Menu Zavřít

Remcalové, nerušte

27. 10. 2006
Autor: Euro.cz

Brusel nechce ustupovat zemím střední Evropy

V Evropské unii to nepřestává vřít, přestože Brusel a nejvlivnější členské země už mají hádek opravdu dost. Nováčkové EU ze střední a východní Evropy si nadále stěžují, že se s nimi nakládá nespravedlivě. Státy, které chtějí rychle zavést euro, totiž musejí splnit přísné kritérium pro výši inflace, jež podle řady ekonomů postrádá logiku. Zatímco Česko má největší problémy s plněním podmínky nízkého rozpočtového deficitu, postrachem ostatních zemí je pravidlo maastrichtské smlouvy, jež se právě týká výše spotřebitelských cen. Ani Česko však nemá zaručeno, že bude v budoucnu inflační kritérium plnit.
Přísnost Evropské unie letos poznala na vlastní kůži Litva. Tento baltský stát chtěl zavést euro od ledna příštího roku. Nemůže, ačkoli onu hranici pro maximálně přípustnou výši inflace překročil jenom o necelou desetinu procentního bodu.

Trest pro úspěšné.

Týdeník EURO má k dispozici materiál, který dokládá, jak kontroverzní diskusi celá záležitost vyvolala na jednání ministrů financí EU v první polovině října. Zástupci Česka, Slovenska, Litvy, Lotyšska a Estonska vyjádřili zklamání nad přístupem Evropské komise a Evropské centrální banky (ECB), tedy institucí, které příslušné hodnocení Litvy připravovaly a na jehož základě členské státy přijaly negativní rozhodnutí. Představitelé zmíněné skupiny „remcalů“ uvedli, že podobným rozhodováním jsou vlastně trestány státy, které mají dobrou hospodářskou a fiskální politiku. S vysokým ekonomickým růstem je totiž spojena také relativně vysoká inflace. Poláci dokonce prohlásili, že v jejich zemi veřejnost rozhodnutí nechápe a že je vnímáno velmi kontroverzně.
Novým členským zemím přitom nešlo ani tak o změnu kritéria, které vyžaduje přiměřenou úroveň růstu cen, jako spíše způsobu, jímž se příslušná maximální hodnota stanovuje. V současné době se totiž určuje podle průměru tří zemí EU s nejnižší inflací. Stát, jenž hodlá zavést euro, tuto hodnotu nesmí překročit o více než jeden a půl procentního bodu. Paradoxní je, že v oné hvězdné trojce se v poslední době vyskytovaly země, které euro dosud nezavedly, například Švédsko či Polsko. To zatím v tomto ohledu těží z přísné měnové politiky guvernéra centrální banky Leszka Balcerowicze, jehož dny na tomto postu jsou však zřejmě sečteny.

MM25_AI

Zvrácený sport?

Jakékoli snahy o změkčení kritéria (či jeho interpretace) zavrhl evropský komisař pro měnovou politiku Joaquín Almunia, který mohl počítat s podporou dnešních zemí eurozóny. Evropská komise podle něj odmítá pokračovat v akademické debatě, která se uskutečnila v době, kdy byla psána maastrichtská smlouva, tedy na začátku devadesátých let. Almunia připouští, že může být obtížné zkombinovat hospodářský růst s plněním inflačního kritéria. Tím se ale mají zabývat členské státy a rozhodnutí nelze přesouvat na evropskou úroveň, tvrdí komisař.
Ještě tvrdší slova ovšem zazněla z úst německého ministra financí Peera Steinbrücka, který vystoupil jménem celé eurozóny. Diskusi, již vyvolaly země střední a východní Evropy, označil za druh zvráceného sportu. Na příkladu Slovinska, které na rozdíl od Litvy zavede euro v příštím roce, Steinbrück dokládal, že eurozóna není uzavřeným klubem. Německý ministr financí dal především najevo, že mu vadí samotná diskuse o litevském případu. Obává se, že „by mohla mít negativní dopad na finanční trhy“. Změkčováním kritérií by údajně byla dána všanc důvěryhodnost eurozóny a jejích principů. Podobně to vidí také Evropská centrální banka, jež ale údajně prezentovala své stanovisko „mírnější formou“.

Když teče do bot.

Amelia Torresová, mluvčí komisaře Almunii, nedávno na bruselském setkání se zástupci médií, jež iniciovalo Centrum evropské žurnalistiky, poukázala na další aspekt celé záležitosti. Kritérium je zakotvené v maastrichtské smlouvě a jakoukoli změnu by muselo schválit všech pětadvacet členských zemí EU. A to je nereálné… Z kruhů EU zaznívá také názor, že nové členské země se ozývají až ve chvíli, kdy jim začíná téct do bot. Proč se s návrhem na úpravu kritérií neozvaly v době, kdy se skutečně jednalo o změnách základních smluv - tedy v době rozhovorů o evropské ústavní smlouvě?
Na druhé straně je však nutné uvést, že kupříkladu Česko nenavrhovalo změnu smlouvy, nýbrž chtělo „interpretaci kritéria cenové stability posunout tak, aby lépe odráželo ekonomickou realitu“. Materiál o plnění maastrichtských kritérií, který schválila vláda minulou středu, uvádí, že český návrh vycházel z pohledu současné ekonomické teorie na optimální úroveň inflace. Maastrichtská smlouva tvrdí, že výše inflace se má poměřovat podle tří zemí, „které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků“. To ale přece automaticky neznamená, že jde o tři země s nejnižší inflací. Ani inflační cíl ECB se nerovná nule. Ideální růst cen má podle ní být těsně pod hranicí dvou procent.

  • Našli jste v článku chybu?