Janotovy návrhy rozprostírají náklady na krizi po celé populaci
Situace kolem státního rozpočtu je napjatá už léta. Jen se o tom dříve tolik nemluvilo. „Strukturální problém ukrytý v mandatorních výdajích překrývala konjunktura,“ komentuje léta nicnedělání ministr financí Eduard Janota. Státní úřady inkasovaly peníze z daní a pojistného v takové výši, o jaké se jim předtím ani nezdálo. Varování, že se ani v době boomu nedaří dosahovat vyrovnaných nebo přebytkových rozpočtů, nebraly vážně. V atmosféře příjemných zpráv o růstu kdečeho se životně důležitá diskuse o struktuře rozpočtu odsunula na nevýznamné místo.
Vypleněný program Jakmile přišla recese a do státní pokladny přestaly proudit tučné prostředky z firemních i občanských kapes, zákonem dané výdaje vymazaly téměř veškerý prostor pro vládní akce. Už letos schodek rozpočtu společně s obsluhou dluhové služby dosahuje částky srovnatelné s manipulačním prostorem vlády a příští rok jej bez legislativních úprav překročí. To v překladu znamená, že každá koruna utracená nad rámec výdajů na sociální dávky, důchody a zdravotnictví bude vypůjčená. Ministr financí proto navrhl sérii opatření, která mají udržet deficit alespoň pro rok 2010 na akceptovatelné výši, přibližně stejné jako letos. „Janotův návrh je tím, co by ekonom čekal od ministra financí v situaci, v níž se české veřejné finance ocitly,“ komentoval kroky ministra analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek. S poněkud horší odezvou se Janota setkal u politiků. Těm totiž vyplenil pro veřejné finance zdravé části jejich ekonomických programů a ponechal jim do volební kampaně jen bezvýznamné detaily a tradiční předvolební populismus.
Podstata Janotova řešení „Nejsou pro mě důležitá konkrétní čísla u konkrétní daně nebo odvodu. To je věc pro diskusi a nastavení. Důležitý je celkový charakter,“ komentuje Janota své kroky. Ty zjednodušeně řečeno spočívají v relativně spravedlivém rozložení nákladů na celou společnost. Těžko říct, kdo by měl platit víc nebo míň. „Když zvýšíte jednostranně daně třeba pro právnické osoby, dojde k postižení celé ekonomiky i zaměstnanců. Není možné koncentrovat se na jednu skupinu,“ vysvětluje Janota. Klíčovou roli hraje úprava DPH. Dolní sazba by měla narůst o dva procentní body na jedenáct procent, horní z 19 na dvacet. Technicky vzato by tím zdražilo veškeré zboží i služby, nicméně s největší pravděpodobností ne o celou hodnotu úpravy. Část zdražení by potlačila konkurence, zejména u potravin, kde mezi sebou tvrdě válčí velké řetězce. Pro rozpočet by to znamenalo přibližně dvacet miliard korun navíc. K tomuto hlavnímu kroku by se měly přidat ještě některé takzvané malé daně, například daň z nemovitosti a z jejich převodu. Měla by se také zvýšit spotřební daň na pohonné hmoty o korunu na litr. Neměly by se valorizovat důchody. „Není pro to splněná inflační podmínka,“ říká Janota. Radikální změna by se měla dít ve stavebním spoření. „Tam by bylo vhodné snížit zátěž rozpočtu asi o třetinu,“ navrhuje. Rozpočtové výdaje by tím klesly o pět miliard korun. Janota by také rád zastavil plánovaný pokles daně z příjmu právnických osob a ponechal její výši na současných dvaceti procentech, zvýšil by stropy na odvod pojistného a seškrtal sociální dávky.
Výhrady ODS
Česká pravice má problém zejména s úpravou spotřební daně na benzin. Obecně však nesouhlasí s jakýmkoliv zvyšováním daní. „ODS oceňuje snahu ministra financí Janoty o redukci potenciálního deficitu státního rozpočtu na rok 2010 prostřednictvím zvýšení některých daní, nicméně ODS je toho názoru, že na úvahy o změnách v příjmové části státního rozpočtu v řádu desítek miliard korun musí být dostatečný časový prostor, a tyto změny by neměly být prováděny nebo vynucovány v časové tísni,“ uvádí stranický ekonomický expert Martin Kocourek. Odmítá vyšší DPH, spotřební daň a daň z převodu nemovitostí.
Strana se zřejmě zhlédla v rozpočtovém přístupu exministra financí Miroslava Kalouska a plánuje vypracovat návrh státního rozpočtu v jakýchsi gumových mantinelech, které bude ve druhé polovině roku možné upravit dle aktuálních dat. „ODS nebude k rozpočtu na rok 2010 přistupovat pasivně, a proto bude považovat rozpočet na rok 2010 za prozatímní s tím, že by jeho nezbytné změny mohly nastat nejdříve ve druhé polovině roku 2010. Tento přístup … vytváří prostor pro důkladnou diskusi o rozpočtové strategii a pro hledání nejvhodnějších systémových opatření, nástrojů a návrhů legislativních změn,“ uvádí Kocourek. Jinými slovy, Janota říká – neuděláme-li nic, stát může zbankrotovat, zatímco ODS kontruje – neuděláme nic a počkáme, co se bude dít.
Výhrady ČSSD Sociální demokraté souhlasí pouze s některými kroky, které zvyšují odvody státu. „Pan ministr svým současným postojem potvrdil, co je v programu ČSSD, totiž že současnou krizi už nejde řešit jen seškrtáním vládních výdajů. Je nutno ji řešit zvýšením rozpočtových příjmů. Chceme zvýšit daň z příjmu právnických osob, vrátit se k progresivní dani osob fyzických, přehodnotit všechny příjmy z odvodu sociálního pojištění a přehodnotit také to, zda například mercedesy pro podnikatelskou sféru mají být skutečně s odečtením DPH. Až teprve na konci by případně přicházelo v úvahu zvýšení DPH,“ charakterizuje pilíře sociálnědemokratické protikrizové daňové koncepce europoslanec Jiří Havel. Stranický boss Jiří Paroubek k tomu dodává: „ČSSD je přesvědčena, že zveřejněný schodek 230 miliard korun je číslo přehnané. V letním období přichází každý ministr financí s podobným číslem, které je vždy prvním výkopem k debatě. Podle ČSSD jsou reálná čísla schodku 170 až 180 miliard korun, tedy pět procent podílu hrubého domácího důchodu.“ Řeči o mimořádném důchodu, zvyšování sociálních dávek, vydrancování zisku ČEZ a podobně už znějí jako zcela odtržené od reality. V médiích proběhla zpráva, která kroky sociálních demokratů vyčíslila na 140 miliard korun dodatečné zátěže. Tím by se ČSSD povedlo vytvořit schodek všech dob, atakující hranici 400 miliard korun. Naštěstí se není třeba obávat takového scénáře, protože tyto peníze Paroubkovi nikdo na světě nepůjčí.
Strany a střed Ať chce nebo ne, stal se z Janoty – úředníka Janoty – politik. Svým postojem spočívá přesně na dělící čáře levice a pravice, což je vidět z reakcí obou hlavních politických táborů. Možná proto jsou jeho opatření natolik důvěryhodná. Janota totiž nemá co ztratit, ani získat. Navíc při hlubším pohledu na věc jsou jeho kroky nadmíru sociálně spravedlivé. Zasáhnou všechny. DPH, spotřební daně a řez do dávek dolehnou více na nízkopříjmové skupiny, zmrazené korporátní daně a vyšší pojistné zase na bohatší. Janotovi se podařilo náklady na krizi rozprostřít po celé populaci, ať už podnikatelů, zaměstnanců či důchodců. Proto jsou jeho opatření pro politiky nepřijatelná. Během pár měsíců ve funkci totiž dokázal něco, co politická reprezentace neuměla nikdy. Přišel s konstruktivním a férovým řešením pro všechny.