Česko už nechce být zemí levných montoven. Za zeměmi se znalostní ekonomikou, jako jsou Finsko nebo Švýcarsko, však dramaticky zaostává. Máme nejenom málo dálnic nebo obyvatel připojených k rychlému internetu, ale čeští výzkumníci patentují výrazně méně nápadů než jejich kolegové ve vyspělých zemích.
Autor: Martin Siebert
Pokud byste na čele aktuálního žebříčku pěti set největších firem střední a východní Evropy hledali místní společnost, která se na trhu dokázala prosadit především díky skvělým nápadům a převratným inovacím, hledali byste marně.
Středoevropské a východoevropské automobilky či technologické společnosti, které figurují v tabulce každoročně sestavované poradenskou společností Deloitte, jsou většinou součástí velkých nadnárodních firem. A inovace, které přinášejí, tak nepocházejí z regionálních vývojových center, ale ze zahraničních centrál. Většinu společností s místním know-how tak tvoří firmy z oblasti energetiky, zpracování ropy, oceli a dalších surovin.
Lesk a bída montoven Výjimkou v tomto ohledu není ani Česká republika. Když stála země před několika lety na křižovatce rozhodující o dalším směřování místního hospodářství, namísto sázky na znalostní ekonomiku se vydala cestou levných montoven. Investiční pobídky, které prosazovala především vláda Miloše Zemana, měly přilákat do Česka investory a snížit nezaměstnanost. Současná ekonomická krize přitom ukázala, že právě podniky založené jen na výhodné geografické poloze země uprostřed kontinentu a relativně levné pracovní síle odolávají náporům krize hůře než firmy, které se prosadily díky nápadům a inovacím. Česko nikdy nebude patřit k nejlevnějším zemím světa ani Evropy. Z hlediska ceny práce jsme čtyřikrát dražší než Čína, dvakrát dražší než země Balkánu a o polovinu dražší než Slovensko či Polsko. Firmy, pro které jsou klíčové jen nízké částky na výplatních páskách málo kvalifikovaných zaměstnanců, proto budou mít vždy kam odejít. Před několika týdny tak oznámil ukončení výroby a propuštění 1 400 zaměstnanců českolipský Delhi Packard, který přesune výrobu kabelových svazků pro automobily do Rumunska. Podle stejného scénáře postupovala loni další firma z oboru – AEES tehdy ve Stříbře propustil na 700 zaměstnanců. Jediný výrobní závod uzavřela před rokem v české Nelahozevsi také potravinářská společnost Unilever – výrobu přestěhovala opět do Rumunska a také do Polska. Podobný seznam by nebyl krátký a je jednou z příčin, proč se nezaměstnanost v Česku letos opět vyšplhala až k devíti procentům. Ve stínu nejlepších
Přitom to neznamená, že by v Česku firmy neinovovaly vůbec. Například společnost AVG Technologies, vyrábějící antivirové programy, se ve světě prosazuje právě díky zlepšovacím návrhům. Přesto v regionu střední a východní Evropy nedosahuje takových tržeb, aby se vešla do žebříčku 500 největších firem regionu. Podobně je na tom například i překladatelská společnost Skřivánek, která patří mezi největší překladatelské společnosti v Evropě. Liberecká společnost Elmarco se ve světě prosadila díky originálnímu patentu na průmyslovou výrobu nanovláken. Díky inovacím ve formě netradičních příchutí nemusel propouštět rodinný pivovar Bernard. A společnost Linet, patřící do největší čtyřky výrobců zdravotnických postelí, dosáhla ze stejného důvodu i v době vrcholící krize ve světě největších zisků ve své historii.
Zřejmě nejčerstvější českou inovací, která dosáhla uznání v zahraničí, je návrh mladého českého architekta Tomáše Rouska pro americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). Jeho nový design rotující kosmické lodě s umělou gravitací pro budoucí misi k asteroidu byl v srpnu na konferenci Explore Now pořádané NASA oceněn jako nejvýraznější inovace.
Jednou z cest, jak podpořit rozvoj nových technologií v Česku, je každoroční vyhlašování ceny Inovace roku. Asociace inovačního podnikání, která akci zaštiťuje, loni například ocenila novou, ekologickou izolaci společnosti Knauf. V roce 2008 si hlavní cenu odnesla mostní římsa ze syntetického vláknobetonu z ČVUT, v předcházejících ročnících potom zdravotnické lůžko Latera z Linetu Slaný nebo vodní mikroturbína Setur společnosti Mechanika Králův Dvůr.
Zatímco inovace v Česku jsou zatím vnímány jako „něco navíc“, u světových firem představují nezbytnou podmínku úspěchu společnosti i jejích manažerů. Roli, jakou ve vyspělých zemích hrají inovace, ukázal nedávno osud šéfa finské společnosti Nokia. Olli-Pekka Kallasvuo musel skončit proto, že nedokázal držet krok se světovou špičkou v oblasti chytrých telefonů. Nokia v této klíčové oblasti, z níž mají výrobci mobilů největší zisky, nezvládla inovovat stejně jako například dravý Apple nebo Google.
Systém potřebuje změnu
Uvedené úspěchy tuzemských novátorů ale zatím znamenají spíše výjimku než pravidlo. Přiznávají to i kapitáni českého průmyslu. Situaci asi nejlépe vystihuje výrok Jana Musila, předsedy České rady pro obchod a investice a generálního ředitel, ČKD Group. Podle něj tuzemské firmy nevytvářejí převratné inovace, ale spíše dohánějí zahraniční konkurenty.
Statistiky jeho slova potvrzují. Zatímco v České republice bylo loni podáno 13 průmyslových patentů na milion obyvatel, v sousedním Německu to bylo 306 patentů a ve Švýcarsku neuvěřitelných 761 patentů. Hlavní důvod propastného rozdílu je zkostnatělý systém podpory vědy a výzkumu v Česku. Výstupy výzkumu a inovací jsou hodnoceny podle počtu publikací a citací, nikoliv podle jejich využitelnosti v praxi.
Právě publikování tuzemských vědců přitom podle zástupců průmyslu Česku mnohdy škodí. Velké zahraniční společnosti mají totiž týmy, které jsou schopné vyhledávat právě v publikacích expertů zárodky budoucích převratných řešení a technologií. Není pak pro ně problém publikovaný nápad „dotáhnout“ a nechat patentovat. Generální ředitel Asociace inovačního podnikání Pavel Švejda proto požaduje změnit pravidla hodnocení tuzemských vědců tak, aby nedocházelo k předčasnému úniku informací ze země.
Problematické komunikace Role státu pro nastartování výrazně vyššího tempa ve vývoji a inovacích bude klíčová. Statistiky ukazují, že zahraniční investice v Česku této oblasti příliš nepomohou. Postupně totiž klesají. Zatímco v roce 2004 dosáhly investice směřující do vědy a výzkumu 0,78 miliardy korun, v roce 2008 to bylo méně: 0,65 miliardy korun. Přitom například investice do výroby automobilů ve stejném období vzrostly z 95,6 na 188,5 miliardy korun, do energetiky ze 76 na 162,4 miliardy korun. Vláda má k podpoře inovací k dispozici především miliardy z evropských fondů. Ministerstvo průmyslu a obchodu disponuje pro období 2007 až 2013 v Operačním programu podnikání a inovace částkou 680,2 milionu eur (asi 17 miliard korun) na inovace a dalšími 1,1 miliardy eur (téměř 27 miliard korun) na zlepšování prostředí pro podnikání a inovace. Obě prioritní osy související s inovacemi tvoří více než polovinu evropských prostředků, které má k dispozici české ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo školství má pak 2,1 miliardy eur (asi 51 miliard korun) z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Peníze však nejsou všechno. Kromě samotných investic do vědy a výzkumu má na množství a kvalitu inovací vliv také základní infrastruktura země, především komunikace. V tomto ohledu nemá Česko zrovna nejlepší základ. V kvalitě silnic patří zemi podle Global Competitiveness Report nelichotivé 80. místo na světě. V rozšíření vysokorychlostního internetu, který bývá označován za dálnici 21. století, patří podle statistiky OECD Česku z evropské sedmadvacítky až silně podprůměrné 22. místo. Líheň nápadů Odborníci také volají po změně systému, jakým je v Česku financován výzkum a vývoj inovací. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl například navrhuje zavést obdobu britského modelu. Finanční prostředky na výzkum v jednotlivých oborech by podle něj měly být vysoutěženy. Jednotlivé vědecké ústavy by si tak díky tomu bez zbytečných mezičlánků mohly přijít na více peněz než nyní. Nejlepší z nich by měly jistotu pětiletého grantu a 100 procent prostředků potřebných na výzkum, ti nejslabší by získali jistotu pouze na rok. Další oblastí, kde má Česko zatím velké rezervy, je spolupráce vysokých škol s firmami. Zdejší poměry podle odborníků patří k nejhorším v Evropě. O zlepšení situace usiluje projekt Central Europe Branch Based Innovation Support (CEBBIS). V něm se spojilo 11 partnerů, aby podpořili zavádění inovací a zlepšili spolupráci v přenosu výsledků vědy a výzkumu do malých a středních podniků ve střední Evropě. Jak by systém spolupráce mezi firmami a školami měl fungovat, ukáže už za rok také vědeckotechnický park s podnikatelským inkubátorem a centrem pro transfer technologií v Roztokách u Prahy. Nové středisko výzkumu a vývoje nabídne své služby startovacím i zavedeným firmám především z oblasti automobilového průmyslu i výzkumníkům a vývojářům ze Strojní fakulty ČVUT. Česko, které je druhé v Evropě v počtu automobilů vyrobených na tisíc obyvatel, právě v této oblasti potřebuje kromě zručných techniků také autory převratných nápadů. Atak asijských tygrů
Výrazné zaostávání Česka v inovacích za zeměmi západní Evropy a Severní Ameriky přitom v nejbližších letech dostane další důležitý rozměr. Zejména rozvíjející se asijské ekonomiky slibují dát této oblasti zcela jinou dimenzi. Bývalá ministryně školství Miroslava Kopicová uvádí v této souvislosti jednoznačná čísla. Čína má 25 procent obyvatel s vysokým IQ, Indie dokonce 28 procent. To je dohromady více nadprůměrně inteligentních lidí, než je všech obyvatel Severní Ameriky. Tyto země mají navíc více talentovaných dětí než USA všech dětí. Jen v Číně každý rok absolvuje vysoké školy šest milionů studentů, zatímco v celé Evropě jen 2,5 milionu studentů. Pokud Česku nyní ujíždí evropský rychlík inovací, rozjíždějící se asijský inovativní superexpres bude stíhat jen velmi obtížně.