Majetek zesnulého spoluzakladatele německé sítě diskontů Aldi...
Celý podtitul: Majetek zesnulého spoluzakladatele německé sítě diskontů Aldi se odhadoval na 16,7 miliardy dolarů
Denně v jeho obchodech nakupují desítky milionů spotřebitelů, přesto o něm bylo široké veřejnosti známo jen to, že hrál golf, sbíral psací stroje a pěstoval orchideje. Za celý jeho dlouhý život bylo zveřejněno pouze několik fotografií, poslední v roce 1971. Řeč je o Theodoru Albrechtovi, spoluzakladateli německé sítě diskontních maloobchodních prodejen Aldi, který skonal 24. července ve věku 88 let. Albrecht však za sebou nenechává jen rozsáhlý majetek (letos v březnu jej magazín Forbes odhadl na 16,7 miliardy dolarů), ale především navždy změněný způsob nakupování. Díky Theovi a jeho staršímu bratru Karlovi vznikla nová forma maloobchodního prodeje – diskont. Dnes má síť bratří Albrechtů Aldi přes devět tisíc prodejen, z toho přibližně polovinu v Německu.
Začala to teta Emma Přestože dle březnového Forbesu obsadili bratři Albrechtové první (Karl) a třetí (Theo) pozici mezi nejbohatšími Němci, narodili se do velmi skromných poměrů. Jejich otec pracoval jako horník a pomocný pekař, matka měla malý obchod s potravinami pod názvem Obchod u tety Emmy o velikosti 35 metrů čtverečných v dělnické čtvrti Essenu. Mladší Theo (narozen 1922) se vyučil v matčině prodejně a Karl (narozen 1920) v nedalekém lahůdkářství. Po návratu z války v roce 1946 převzali obchod po rodičích a postupně začali expandovat. Již kolem roku 1950 měli třináct filiálek. Jednalo se však o tehdy běžné obchody s potravinami s obsluhou. Opravdový zlom přišel až s krizí v německé oblasti Porúří, někdejším průmyslovém srdci Německa, kde leželo i centrum podnikatelských aktivit rodinné firmy Albrechtů. Kdysi prosperující místní doly a hutě zavíraly své brány a lidé počítali každý fenik. V takové situaci čas nazrál pro úspěch myšlenky bratrů Albrechtových. Ve srovnání s tehdy vedoucími supermarkety, které klienty lákaly na širokou nabídku zboží, se podnikaví sourozenci rozhodli vsadit na pravý opak a začali systematicky odbourávat veškeré zbytečné náklady: zúžili sortiment, soustředili se na neznačkové zboží, omezili nabídku čerstvých potravin, rezignovali na obsluhu – zboží si zákazníci brali přímo z palet, zmenšili prodejní plochu a zrušili reklamu i drahé dekorace. To znamenalo velkou úsporu nákladů, díky níž byly prodejny Aldi (zkratka z Albrecht Discount) schopné nabízet bezkonkurenčně nízké ceny. Albrechtovi přitom v žádném případě nerezignovali na kvalitu. Tato kombinace přitáhla rychle zájem zákazníků, a tak průměrný prodej diskontů Aldi brzy dosáhl desetinásobné hodnoty oproti stejně velkým supermarketům. Takové navýšení prodeje urychlilo expanzi firmy. Bratři mohli uzavřít s dodavateli smlouvy na odběr velkého množství výrobků pod vlastní značkou, což jim umožnilo další zlevnění a otevření nových prodejen.
Odvážnější Karl Expanze Aldi rychle pokračovala a již v roce 1960 čítala síť 300 prodejen a roční obrat téměř sto milionů marek. Tehdy se Albrechtové dohodli na rozdělení společnosti: Karl měl expandovat na jihu Německa (Aldi Süd) a Theodor na severu (Aldi Nord). Říká se, že důvodem rozdělení podniku byl jejich spor o to, zda zařadit do sortimentu prodejen Aldi tabákové výrobky a mražené zboží, či nikoliv. Přestože se tato verze nikdy oficiálně nepotvrdila, existují zřejmé rozdíly v podnikání obou sítí Aldi. Mladší Theo byl vždy o něco konzervativnější a ještě spořivější než Karl. Nové produkty a techniky jako čerstvé maso, kasy se skenery či možnost bezhotovostních plateb se nejdříve objevily v Aldi Süd a Theo je ve své severní větvi uvedl až poté, co se osvědčily. Jeho šetřivost šla až tak daleko, že nechal do nových obchodů instalovat použité mrazáky s argumentem, že přece stále fungují. Navíc se proslýchalo, že Aldi Nord měnilo regály a nákupní vozíky teprve tehdy, když se téměř rozpadaly. I proto dodnes prodejny Thea Albrechta vypadají výrazně více „diskontně“, než jejich protějšky na jihu Německa. Přes tento tvrdý tlak na náklady se Aldi podařilo udržet korektní vztahy s dodavateli a dodnes platí jako spolehlivý partner: dodržuje smlouvy a platí včas. Na druhé straně se nemilosrdně dodavatelů zbavuje, vyskytnou-li se jakékoliv problémy s kvalitou. Také chování k zaměstnancům se zdá být v pořádku: dle údajů listu Die Welt německý odborový svaz Ver.di sice vede černou knihu v případě společnost Lidl, ale ne u společnosti Aldi. Podniky bratří Albrechtů naopak platí své manažery ve srovnání s ostatními obchodními řetězci velmi dobře, což zajišťuje loajalitu a motivaci.
Stírání rozdílů Dnes samozřejmě nevypadají prodejny Aldi stejně jako v době svého vzniku. Po roce 1990 se v jejich sortimentu objevilo nepotravinářské zboží a v polovině devadesátých let firma poprvé nabídla i výpočetní techniku. Své „Aldi-PC“ a fakt, že množství tohoto artiklu je omezeno, propagovala firma tak agresivně, že zákazníci stáli fronty, aby si mohli inzerovaný počítač koupit. Od roku 2003 Aldi dokonce zavedlo balené maso, a tak se ještě více přiblížilo profilu běžných supermarketů, čímž spustilo cenovou válku v dalším sektoru maloobchodního trhu. Navíc se firmě postupně podařilo setřást image obchodu pro chudé vrstvy obyvatelstva – nyní před prodejnami Aldi kromě ojetých vozů střední třídy běžně najdeme i luxusní automobily značek, jako jsou Porsche, Volvo či BMW. Úspěšnost modelu Aldi potvrzuje skutečnost, že se diskontní myšlenka osekání zbytečných nákladů přenesla i do dalších oborů. Nejsilněji rezonovala v oboru služeb, kde se objevily například nízkonákladové aerolinky nebo diskontní řetězce s oblečením. V Německu je to například síť KiK, jejíž šéf Stefan Heinig označuje právě Thea za svůj vzor. Nejsilněji se myšlenka diskontu logicky ujala právě v maloobchodě, kde bratrům Albrechtovým brzy začala růst konkurence: vznikly řetězce jako Lidl, Netto, Plus, Penny či Norma. V Německu tak dnes připadá celých 44 procent maloobchodních tržeb právě na diskontní prodejny. Přes tvrdý tlak konkurence největší část z diskontního koláče stále drží Aldi. Mimo jiné i díky faktu, že do prodejny bratří Albrechtových se může každý Němec v průměru dostat za pouhých patnáct minut.
Nadační jištění Jak se Theův skon projeví na dalším fungování Aldi Nord? Oznámení zveřejněné firmou v německém tisku tvrdí, že k žádné podstatné změně nedojde. Z vedení Aldi se oba bratři stáhli počátkem devadesátých let a společnost dnes řídí výhradně manažeři stojícími mimo rodinu. Také nehrozí rozprodej či rozdělení Aldi Nord mezi dva Albrechtovy syny – firmu již léta vlastní nadace, jež Theo zřídil, aby zajistil trvalou kontinuitu fungování svého podniku. Stejně jako je zajištěna další existence sítě Aldi, tak se jen tak neztratí řada historek, které se o starém pánovi povídaly. Pro Thea totiž nebyla myšlenka osekání zbytečných nákladů jen obchodním principem, ale životním postojem. Když jej v roce 1971 unesli, byl tak skromně oblečen, že se svým únoscům musel prokázat občanským průkazem, aby mu věřili. Navíc se tehdy zaplacené výkupné ve výši sedmi milionů marek později pokusil uplatnit v účetnictví jako zvláštní výdaj. A tím spořivost nekončila: zaměstnanci o Albrechtovi s oblibou vykládali, že Theo pečlivě využívá obě strany poznámkových lístečků a vypíná světlo hned, jakmile se rozednívá.
***
TABULKA Aldi v obležení (odhady obratů diskontních maloobchodních řetězců v Německu v roce 2009 v miliardách eur) Aldi (Nord +Süd)* 28,9 Lidl* 14,9 Netto* 10,8 Penny* 6,4 Norma* 3,5 Pramen: Lebensmittel-Zeitung
TABULKA Impérium bratrů Albrechtových Aldi Nord* Aldi Süd Počet prodejen (Německo)* 2535* 1760 Země mimo Německo* Dánsko, Francie, Benelux, Portugalsko, Španělsko, Polsko* USA, Austrálie, Irsko, Velká Británie, Maďarsko, Řecko++, Švýcarsko, Rakousko a Slovinsko+ Tržby+++* 50 miliard eur Pozn.: + v Rakousku a Slovinsku pod značkou Hofer; ++ z Řecka se Aldi aktuálně stahuje; +++ Aldi Nord a Aldi Süd dohromady, odhad za rok 2009 Pramen: Financial Times Deutschland