například u plánované membránové elektrolýzy ve Spolaně je ekonomický přínos jen obtížně zdůvodnitelný a investiční náklady se budou pohybovat kolem dvou až tří miliard korun. Ekologický význam této modernizace však nezpochybňujeme a plně respektujeme.
Jak se vůbec vypořádáváte s předpisy ohledně bezpečnosti, životního prostředí a dalšími limity?
Spolana plní emisní limity dané českou environmentální legislativou a do zlepšení životního i pracovního prostředí investovala zejména v posledních pěti letech desítky milionů korun. Uvědomujeme si, že nová evropská politika REACH představuje v první řadě zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí. REACH však bude pro nás znamenat především finanční a organizační zatížení na úrovni kolem 50 milionů korun. V případě Spolany se jedná o registrace a testy přibližně dvou desítek chemických látek. Snažíme se snížit náklady hledáním nejrůznějších aliancí nejen s naším vlastníkem, ale i v rámci evropských sdružení, jichž jsme členy.
Všem vašim produktům se nedaří stejně dobře. Které výroby jsou nyní na vzestupu nebo naopak v poklesu?
Evropský trh s PVC vykazuje stabilizovaný stav s mírným nárůstem. PVC má největší odbyt ve stavebnictví a v případě střední a východní Evropy růst spotřeby vykazuje dvouciferná čísla. Tady se očekává vzestupná spotřeba. U kaprolaktamu se situace stabilizovala a v případě síranu amonného, což je důležité dusíkaté hnojivo s obsahem síry, se dá očekávat nárůst spotřeby. Je to i důsledek požadavku větší produkce biohmoty v zemědělství.
Rozšířenou „nemocí“ naší ekonomiky je nedostatek pracovníků. Pociťujete tento problém, a jak jej budete řešit?
V současné době Spolana zaměstnává kolem 970 pracovníků. Vlivem současného nedostatku technicky vzdělaných lidí ve všech oblastech (dělníků i techniků) na českém trhu máme neobsazená místa a přijímáme zejména do směnových provozů. Chybí mistři, s vysokoškoláky tak velký problém nemáme. Je vidět, že vypadla kompletně jedna generace a nová se teprve připravuje. Populace Spolany stárne, a proto nedostatek zaměstnanců bude muset podnik v budoucnu řešit mimo jiné modernizací technologického zařízení.
V čem podle vás spočívá budoucnost celého odvětví?
Jsme přesvědčeni, že chemie a chemické produkty budou stále žádanějšími na světovém trhu. Týká se to jak PVC, tak kaprolaktamu, tedy dvou nosných produktů Spolany. Jsme připraveni rozvíjet jejich výrobu a věříme, že například PVC bude i v příštích letech žádaným konstrukčním prvkem. Bez nadsázky bychom mohli říci, že PVC je plast, který se „z rodiny“ plastů nejvýznamněji podílí na snižování emisí CO2. Stejně jako kaprolaktam na výrobu polyamidových vláken, po kterém roste poptávka nejen v Evropě, ale i ve východních ekonomikách (Čína, Indie).
