České exportní firmy se mohou těšit na vyšší státní podporu.
Především ty, které míří do zemí mimo Evropskou unii. Podle nejnovějšího plánu ministerstva průmyslu a obchodu jsou ve hře desítky miliard korun.
Zajistit dlouhodobý růst české ekonomiky i v době, kdy se očekává ochlazení západních trhů. To je cíl nových vládních opatření. Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman minulý týden představil kroky, kterými chce podpořit český export, a to především do zemí mimo Evropskou unii. Hlavním nástrojem má být rozšíření financování exportu s dotací státu.
Takové exportní úvěry jsou zatím dominantou České exportní banky. Ministerstvo průmyslu spolu s rezortem financí navrhuje, aby je mohly za stejných podmínek poskytovat i komerční banky. Jejich návrh mají na stole k projednání ekonomičtí ministři vlády. „Do konce roku by měla jít příslušná novela do vlády, v polovině příštího roku by banky mohly začít tyto úvěry poskytovat,“ říká Říman.
Stát by současně měl kapitálově posílit obě základní instituce, které na podporu exportu má, tedy Českou exportní banku (ČEB) a pojišťovnu EGAP. Proto ještě letos navýší základní kapitál ČEB o 150 milionů na dvě miliardy korun a v příštím roce o stejnou částku. Stát rovněž rozšíří pojistné kapacity EGAP ze 120 miliard na 150 miliard korun. Poté by tato instituce měla být schopna vyhovět všem požadavkům exportérů na pojištění vývozu se státní účastí. V plánu je i posílení činnosti ambasád a konzulárních služeb.
Další z kroků k podpoře ekonomického růstu a exportu by mělo být urychlené čerpání dotací ze strukturálních fondů. Jak potvrdil Říman, jeho ministerstvo firmám do konce příštího roku z Operačního programu Průmysl a inovace nabídne až 80 miliard korun. „Jsme s to takový krok provést, ačkoliv původně jsme předpokládali plynulé čerpání dotací v rámci celého sedmiletého období,“ dodává ministr. Z tohoto programu lze v období let 2007 až 2013 vyčerpat na dotacích 90 miliard korun. Zatím mají firmy v rámci vypsaných výzev „přiklepnuto“ 27 miliard korun.
Šance za hranicemi Unie
„Pro zachování růstu české ekonomiky musí export mimo Unii dramaticky vzrůst,“ zdůrazňuje Říman. Obrat českého zahraničního obchodu v srpnu klesl podle jeho údajů na 353 miliard korun, což je nejnižší úroveň od srpna 2006. Jen velmi mírně roste export do členských zemí EU, vývoz do USA a Japonska naopak klesá. Naproti tomu nejvíce za osm měsíců rostl vývoz do postsovětských republik, zejména do Ruska a Ukrajiny.
Export se podílí na tvorbě tuzemského hrubého domácího produktu zhruba třemi čtvrtinami, většinu jeho růstu zabezpečují malé a střední firmy. Vývoj hrubého domácího produktu je prakticky výlučně závislý na objemu vývozů. Na trzích, které jsou dnes pro české exportéry klíčové, tedy především země eurozóny a Spojené státy, dochází po letech stabilního vzestupu k významnému zpomalení. Růst hrubého domácího produktu Evropské unie i USA se pomalu ale jistě blíží jednomu procentu, respektive nule.
Šance českých vývozců tedy spočívají v expanzi na jiné trhy, než jakým jsou státy Evropské unie. Mimo Unii dnes směřuje jen zhruba sedmina českého vývozu. „Pokud budou naši exportéři schopni následovat tempa růstu trhů mimo eurozónu, bude se podíl těchto trhů na celkovém českém exportu výrazně zvyšovat,“ tvrdí Říman. Podle aktuální prognózy Mezinárodního měnového fondu by měl tuzemský export do zemí mimo Unii plynule růst a v roce 2013 by jeho podíl na celkovém vývozu měl činit už 38 procent.
Kam jít? Návod jasně dává už dnešní teritoriární struktura úvěrů, které poskytuje Česká exportní banka. Téměř třetina jich směřuje do Ruské federace, další pak do Gruzie, na Ukrajinu, do Turecka a Číny.
Nová role bank
Jak by nový model exportního financování mohl fungovat? Dnes získávají firmy státem dotované, tedy úrokově zvýhodněné úvěry pouze od státní České exportní banky. Tento systém státní podpory by měl být doplněn o model dorovnávání úrokových rozdílů. To by znamenalo, že zvýhodněné úvěry začnou poskytovat i běžné komerční banky, jimž vybraný administrátor dorovná rozdíl v úrocích, za které by exportní úvěry poskytovaly a za které by finanční zdroje získávaly na trhu.
V malé míře existuje něco podobného už nyní. Komerční banky totiž mohou poskytovat klientům zvýhodněné exportní úvěry, a to přes refinanční služby od ČEB. Poskytnutý úvěr se zvýhodněnou sazbou jim tedy exportní banka vlastně přefinancuje. Od roku 1996 poskytla bankám na těchto refinančních službách celkem 14,6 miliardy korun. Pro srovnání – celkem banka profinancovala exportní úvěry v hodnotě přes 200 miliard korun.
Dorovnání úrokových rozdílů je systém, který je v současnosti deklarován ve většině zemí Evropské unie. Je založen na tom, že komerční banky poskytují exportní úvěry za sazbu stanovenou na takzvané bázi CIRR. Stát jim z rozpočtu v pravidelných, zpravidla šestiměsíčních intervalech vyplácí rozdíl mezi náklady na získání zdrojů na peněžním trhu zvýšenými o určitou marži a sazbou stanovenou na bázi CIRR, za kterou byl poskytnut exportní úvěr. Pokud je tento rozdíl v některém období záporný, poskytovatel úvěru naopak rozdíl do rozpočtu odvede. To znamená, že po celou dobu úvěrového vztahu příjemce úvěru hradí pevnou, státem intervenovanou úrokovou sazbu. Také marže poskytovatele úvěru se po celý čas nemění.
CIRR je pevně určená sazba, kterou pravidelně stanovuje OECD. Jedná se vlastně o limit pro maximální státní podporu exportního financování, nejnižší úrokovou sazbu, za niž mohou banky takový úvěr poskytnout. OECD ji stanovuje k 15. dni každého měsíce, a to v celkem patnácti světových měnách.
Výhodou zavedení nového systému je skutečnost, že banky by si finanční zdroje na tyto úvěry opatřovaly samy. Nebylo by tedy nutné dále zvyšovat objem záruky státu na obstarání finančních zdrojů České exportní banky. Stát by pouze vypořádával s poskytovateli exportního úvěru z rozpočtu úrokové rozdíly, nevstupoval by vůči komerčním bankám do úvěrového rizika. Podle názoru komerčních bank je administrace úrokového dorovnání poměrně jednoduchá, nenáročná na finanční zdroje a personální kapacity. Provádět by jej měla velmi pravděpodobně Česká exportní banka.