Andrej Babiš vládne bez důvěry už 220 dní a překonal tak Mirka Topolánka, který dlouho nemohl sestavit vládu kvůli volebnímu patu v roce 2006, kdy proti sobě stála přesně půl na půl rozdělená Sněmovna a nebyla šance na dohodu. Babiš má mnoho možností, jak získat nějakou parlamentní většinu, ale evidentně o to nestojí. A protože tato situace vyhovuje i prezidentu Miloši Zemanovi, může uplatňovat takto neuvěřitelně dlouho absolutní a nekontrolovatelnou moc i nadále.
Krátce před tímto dosažením rekordu v neexistenci řádné vlády odpovědné za svou činnost parlamentu, Miloš Zeman dokonce odvolal své dřívější tvrzení, že Babiše jmenuje premiérem jen pokud bude mít pro svou vládu hlasy 101 poslanců, a sdělil, že šéf ANO bude premiérem, i když ČSSD nevstoupí do vládní koalice a Babiš tak tu stojedničku mít nebude.
A protože třetí pokus o ustavení vlády drží v rukou předseda Sněmovny, který je rovněž z hnutí ANO, může si Babiš s touto zemí dělat, co chce, klidně ještě dalšího půl roku nebo i déle. Že je to hrubé překročení ústavního pořádku, je v tuto chvíli již nepochybné. Ale kde není žalobce, není ani soudce.
Situaci by mohla řešit ústavní žaloba na prezidenta republiky. Ale po posledních změnách ústavy už nestačí, aby žalobu ústavní většinou schválila jedna z komor parlamentu, ale je třeba, aby to odhlasovaly obě. A to je za současné situace je prakticky nemožné. Popravdě řečeno, bude to v naprosté většině případů nemožné i kdykoli v budoucnu.
Přečtěte si:
Špinavé důchody. Babiš rozdá penzistům peníze určené na sanaci ekologických škod
Tyhle změny ústavy nás tak mohou bolet hodně dlouho, ale stejně tak můžeme plakat nad dřívějším politicky mimořádně stupidním rozhodnutí zasadit do systému zastupitelské parlamentní demokracie zcela neorganicky a bez zásadní redukce kompetencí přímou volbu prezidenta.
Ale nakonec si můžeme stěžovat i na naše otce porevoluční ústavy, kteří vymysleli, že vládní moc přebírá vláda hned po svém jmenování a nikoli až po získání důvěry, jak je běžné jinde na světě v obdobných politických systémech. Kdyby to tak platilo i u nás, měli jsme nepochybně Babišovu vládu s důvěrou už po Vánocích. Jen by premiér musel udělat nějaké kompromisy a přistoupit na demokratickou kontrolu parlamentem.
Jasně, že ústava není recept na bábovku v podobě kolik vajec tolik mouky a pak do toho vraž kus másla. Předpokládá, že do politických funkcí budou voleni lidé s respektem k duchu ústavy, na niž jak poslanci, tak prezident přísahají. Jenže trochu lepší pojistky by to v situaci, kdy nám stát i s ústavností ukradli dva muži zcela kašlající na demokracií a ústavní zvyklosti, nepochybně chtělo.
Mimochodem ve stejné době, kdy Babiš slaví svůj neblahý a neústavní rekord, vzpomínáme také pětašedesátého výročí měnové reformy, před níž také velká část populace netušila, o co přišla, když se z demokracie bez přívlastku stala demokracie lidová, čili takzvaně pro všechny.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
