V Evropské unii bude podpora pěstování a zpracování řepky nadále klesat Tuzemští producenti metylesteru řepkového oleje, z něhož se vyrábí bionafta, musí dosáhnout výtěžnosti, jakou má konkurence v EU.
V Evropské unii bude podpora pěstování a zpracování řepky nadále klesat
Tuzemští producenti metylesteru řepkového oleje, z něhož se vyrábí bionafta, musí dosáhnout výtěžnosti, jakou má konkurence v EU.
Letošní pokles domácí produkce řepky olejné zhruba o pětinu (částečně díky povodním, částečně díky snížení osevních ploch) oproti loňskému roku opět otevřel otázku o budoucí perspektivě této plodiny v podmínkách ČR. Předpokládané trendy vývoje v EU, a to nejen v zemědělství, ale i v oblasti životního prostředí, a zpracovatelské technologie v ČR dávají přitom jednoznačnou odpověď: Perspektiva existuje.
Několikeré využití řepky
V prvé řadě je třeba konstatovat, že produkce řepky v ČR zejména v polistopadovém období výrazně vzrostla, a i letošní nižší sklizeň je z dlouhodobého hlediska třetí nejvyšší v historii. Důvodem tohoto trendu byly v minulosti (až na letošní rok) poměrně vysoké ceny za tuto komoditu dosahující hranice až 8000 korun za tunu, a také jistota odbytu řepky vzhledem k jejímu doslova multifunkčnímu využití. Z prvotní suroviny se totiž dá vyrábět jednak jedlý rostlinný olej, jednak takzvané šroty jako krmivo pro hospodářská zvířata a navíc lze řepku zpracovat na metylester řepkového oleje (MEŘO), což je surovina pro výrobu bionafty. Poptávka po všech zmíněných produktech přitom stoupá, výroba MEŘO je navíc dotována státem, respektive je dotována cena řepky dodávané zpracovatelům. To je nutné především proto, že MEŘO je v porovnání s klasickou motorovou naftou dražší, takže bionafta (správně směsná nafta) vznikající smícháním 31 procent MEŘO a 69 procent klasické motorové nafty by byla na benzinových pumpách dražší a nikdo by ji nekupoval.
Mýty kolem bionafty
Právě v souvislosti s výrobou MEŘO některá média v poslední době mylně informovala o reálné situaci na domácím trhu. Podstatou problému, který otevřel jeden z drobných zpracovatelů řepky, společnost Slovmlýn, se stalo obvinění dominantního tuzemského výrobce MEŘO, ústecké Setuzy, z účetních podvodů při zpracování řepky na MEŘO. Tvrzení Slovmlýnu je ovšem logickým nesmyslem vypuštěným patrně v rámci konkurenčního boje mezi zpracovateli řepky. A však nejen to - v zásadě šlo totiž o pokus vrátit technologický vývoj zpracování řepky o krok zpět, k nižší výtěžnosti, a diskreditovat konkurenceschopnější subjekt. Obvinění totiž spočívalo v tezi, že jakýkoli zpracovatel řepky na MEŘO nesmí mít vyšší výtěžnost oleje z dodané suroviny než zákonem stanovených 31,25 procenta. Setuza má ovšem výtěžnost zhruba o deset procent vyšší, neboť v minulých letech investovala půl miliardy korun do nové zpracovatelské technologie. Díky tomu může olej z řepky vyrobený nad rámec 31,25 procenta použít do jiných produktů, než je MEŘO, a má také lepší ekonomiku zpracování řepky obecně. To je pochopitelně cesta kudy dál, a i sám zákon k tomu dává možnost. Zmíněných 31,25 procenta výtěžnosti je totiž považováno ne za maximální, ale za minimální výtěžnost, jak uvádí zákon.
Vyšší výtěžnost je nutností
Přitom je zřejmé, že pro zachování konkurenceschopnosti při zpracování řepky je vyšší výtěžnost podmínkou, a ti, kdo postupně 40 procent nedosáhnou, nebudou na tuzemském, ale ani na budoucím evropském trhu výroby MEŘO působit. V zemích EU je totiž taková výtěžnost běžná. To několikrát zaznělo i z úst zástupců našich zemědělců - zejména předseda Zemědělského svazu Miroslav Jirkovský několikrát v minulosti kritizoval nižší konkurenceschopnost způsobovanou malou výtěžností u domácích zpracovatelů, která obvykle evropského standardu 40 procent nedosahuje. Vyšší výtěžnost totiž samozřejmě umožňuje takovému subjektu platit zemědělcům více peněz za dodanou surovinu.
Situace v EU
Stávající domácí kapacity na výrobu MEŘO činí zhruba 100 000 tun ročně, domácí trh by byl ale schopen absorbovat tohoto produktu ještě o 20 až 30 000 tun více. To však za předpokladu zásadní změny současného systému využití MEŘO v pohonných hmotách. V řadě zemí EU je totiž běžné přidávat MEŘO do klasické nafty v poměru do pěti procent automaticky, dokonce na základě zákona. Tím se zároveň naplňují mezinárodní závazky o vyšším využití obnovitelných zdrojů, zároveň mají zemědělci garanci odbytu své suroviny (řepky), a navíc je takový systém výrazně levnější než současná dotační podpora výroby bionafty v ČR. Pětiprocentní „přívažek“ MEŘO v klasické naftě se totiž cenově výrazně neprojeví, podle aktuální situace jde zhruba o korunu na finálním výrobku. Větší problém je zřejmě ale v nevelké ochotě rafinérské lobby „přepustit“ pět procent trhu s naftou zemědělcům. V budoucnosti tak ale patrně budou muset učinit, právě v souvislosti s harmonizací uplatnění MEŘO obvyklou v EU, byť generálně závazné pětiprocentní přidávání MEŘO do klasické nafty v unii zatím neexistuje. Přesto je zřejmé, že prostor pro vyšší výrobu MEŘO v ČR existuje, ale jen pro takové subjekty, které disponují dostatečně efektivní technologií.
Řepkové šroty a olej
Nepříliš známou skutečností v ČR jsou pozitiva uplatnění řepkových šrotů v oblasti krmiv pro hospodářská zvířata, především v konkurenci se sojovými šroty. Výrazný nárůst poptávky po sojových šrotech hlavně v souvislosti s aférou nemoci šílených krav (BSE), kdy smyslem bylo především nahradit rizikovou masokostní moučku, pomalu ustává nebo by ustat měl, alespoň v podmínkách ČR. Nové technologie totiž umožňují vyrobit ekonomicky výhodné šroty pro zemědělce i z řepky. Podle studie Výzkumného ústavu pro výživu zvířat (VÚŽV) v Pohořelicích je pak užitná a výživná hodnota řepkových šrotů vyšší o šest procent a v krmivech je tak lze uplatnit ve vyšších podílech než dosud. „Takový produkt lze zařadit do směsi BR2 pro výkrm drůbeže v podílu 9 procent při vyrovnání obsahu lysinu (dříve pouze 7 procent). V krmných směsí pro prasata lze bez problémů zařadit 4 procenta v první fázi výkrmu (18 až 35 kilogramů živé hmotnosti - směs A1) 9,6 procenta ve druhé fázi (36 až 65 kilogramů - směs A2) a 12 procent ve třetí fázi (66 až 110 kilogramů - směs A3),“ uvádí studie VÚŽV. Řadu pozitiv lze najít, především v konkurenci s dalšími typy olejů, také i řepkového oleje z pohledu spotřebitele. V porovnání s jeho konkurentem, sojovým olejem, lze konstatovat, že řepka má oproti sóje nižší jodové číslo, což znamená vyšší oxidační stabilitu řepkového oleje a tím i jeho delší trvanlivost. Důležitý je i podíl nežádoucích nasycených mastných kyselin, kterých má zpracovaný řepkový olej o polovinu méně než sojový. Vzhledem k biologickým hodnotám je tedy řepka pro lidskou výživu žádoucí. Oba zmíněné faktory nelze rafinací změnit ani upravit tak, jak lze u dalších faktorů odlišujících řepkový olej od sojového. Oproti řepkovému oleji má však zase určitá pozitiva slunečnicový olej, vyráběný z druhé nejvýznamnější tuzemské olejniny. Jde především o minimální množství obsahu cholesterolu, který má ve slunečnicovém oleji nejnižší procentuální zastoupení (zhruba pět procent) ve srovnání s nejběžnějšími oleji. Z tohoto důvodu je slunečnicový olej velmi vhodný pro dietetické účely, jeho cena však bývá v porovnání s řepkovým olejem vyšší, a to je hledisko, které u tuzemského spotřebitele především rozhoduje.
Celková perspektiva
Základem pro cenovou konkurenceschopnost všech následných produktů z řepky je ovšem efektivita jejího pěstování zemědělci. Předpokládané ceny této komodity se totiž budou po několik nejbližších let pohybovat v pásmu od 6000 do 7000 korun, takže k tomu, aby zemědělec na řepce vydělal, musí dosáhnout určitého hektarového výnosu. Na produkci řepky pro výrobu bionafty stát zatím stanovil relativně mírný výnos 2,5 tuny z hektaru, zemědělci by ale měli počítat s tím, že hranice rentability se bude pohybovat kolem výnosů 2,8 tuny z hektaru a výborné hospodářské výsledky lze očekávat při výnosech od tří tun z hektaru výše. To je jedna stránka mince. Ta druhá, strategická, hovoří o tom, že podpora pěstování řepky v EU se postupně snižuje a snižovat bude, přičemž důvodem je nepsaná dohoda mezi EU a USA o uvolnění evropského trhu pro odbyt zaoceánské sóji. To ale v zásadě není negativní zpráva: signál z EU totiž znamená, že od pěstování řepky zemědělci ze současných členských zemí EU částečně ustoupí, a v zemědělství obecně platí pravidlo, že nejvíce vydělá ten, který produkuje to, co ostatní ne. Takže šance pro uplatnění řepky jak na domácím, tak na evropském trhu existuje a bude spíše vzrůstat.
Efektivita zpracování řepky při odlišné výtěžnosti vstupní suroviny
cena suroviny standardní výtěžnost cena produktů zisk
7500 32 % oleje 18 000/tuna 5760 z jedné tuny
67 % šrotů 3500/tuna 2345 z jedné tuny
1 % odpad - -
8105 z jedné tuny
cena suroviny Setuza cena produktů zisk
7500 41 % oleje 18 000/tuna 7380 z jedné tuny
58 % šrotů 3500/tuna 2030 z jedné tuny
1 % odpad - -
9410 z jedné tuny
Poznámka: Na jedné tuně řepky vydělá a.s. Setuza díky vyšší efektivitě své technologie o 1305 korun více než konkurence
Pramen: archiv, Setuza
Porovnání vlastností jedlých rostlinných olejů
druh oleje jodové číslo kys. palmitová cholesterol fytosterol
veličiny v proc. v proc. z celk. sterolů z celk. sterolů
řepkový olej 115 1,5 - 6 0,5 - 1,3 45 - 55
sojový olej 140 9,7 - 13,3 0,6 - 1,5 51 - 55
slunečnic. olej 125 5 - 8
