Kubánské reformy mají být povlovné, aby nenastaly nežádoucí otřesy. Staří muži ve vedení však nemají čas, aby je dokončili
Beze spěchu, ale bez přestávky, tak svého času charakterizoval kubánský prezident Raúl Castro postup, který chce uplatňovat při realizaci hospodářských reforem, oficiálně „úprav“, jež ohlásil už před třemi lety a jež posvětil VI. sjezd vládnoucí Komunistické strany Kuby v dubnu 2011. A je pravda, že na Kubě je každou chvíli ohlášena nějaká změna pořádků, jaké tam panovaly od vítězství revoluce vedené jeho bratrem Fidelem v lednu 1959. Otevřena zůstává otázka, zda jsou tyto reformy dostatečné a zda už přispěly ke zlepšení životních podmínek na ostrově. Odpovědi na ni se hodně různí.
Změny si vynutila krize K tomu, že změny jsou nutné, dospělo kubánské vedení pod tlakem krize, která začala a svého dna dosáhla začátkem 90. let, kdy Kuba rozpadem Sovětského svazu přišla o svého hlavního sponzora, ale která zásadně nepolevila ani v letech následujících. Kuba sice našla nového mocného příznivce ve venezuelském prezidentu Hugu Chávezovi, ale jeho pomoc přece jenom není tak rozsáhlá, a navíc její účinky do značné míry neutralizuje světová hospodářská krize a také nepřízeň počasí – uragány v posledních letech způsobily škody za miliardy. Bylo tudíž třeba sáhnout „do vlastních řad“. Nahrála tomu i skutečnost, že v roce 2006 přinutila vážná nemoc dlouholetého vůdce Fidela Castra stáhnout se do ústraní.
Konec rovnostářství, konec státnímu paternalismu, v řadě odvětví konec se státním monopolem, pootevřené dveře soukromé iniciativě, to jsou hlavní teze, které Raúl Castro začal prosazovat. Ovšem samozřejmě při zachování politické kontroly, oficiální cíl je „učinit socialismus udržitelným a nezvratným“.
Nejde o nějakou „revoluci v revoluci“, jak psal někdy v 60. letech, ovšem v opačném slova smyslu, francouzský levicový intelektuál Régis Debray. Změny jsou nicméně velké a v mnohém významné, byť někdy jen z psychologického hlediska.
Ne vše vychází podle představ Některé záměry byly uskutečněny jen částečně a k mnohým zmíněným opatřením je zapotřebí dodat slůvko „ale“.
Jde v první řadě o snížení počtu zaměstnanců ve státním sektoru, kde evidentně spousta míst nemá ekonomické opodstatnění. Podle původních představ by mělo být do roku 2015 ze státní sféry propuštěno 1,3 milionu lidí, jen v prvním pololetí roku 2011 to mělo být půl milionu. Tento plán se zadrhl,nepochybně
kvůli nemožnosti dát všem těmto lidem nějakou jinou možnost obživy a kvůli odporu, který vyhlídka na širokou nezaměstnanost vyvolala. Podle oficiálních zdrojů citovaných mexickým listem La Jornada bylo v roce 2011 zrušeno jen 140 000 míst a v roce 2012 by to mělo být 170 000. Nezdá se pravděpodobné, že by se během příštích tří let zrušil další zhruba milion míst, aby se naplnily původní předpoklady – šok z toho by byl příliš drastický.
Nyní některá „ale“. Povolení k soukromému podnikání je možné dostat jen pro 181 přesně vymezených činností, mezi něž patří kromě třeba instalatérů nebo kadeřníků například i aranžér smutečních věnců a klaun, ale nikoli profese předpokládající vysokoškolské vzdělání. Majitelé malých restaurací už nejsou tak omezováni co do podávaného sortimentu a co do počtu obsluhovaných míst, ale suroviny musejí nakupovat ve státních obchodech nebo na černém trhu. Velkoobchod, kde by se mohli zásobovat, neexistuje, což platí i v dalších odvětvích. Drobní opraváři si například stěžují na nemožnost sehnat potřebný materiál a součástky; na domácím trhu nejsou a ze zahraničí si je objednávat nemohou, tak je často řešením vynášení potřebných věcí ze státních podniků.
Někteří s přístupem k devizám to řešili „amatérským“ dovozem z USA. Protože letecké spojení s USA navzdory celkově špatným vztahům s nimi funguje, pendlovaly v poslední době mezi Floridou a Havanou až několikrát týdně „muly“ naložené spotřební elektronikou, textilem, náhradními díly do aut a dalším zbožím. Od září 2012 se však na havanském letišti platí při příletu za nadváhu v konvertibilních místo v národních pesech.
Nadváha tak přijde na čtyřiadvacetinásobek toho, co do té doby. „Kde mám vzít zboží?“ citovaly jedny západní noviny Kubánce, který si na takto dovážených věcech založil živnost.
Povolení volného trhu s auty se zase týká jen ojetin a normy volného trhu s byty jsou údajně tak složité, že lidé si byty stejně jako dřív oficiálně vyměňují a odstupné si platí pod rukou. Kubánci už zase mohou do kteréhokoli hotelu, ale je tendence pohlížet na ně jako na hosty druhé třídy. Zavedení daní je z hlediska státní pokladny nepochybně pozitivní, ale jak řekla agentuře Reuters havanská ekonomka Isabel Fernándezová, „platy jsou tak nízké, že si nemůžeme dovolit přijít ani o jediné peso“. I vláda podle Reuters připouští, že průměrná měsíční mzda 450 pesos (asi 15 eur) mnoha lidem nestačí k přežití.
Statistiky vykazují pokrok Podíl osob pracujících v nestátním (soukromém či družstevním) sektoru se z 16 procent v roce 2010 zvýšil na 22 procent o rok později. (Celkový počet pracovních sil se udává na pět milionů.) Do roku 2015 by to mělo být 33 procent. Kubánský viceprezident Estéban Lazo nedávno podle agentury AP řekl, že úřady doufají, že nestátní sektor ve svých různých variantách bude představovat 40 procent kubánského hospodářství, zpráva ale neobsahovala žádný časový horizont.
Podle La Jornada bylo v únoru 2012 v zemi přes 371 000 „mikropodnikatelů“. Z nich ale skoro 70 procent říkalo, že předtím nebyli ve státní sféře zaměstnáni, což by znamenalo, že prostě jen vypluli na povrch z šedé ekonomiky. O licenci k podnikání požádalo jen 80 000 bývalých státních zaměstnanců, napsal v červenci server Havanatimes.org.
Kubánské ulice oživily stovky stánků s občerstvením, krámků a malých restaurací. To činí život přívětivějším, ale samozřejmě jen pokud jsou na to prostředky. Spousta zásadních problémů zůstává. Pro běžného člověka, který nemá přístup k devizám, jde především o to, jak vyjít s platem, zvlášť když se mají postupně rušit subvencované ceny a služby. Kubánci „necítí, že by se jejich život podstatně zlepšil“.
Americký list El Nuevo Herald, který vychází v Miami a pečlivě sleduje kubánskou problematiku, v polovině roku informoval, že v devíti předcházejících měsících se po tříletém poklesu znovu zvýšil počet Kubánců, kteří byli zadrženi při pokusu dostat se do USA. „Na Kubě se to zhoršuje každých 24 hodin,“ citoval list jednoho z nich. Předseda exulantského proticastrovského Demokratického hnutí Ramón Saúl Sánchez označil za možný faktor zvýšení počtu kandidátů emigrace i deziluzi z dosavadních výsledků reforem. „Původní optimismus vyprchal,“ řekl.
Hospodářský růst Kuby zůstává slabý – podle údajů z červencového zasedání parlamentu zaznamenala Kuba v prvním pololetí 2012 ve srovnání se stejným obdobím roku 2011 růst o 2,1 procenta.
Přes rozšíření stimulů pro soukromé rolníky země stále dováží 80 procent potravin, které spotřebovává. V roce 2012 si to podle oficiálních údajů znovu vyžádá asi 1,7 miliardy
dolarů. Oficiální tisk napsal, že přijatá opatření zatím nepřinesla očekávané výsledky kvůli byrokratickým zádrhelům a kvůli tomu, že rolníci nemají zdroje na potřebné investice. Úřady také přiznaly, že 75 procent lidí, kteří nově požádali o přidělení půdy, nemá se zemědělstvím žádnou zkušenost.
Výroba cukru, kdysi chlouba Kuby, se v posledních letech zhroutila. Zatímco v roce 1958 ho bylo vyrobeno 5,6 a v roce 1990 7,8 milionu tun, v roce 2011 to bylo jen 1,2 milionu – nejméně od roku 1905. Letos by to mělo být 1,45 milionu. Odvětví bylo v letech 2002 až 2004 restrukturalizováno, z někdejších 156 cukrovarů jich jede polovina, plocha třtinových plantáží se z dvou milionů hektarů snížila na 750 000, o práci přišlo 100 000 lidí.
V nynější situaci by Kuba potřebovala zvýšený příliv zahraničních investic a v rámci nynějších změn přijala i opatření, jež by to měla usnadnit, ale podle serveru Americaeconomica.
com se příchod nových zahraničních investorů v posledních měsících skoro zastavil. Za hlavní příčiny server označil celkovou světovou krizi, snahu kubánské vlády eliminovat menší investory a jednat jen s velkými společnostmi a také – trochu paradoxně – nynější tažení kubánské vlády proti korupci. V řadě případů totiž dostali Kubánci působící ve vedoucích funkcích smíšených společností kvůli korupci tvrdé tresty, takže teď „všechno stojí, nikdo nechce přijímat rozhodnutí“. Nepříznivou zprávou pro Kubu byl i nezdar dalšího vrtu v kubánských vodách v Mexickém zálivu, kde je podle odhadů pět až devět miliard barelů ropy. Šlo o třetí podobný neúspěch v roce 2012. Kuba si tak prozatím nemůže dělat naděje, že se ohledně ropy zbaví závislosti na zahraničí.
Vše podle plánu I přes tuto celkově málo příznivou situaci, v níž se kubánské reformy uskutečňují, kubánští činitelé říkají, že jdou podle plánu. Reformy narážejí na odpor. Nejde jen o běžné Kubánce, kteří nemají schopnosti nebo prostředky k podnikání a bojí se nejisté budoucnosti, ale i o lidi ve stranickém vedení. Určitou roli může sehrávat i stín historického vůdce Fidela Castra, který vše sleduje ze svého ústraní, byť domácí dění komentuje jen zřídka. Raúl v posledních letech vyměnil v tichosti skoro všechny bývalé bratrovy klíčové poradce a nahradil je většinou důstojníky armády, v jejímž čele desítky let stál jako ministr obrany. Přesto mu někteří komentátoři přičítají nedostatek energie, nebo dokonce vůle potýkat se s odporem proti reformám v rámci strany, kde se projevují obavy, že proces změn se může vymknout kontrole.
Raúlu Castrovi je 81 let, jeho bratr je o pět let starší. Průměrný věk členů politického byra strany je přes 70 let. Reformy přitom mají být postupné, povlovné, aby nenastaly nežádoucí otřesy. Staří muži ve vedení strany nemají dost času na to, aby je při nynějším tempu dokončili. Žádný nový výrazný vůdce, který by navíc byl reformně orientovaný, není na obzoru.
Kubánští činitelé říkají, že reformy jdou zcela podle plánu. Nikdo však neví, jaký ten plán vlastně je
Za poslední tři roky bylo na kubě schválenO: • převedení více než 1,3 milionu hektarů zemědělské půdy soukromě hospodařícím rolníkům nebo družstvům • rozšíření možností soukromého podnikání • redukce subvencí na potraviny a zpoplatnění některých ne nezbytných služeb • povolení majitelům malých soukromých provozoven najímat si zaměstnance i mimo svou rodinu • povolení volného prodeje a koupě bytů a osobních automobilů • povolení Kubáncům ubytovávat se v jakýchkoli hotelech • zvýšení důchodového věku • zjednodušení norem pro výstavbu bytů • liberalizace prodeje mobilních telefonů a elektroniky • zrušení „výjezdních doložek“ pro cesty do zahraničí a povinnosti předložit k cestě pozvání a povolení prodloužit si pobyt v zahraničí až na dva roky • daňová reforma
O autorovi| Pavel Zavadil • spolupracovník redakce
