Z á c h r a n a p r ů m y s l o v ý c h f i r e m
Finální návrh revitalizačního programu z Grégrovy dílny by mohla vláda projednat snad v polovině února. Protože je pravděpodobné, že ho neschválí, přijde pak na vládní stůl koncepčně odlišný návrh tandemu Mertlík - Mládek, který se ke Grégrově projektu staví mnohem kritičtěji než sám průmysl.
Ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo po meziresortním připomínkovém řízení hospodářské radě vlády finální verzi návrhu Rozvojového programu revitalizace a restrukturalizace průmyslových podniků. A zcela překvapivě v rozporu s obvyklou praxí ho dalo v plném znění k dispozici také veřejnosti. Z rady už půjde návrh rovnou do vlády. Hospodářská rada je však instituce, která rozžhavuje průmysl do běla: skládá se totiž jen z ekonomických ministrů a nadministrů a z představitelů akademických pracovišť, ale nejsou v ní lidé ze Svazu průmyslu a dopravy. Jeho prezident Štěpán Popovič složení rady komentuje slovy o nabubřelosti nynější vlády, která si v tomto směru v ničem nezadá s postojem vlád předchozích. A netají se obavou, že rada v tomto složení nemusí program posoudit tak, aby vzal v úvahu i názory průmyslu, jemuž by měl právě pomoci.
Průmysl od programu očekává „zásadní řešení špatné finanční situace podniků , jinak řečeno, očekává, že firmám zralým na konkurs stát pomůže otevřít cestu k novým úvěrům, a to s ulehčením úrokového břemena jak na staré, tak nové úvěry. Hospodářská komise Svazu ve zpracovaném stanovisku k programu proto podporuje spolupráci bank, což není nic proti ničemu. Celý program se samozřejmě bank rovněž týká (jde přece o peníze, které už do podniků nalily a které by tam nalít snad ještě měly). Nicméně tato formulace je příliš vágní. A stejně neurčitě se vyjadřují i samy banky, které naznačují, že se sice na návrhu programu svými radami podílely, ale nejsou schopny nebo nemají chuť nahlas prohlásit, zda v navrhované podobě je pro ně program vůbec přijatelný. Přitom bankám jde jistě o to, aby dostaly nazpátek to, co půjčily, a měly jistou záruku návratnosti za to, co by ještě mohly eventuálně půjčit. Aby totiž program měl smysl větší než jen odvalení dlužnického břemene (na nějaký čas), potřebují v úvahu připadající podniky nové finanční zdroje na onen skutečný rozvoj.
A pak jde o to, které podniky vlastně v úvahu připadají. Návrh ministerstva průmyslu a obchodu sice podmínky vstupu specifikuje, ale v zásadě vychází z dobrovolného přihlášení, nikoho do programu nenutí. Svaz průmyslu a dopravy vítá „aktivní účast akcionářů (je tedy smířen s principem dobrovolnosti), ale systém výběru z přihlášených pokládá za časově, finančně i odborně příliš náročný. To by však mohly být zbytečné obavy, protože stát se může odhodlat k výběru podle jakéhokoliv „rozumného ukazatele, všechny jsou stejně dobré nebo špatné. Potvrzují to četné mylné odhady i těch nejsofistikovanějších výběrů, ke kterým se uchylují ve světě rizikoví investoři, když vybírají podnik v průšvihu, ale s perspektivou. Ostatně už slavný ekonom Paul Samuelson v této souvislosti prohlásil, že náhoda je stejně dobrou metodou výběru jako cokoliv jiného.
Místopředseda vlády Pavel Mertlík, na něhož bezpochyby v hospodářské radě vlády návrh ministerstva průmyslu tvrdě narazí, zřejmě za největší slabinu Grégrova postupu považuje právě princip dobrovolnosti. Podle něho musí do programu firmu vehnat tlak věřitelů, kteří dají akcionářům na výběr: buď přijmout program se všemi důsledky, které to pro akcionáře bude mít (a měly by vést ve finále až ke zbavení vlastnictví), anebo bezprostřední návrh na konkurs, což vlastně není také nic jiného než zbavení vlastnictví. Jistý filozofický problém toto buď anebo vyvolá: přece celá revitalizace se státní účastí je o tom, že stát třeba z neekonomických důvodů chce podniky zachránit.
K Mertlíkově variantě revitalizačního programu se však nevyjádřily ani banky, ani průmysl s tím, že jim o něm není nic známo. Podle našich informací (EURO 5/1999) Mertlík počítá s kapitálově silnou revitalizační agenturou, která by vykupovala úvěry, jež banky podniku poskytly. To je ovšem v podstatě očištění bilance bank a do jisté míry se tato konstrukce podobá postupu, jehož pomocí banky odložily úvěry na trvale se obracející zásoby do státního peněžního ústavu - Konsolidační banky. Přitom dnes právě ty nejvýznamnější podniky „v nesnázích tvrdí, že kdyby se zbavily tíže těchto úvěrů a úroků z nich, nepotřebovaly by zase až tak moc nový revitalizační program.
Hospodářská komise Svazu průmyslu a dopravy - obávající se všech problémů, které časově ohrožují každý revitalizační záměr - navrhuje vybrat ihned několik nejvíc ohrožených velkých podniků a s nimi také ihned začít. O možnosti pilotních projektů se už před třemi měsíci týdeníku EURO zmínila mimo jiné i Grégrova náměstkyně Milada Vlasáková, a naznačila dokonce, o které firmy by mohlo jít. Pavel Mertlík se ale předběžnému výběru pro pilotní zkoušky brání a chce mít napřed v rukách komplexní program. Jenže pokud se bude dlouho diskutovat už o jeho zásadách, rozběhne se revitalizace na divoko. Ostatně už se rozbíhá: patří do ní v podstatě i očištění České spořitelny, záchranné záměry šéfa ČKD Marouška, které už předložil vládě a nyní netrpělivě čeká na schválení, plán Královopolské na překlopení dluhů u Konsolidační banky do akcií firmy, či koneckonců i konkurs na Chemapol Group.
