Nejrychleji rostoucí města na světě bohužel míří k sociálním a environmentálním krizím, říká urbanista a profesor London School of Economics Richard Burdett.
Evropská města se nafukují celkem pomalu a na globální poměry zažívají jen malou nerovnost. „Pokud chcete najít skutečný příklad nerovnosti, musíte jet do Nairobi či Lagosu. Je tam vysoká koncentrace lidí bez pitné vody, kteří mají záchody bez kanalizace. Čím víc se tam obyvatelstvo akumuluje, tím větší sociální bomba tam tiká,“ říká Richard Burdett, urbanista, který zkoumá rozvoj největších globálních měst.
V Praze za poslední dva roky vzrostly ceny nemovitostí o 30 procent. Pro mnoho lidí se vlastní bydlení stává nedostupným. Ohrožuje to podle vás rozvoj města?
Tak jednoduché to není. Nejhorší, co může město potkat, je negativní růst, tj. když lidé odcházejí. V někdejších východoevropských státech, jako jsou Rusko či Polsko, se s tímto problémem potýká řada měst. Je proto o hodně lepší mít problém, který souvisí s růstem investic či majetku lidí, protože se nakonec vždycky dá řešit. Některá města mají spíše intervencionistický přístup k tomu, jak hospodaří s pozemky, cenami nemovitostí, poskytováním sociálního bydlení. Jiná to neregulují vůbec. Londýn v současnosti není nejlepším příkladem, jak se k tomu má přistupovat. Na druhé straně máme ve městě politiku, podle níž každý developerský projekt musí vyčlenit na sociální bydlení dvacet až čtyřicet procent postavených bytů. Kvůli menší dostupnosti bydlení se v Londýně mění i kultura. Ještě před deseti lety si pronajímala byt jen hrstka lidí, dnes je to normální. Narodil jsem se v Římě a v Itálii je to stejné.
Dlouho jste se podílel na urbanistickém rozvoji Londýna. Proč je tak atraktivní, že láká nové investory a hrnou stále noví obyvatelé?
Ve srovnání s asijskými městy roste Londýn velmi pomalu. Do roku 2050 porostou nejvíc města jako Bombaj, Dháka, Dillí, Kinshasa, Kalkata či Lagos. Londýn sice roste rychleji než ostatní města v Evropě, ale nejvíce obyvatel žilo v Londýně v roce 1939 (8,6 milionu obyvatel), přičemž pak populace klesala a v 80. letech spadla na 5,3 milionu. To je obrovský odliv. Potom jsme začali nabírat obyvatele prostřednictvím imigrace. Přicházeli hlavně z Evropy, ze Španělska, střední a východní Evropy.
Přečtěte si rozhovor s šéfem IPR Ondřejem Boháčem:
Šéf IPR Boháč: Za peníze nasypané do Blanky mohly být vyřešeny Bubny, Smíchov a Žižkov
Historické centrum Prahy a ostatních starších měst v Evropě trochu připomíná muzeum, nepatří ani tak běžnému životu jako davům turistů. Myslíte, že je to nezbytné, nebo se dá nějak kvalita života pro místní v centrech měst změnit?
V Londýně vidíte na každém rohu výstavbu. Vedle památkově chráněných budov se staví moderní stavby, všude jsou jeřáby. Když vyjdete odsud z London School of Economics na ulici, hned uvidíte, že se tu staví pět nových rezidenčních budov. Londýn je město, které se i díky svým dějinám, nebálo měnit. Přitom si udržovalo část své DNA, ale jsou města jako Paříž, kde je celá centrální oblast neměnná. A jestli jsou to muzea? Asi ne, ale určitě je proto Paříž méně otevřená mezinárodním investicím, protože velká část města je zamrzlá. Každé město má historické jádro, ale nikoli všechny je musejí zachovat. Předpokládám, že Praha vždy o své památky spíše pečovala.
Ve městech jsou mezi obyvateli obrovské rozdíly. Dá se vůbec zajistit, aby ve městě nevznikala ghetta?
Odpověď je jednoduchá: nelze. Města, podobně jako jiné lidské výtvory, jsou sociální artefakt. Když v nich panuje neoliberální tržní ekonomika a nemají striktně kontrolovanou ekonomiku čínského či sovětského typu, je nevyhnutelné, že v nich bude panovat nerovnost. Otázka zní, jak velká bude, jak je rozložená a jak ji spravujeme. Je rozložená v prostoru. Například v Americe nejenže většinu měst trápí nerovnost, ale jedna část města je chudá a černá a druhá je bohatá a bílá. V Londýně je to různorodější, obecně řečeno strádá víc východní Londýn, je ale zajímavé, že strádá i řada centrálních oblastí, zatímco okraje města, především na západě, jsou bohaté. Je to jako mozaika.
Přečtěte si také:
Ideální hustota města je sto obyvatel na hektar, Praha má v průměru jen čtvrtinu
Mimochodem, teď se rozhodlo o výrazném rozšíření londýnského letiště Heathrow. Řada lidí proti tomu vehementně protestovala. Považujete to za dobrý krok?
Byl jsem členem komise, která zřízení letiště navrhovala. Vláda rozhodla na základě našeho doporučení, což je to skvělé. Řešili jsme dva problémy. Potřebuje jihovýchodní Anglie, nikoli jen Londýn, víc letecké dopravy? Ano. Pokud ji potřebuje, kam nové letiště umístit Na Gatwick, Stansted? My jsme vybrali Heathrow kvůli extrémně vysoké konektivitě letiště. Můžete se tam dostat třemi způsoby veřejné dopravy a v prosinci bude zprovozněna nová vysokorychlostní dráha, která vás tam dostane z centra Londýna za 17 minut.
Nejsme Čína, abychom řekli, postavíme to třeba tady, ani nemáme stovky miliard liber, které by stálo vybudování infrastruktury na zbrusu nové letiště. Přestože bude létat víc letadel nad přilehlými domy, bude víc hluku a znečištění, jsou tady dvě zajímavé věci. Většina znečištění nepochází z letadel, ale z aut, které jezdí na letiště a zpět. Pokud zavedeme poplatek, něco jako jsme zavedli pro zamezení zácp ve městě, kdy člověk, který jede na letiště autem, zaplatí řekněme deset liber, bude tam jezdit o polovinu méně aut. Stejně jako se po zavedení poplatku pro vjezd do centra Londýna o čtvrtinu snížil počet aut, která tam jezdí. Tím se vracíme k vaší otázce o nerovnosti. To, že budujeme novou letištní dráhu a musíme zavádět poplatky za vysoký provoz, je známka úspěchu. Nezavíráme to tady!
Richard Burdett |
---|
• Profesor urbanistických studií na London School of Economics and Political Science. |
• Od roku 2001 do 2006 byl architektonickým poradcem města Londýn. |
• V roce 2012 jako hlavní urbanistický poradce se podílel na přípravě olympijských her v Londýně. |
• V roce 2006 byl ředitelem architektonického bienále v Benátkách. |
• Vydal řadu publikací, například Living in the Endless City (2011). |
• V roce 2017 byl vyznamenán Řádem britského impéria (CBE). |
• V Česku spolupracuje se sdružením architektů reSITE. |
Má tyto problémy každé město, které se rozvíjí a roste?
Ano. Pak je otázka, jak tyto situace zvládneme vyřešit. Můžete dovolit autům, aby jezdila naprosto všude, čímž vytvoříte mnohem víc zplodin a zácp. V Londýně poslední tři starostové rozhodli, že omezí používání soukromých automobilů ve městě tím, že zavedou speciální daň. Za druhé zavedli cyklostezky, na které utratili přes miliardu liber. Ohromná částka, ale je to politické prohlášení. Místo budování dalších dálnic, stavíte cyklostezky.
Pracoval jste s několika starosty Londýna, v architektonických a urbanistických komisích. Jak to probíhalo?
Spolupracoval jsem s Kenem Livingstonem od okamžiku jeho zvolení a vytvořili jsme důležitý urbanistický dokument Jak bude Londýn dál růst? Pak jsem pracoval s Borisem Johnsonem, kde jsem byl hlavním urbanistickým poradcem pro stavbu olympijského areálu. Se současným Sadiqem Khanem nespolupracuji přímo. Jsem jen členem kulturní komise, v níž se bavíme o možnostech, jak rozvíjet kulturní scénu ve městě.
Studoval jste globální města třicet let. Co považujete za jejich největší rizika?
Všechna města se musejí vyrovnat se dvěma základními výzvami. V příštích třiceti letech porostou nejrychleji asijská a africká města. Když přijedete do Laosu, Nairobi, Addis Abeby, uvidíte patnáct, dvacet milionů lidí, kteří se stěhují z venkova do města. Počet lidí, kteří přicházejí ve strašných podmínkách na lodích do Evropy, někteří legálně, mnozí nelegálně, se možná zdá vysoký, ale když to srovnáme s těmi, kdo migrují v rámci Afriky, je to zanedbatelná část – desetina procenta. Zatímco města v Evropě jako Londýn rostou díky mezinárodní migraci, v Africe tvoří 99 procent růstu měst vnitrostátní migrace.
Města po celém světě trpí v různé míře sociální krizí a krizí životního prostředí. Města v současnosti spotřebovávají zhruba šedesát až sedmdesát procent světové energie a vytvářejí zhruba 75 procent světových emisí. Nicméně pokud jsou dobře spravována a navržena, mohou být neskutečně efektivní. Dokonce i Los Angeles podstatně snížilo svou environmentální stopu, investovalo do veřejné dopravy, mění se auta, takže i ve Spojených státech se něco děje. V Evropě jsou takovými příklady Kodaň, Vídeň, Stockholm, v Kanadě Vancouver, v Latinské Americe snížila výrazně emise například Bogota, v Asii Singapur a Hongkong – to všechno jsou nesmírně pozitivní vzory. I další města, která rychle rostou, by měla být přívětivější k životnímu prostředí, ne destruktivní. Bohužel z toho, co jsem viděl během svého výzkumu, běží všechno nesprávným směrem.
Kde jste viděl největší známky toho, že města jdou vstříc destrukci?
Děje se to všude. Pracovali jsme intenzivně na třech kontinentech, nepočítaje Evropu a Severní Ameriku. V Latinské Americe města jako Rio de Janeiro či Sao Paulo, Mexiko City překotně rozšiřují svá předměstí a rozpínají se do prostoru. Kolega z University of New York, který zkoumal přes dvě stovky měst, zjistil, že zatímco počet obyvatel se v nich zvýšil dvojnásobně, do krajiny se rozrostla pětinásobně. Města jako Bangkok a Manila se rozšiřují neuvěřitelně. Druhá výzva, s níž se města musejí vypořádat, jsou sociální nepokoje. Pokud chcete najít skutečný příklad nerovnosti, musíte jet do Nairobi či Lagosu. Ve většině afrických měst, která rostou rychle, máte třeba až 70 či 80 procent lidí bez pitné vody a kanalizace. Čím víc se tam soustřeďuje obyvatel, tím větší sociální bomba tam tiká. Bohužel čím víc studuji města, tím víc těchto věcí vidím.
Když město rychle roste, znamená to, že automaticky bohatne?
Není pochyb o tom, že města s rostoucí populací, která zůstávají poměrně hustě zastavěná – příkladem je Hongkong či Soul – jsou mnohem efektivnější, co se týče peněz, které musíte investovat do veřejné dopravy či podpůrných služeb. Je fascinující, že v Hongkongu, který má asi osm milionů obyvatel, je průměrná doba cesty do práce pod dvacet minut. V Sao Paulo jsou to čtyři hodiny. Chci tím říct, že existuje velmi úzký vztah mezi hustotou zástavby a ekonomickou výkonností.
Dubaj se probouzí. Hlavní město arabského byznysu připravuje na velkolepé investice
Co si myslíte o „pouštních městech“, jako je Dubaj? Mají šanci dlouhodobě přežít v tak nehostinných podmínkách?
Dubaj podle mě není skutečné město. Je to spíše resort na břehu moře. Nedá se tam ani chodit po ulici kvůli obrovskému vedru. V Abú Zabí je to trošku lepší, protože vedra nejsou tak velká. Ale i tato města objevila, že musejí udělat řadu věcí, protože není možné vyžít jen z nákupních center atd. Pokoušejí se proto investovat do muzeí, kultury apod.
Zastavme se ještě u centrálně řízené ekonomiky Číny. Plánují svá města dobře?
Určitě musíme obdivovat jejich řízený růst. Není to tak, že jen dávají věcem volný průběh. Mají však současně obrovské problémy s demokratickými právy, s nerovností a migrující populací nájemních dělníků, kteří přicházejí do Pekingu, Šanghaje, ale nemají povolení posílat tam své děti do školy. Je tam spousta negativních záležitostí, které musejí řešit.
Navíc půda ve městech patří úřadům. To je velmi důležitý fakt, protože mohou ze dne na den říct rezidentům, ať se přestěhují, což je přirozeně v rozporu s našimi hodnotami politické a osobní svobody.
Na druhé straně, pokud se podíváte na města na východním pobřeží jako Šanghaj či Čchang¬čou, je neskutečné, že když je vezmete jako celek, mluvíme o metropolitní aglomeraci pro 30 až 40 milionů lidí. Udělali dvě zásadní věci: investovali do infrastruktury, v Šanghaji například během dvaceti let vybudovali z nuly metro, které má 220 stanic. V Londýně máme po Budapešti nejstarší systém veřejné dopravy, budovali jsme ho 150 let. Číňané investovali především do vnitroměstské dostupnosti, takže lze dojet do práce poměrně rychle. Navíc vybudovali vysokorychlostní meziměstské tratě jako v Japonsku. Je to ohromující, kolik domovních jednotek veřejný dopravní systém propojuje. Kritický jsem však samozřejmě k tomu, že v Číně najdete města, která jsou pouhými uniformními noclehárnami. Moc také nerespektují své dědictví. Co se týče efektivity a plánování, máme se však od nich co učit.
Ovlivní atraktivitu Londýna probíhající brexit?
Brexit má rozhodně na město negativní dopad, který se bude stupňovat. Byli jsme zvyklí, že ceny nemovitostí rostou o deset procent ročně, nyní začaly klesat. Hodně zahraničních investorů – Malajsijci, Číňané, Arabové z Perského zálivu – přestalo kvůli nejistotě investovat. Jakmile se jednou rozhodne vztah s Evropou, budeme vědět: buď budeme v celní unii, nebo ne. Pokud v ní nebudeme, budeme muset víc obchodovat s jinými částmi světa. Nemyslím, že Londýn zažije dramatický úpadek, ale ti, kdo hlasovali pro brexit, na to hrozně doplatí. Budou mezi nejpostiženějšími.
Dále čtěte: