Druhý nejvlivnější muž Ruska je prozatím věrný prezidentovi
Ruský prezident Vladimir Putin svého nástupce zatím neurčil. Naopak. Podporuje v této věci nejistotu, takže ruská politická scéna žije už teď rokem 2008. Co se bude dít, až prezident odstoupí? Nezavládne v Rusku chaos? Většina komentátorů se shoduje, že Putinův odchod rozštěpí politické elity na několik skupin: na takzvané silové politiky z oblasti armády a bezpečnosti, na družinu z Petrohradu a na několik dalších mocenských uskupení.
Na rok 2008 se pochopitelně připravuje také nejužší Putinovo okolí. Neskrývané ambice mají předseda Dumy Boris Gryzlov, ministr obrany Sergej Ivanov či šéf Putinovy prezidentské kanceláře Dmitrij Medveděv. Jestliže tito muži jsou svým způsobem čitelní, objevuje se v Putinově okolí i několik osob, o nichž se nic takového říct nedá. Zatím je nemá smysl jmenovat. S jedinou výjimkou, a tou je Medveděvův zástupce v Putinově kanceláři Vladislav Surkov. Co plánuje muž, kterému se přezdívá „šedá eminence“? A vůbec: kdo vlastně je tento muž, jehož Rusové zvolili v jednom průzkumu druhou nejvlivnější postavou Ruska po prezidentovi?
Amatérský rocker Surkov se narodil v Lipeckém regionu asi 400 kilometrů jižně od Moskvy, který i po sovětském kolapsu vždycky volil komunisty. Protože jeho otec pocházel z Čečenska (matka je Ruska), strávil několik let svého dětství v Čečně. K těmto kořenům se ale Surkov příliš nehlásí. Ačkoli se to k jeho pověsti tvrdého dříče nehodí, „šedá eminence“ nikdy nedokončila žádná studia. Nejprve navštěvoval moskevský Institut oceli a slitin. Když z něj zběhl, odbyl si základní vojenskou službu a po ní se vrhl na divadelní režii. Ani na těchto studiích ale nevydržel, a tak v roce 1988 definitivně vzdělávací pokusy vzdal. Dost možná, že právem. Právě tehdy založil reklamní společnost Metapress a jeho skutečný vzestup mohl začít.
Zkušený intrikán.
Podle logiky ruského politického systému by Vladislav Surkov dávno neměl v Kremlu být. Jednak sem přišel jako politický poradce Borise Jelcina již v roce 1998, a navíc z prostředí firem dnes vězněného Michaila Chodorkovského. Surkov byl od ledna 1992 členem správní rady holdingu Menatep, jemuž se později podařilo získat Jukos. Jenže jak říká například Alexej Muchin z moskevského Centra politických informací, Vladislav Surkov je natolik talentovaným „politickým čarodějem s obzvláštním smyslem pro intriku“, že dokázal v politice přežít.
Americká média často přirovnávají Vladislava Surkova ke Karlu Roveovi, nejbližšímu politickému poradci George Bushe. Jenže takto o muži, „stojícím za carovým trůnem“, přemýšlet nelze. Na rozdíl od Rovea, míní ruští politologové, Surkov doslova ovládá prokremelskou Dumu. „Jedná zde jako vojenský velitel, jenž s pomocí rozkazů, vyhrožování a vydírání manipuluje vystrašenými legislativci,“ cituje deník Baltimore Sun jistého ruského akademika. Ostatně je veřejným tajemstvím, že to byl právě Vladislav Surkov, kdo v roce 2002 donutil Kremlu nepohodlné politiky, aby se vzdali kandidatury na post čečenského prezidenta. Podobné zákulisní intriky jsou zaznamenány i v případě mnohých dalších politických bitev.
Samozřejmě že Vladislav Surkov nepostupuje v zákulisí zcela bez mandátu. Jeho oficiální rolí je zastupovat prezidenta u několika ruských institucí: u Centrální volební komise, u Ústavního soudu, a dokonce i u 89 regionálních vlád. Surkov pracuje bez oddechu - připisuje se mu rovněž „zásluha“ za přijetí zákona, který zrušil přímé volby guvernérů, a také zákona, jenž zapověděl kandidatury „nezávislých“ do Dumy. Pozorovatelé jsou názoru, že tyto změny zajistí Putinovu uskupení Sjednocené Rusko takřka jistě zůstat u moci i po parlamentních volbách roku 2007.
Celá řada komentátorů připisuje razanci Surkovova vzestupu především tomu, že není členem žádné frakce. Šedý kardinál se nevysiluje ani ve vnitřních půtkách „siloviků“, ani v hašteření „ekonomických reformátorů“. „Vladislav Surkov uspěl ve vybudování nezávislé, zcela vlastní mocenské základny,“ poznamenává politolog Alexej Muchin.
Naši proti opozici.
O co by se mohla budoucí moc Vladislava Surkova opírat, ukázal Putinův muž před několika měsíci, respektive týdny. V květnu Surkov shromáždil šedesátitisícovou skupinu mladých lidí, která pod názvem „Jdeme spolu“ pochodovala Moskvou, vykřikovala patriotistická hesla a vyjadřovala podporu prezidentu Putinovi. Velké počty mladých lidí šokovaly především ruské liberální kruhy. Jestliže nyní kráčí za Surkovem šedesát tisíc hlav bez jakékoli politické agendy, kolik jich přijde, až se opravdu bude něco dít? Dvě stě tisíc? Nebo i víc?
A právě o tohle Surkovovi šlo, když pod dojmem ukrajinské „oranžové revoluce“ zakládal na konci loňského roku sdružení mladých „Naši“. Ačkoli oficiální verze zní, že „Naši“ mají odvrátit ruskou mládež od ultrapravicových myšlenek, smysl této družiny mladých je jiný. V případě, že by i ruská opozice vyrazila v budoucnu do ulic, měli by „Naši“ vyrazit také – a Putina a jeho okruh politických blízkých uhájit.
Druhá demonstrace Surkovovy síly, jak to alespoň členové ruské opozice chápou, se uskutečnila v červenci. „Naši“ totiž uspořádali asi dvě stě kilometrů na sever od Moskvy letní politický tábor, který sloužil k indoktrinaci asi tří tisíc teenagerů. „Platíme účastníkům všechno,“ řekl deníku Times šéf „Našich“ Vasilij Jakemenko. „Od nákladů na cestu, přes stany, jízdní kola, lodě, internet, čerstvé noviny až po koncerty populárních skupin. Investice hodně přesáhla půl milionu dolarů.“
Letní tábor, jehož program sestával především z přednášek a politických agitací kremelských příznivců, prý zaplatili ruští byznysmeni. „Řekli jsme jim: Pomozte vytvořit novou politickou a ekonomickou elitu. Pokud odmítnete, bude se to považovat za nevlastenecké,“ říká Vasilij Jakemenko
Julian Evans, který mohl tábor u jezera Seliger navštívit, tvrdí, že jedním z hlavních témat seminářů byla ukrajinská revoluce. „Zahraniční i vnitřní nepřátelé Ruska se snaží vyprovokovat oranžovou revoluci i u nás,“ řekl prý budoucím vlasteneckým elitám kremelský „spin doctor“ Gleb Pavlovskij, jenž radil neúspěšnému ukrajinskému kandidátovi Viktoru Janukovyčovi. Vladislav Surkov, modla řady příznivců hnutí „Naši“, přiletěl na tábor vrtulníkem. Efektně přistál hned vedle brány, a pak promluvil o nutnosti „řízené demokracie“.
Je třeba držet krok.
I když přezdívka „šedá eminence“ Surkovovi i nadále zůstává, stále více lidí v Rusku si klade otázku, jestli jeho „nezávislost“ či „apolitičnost“ už dávno není šalbou. Nechystá se Vladislav do politiky?
Nasvědčovala by tomu celá řada věcí. Jednak skutečnost, že se Surkov v poslední době tak intenzivně stará o rozkvět věrného populistického hnutí „Naši“. K čemu potřebuje tisíce lidí, vyzbrojených tak jednoduchou a agresivní ideologií? Pak fakt, že nikdy předtím jako letos nevydal sám za sebe tolik veřejných prohlášení. A konečně, začíná se stále více bavit i s médii, což doposud striktně odmítal.
Mezinárodní veřejnosti se Surkov nejobsáhleji představil v nedávném interview, které poskytl německému časopisu Der Spiegel. I zde Surkov mluví o tom, že se blíží pokusy svrhnout vládu. „Ale neuspějí,“ říká odhodlaně a nazývá ruské liberály „pátou kolonou“, financovanou Washingtonem. „A co by se stalo,“ táže se Surkov ve Spiegelu, „kdyby se k moci dostali ruští komunisté nebo šovinisté z Motherlandu? Ani to nechci domýšlet.“
Tak jako většina lidí z Kremlu i Vladislav Surkov cítí velkou podezíravost vůči Západu. Pokud jej něco vyděluje, pak jde o pragmatismus. Rusko podle Surkovova musí se Západem spolupracovat především proto, aby dokázalo udržet krok na ekonomické úrovni. „Když zahynete ve válečné bitvě,“ řekla šedá eminence na přednášce ruským byznysmenům, „váš nepřítel s vámi zachází s respektem. Pokud prohrajete válku ekonomickou, váš rival vámi pohrdá jako neschopným.“
Čili: zůstane Vladislav Surkov v pozadí i v roce 2008? Politolog Alexej Makarkin tomu nevěří. „Heslo S PUTINEM se snadno může změnit na heslo opačné. PROTI PUTINOVI.“ Ale to už je věštění za příliš daleký horizont. Prozatím je druhá nejvlivnější postava Ruska věrná svému caru.