V ODS se formuje klausistické, kolektivní vedení
Občanská demokratická strana vždycky bývala o deset tahů napřed, uměla překvapit nečekaným a odvážným politickým řešením. Červnová volební porážka a avízovaný odchod Václava Klause ji však vyvedly z míry. V posledním, opozičním půlroce předvedla ODS několik přemetů a obratů, svědčících o neplánovaném, nervózním tápání a improvizaci. Václav Klaus se z jarního odpůrce přímé volby prezidenta stal téměř přes noc jejím podzimním fanouškem. Veřejně v červenci odmítl kandidovat na šéfa sněmovny, ale nakonec do souboje o toto křeslo znovu (neúspěšně) šel. Jeho obraty teď zhusta napodobují uchazeči o trůn ODS, který se má uvolnit na františkolázeňském kongresu strany v polovině prosince.
Mládí v pohybu.
Že už nic není v současnosti uvnitř ODS nemožné, dokázal naposledy místopředseda Petr Nečas (38). Minulou středu oznámil, že bude kandidovat na předsedu partaje, přestože to předtím dlouho vehementně odmítal. Jen týden před ním se ke kandidatuře rozhoupali šéf senátorského klubu Mirek Topolánek (46) a překvapivě i méně známá místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová (50), když předtím vyrazil z „odstavného pruhu“ (tak sám v MF Dnes označil svou pozici) dlouho váhající místopředseda Jan Zahradil. Právě Zahradil odstartoval druhé kolo neoficiálních primárek, poté co moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský stáhl svou osamocenou zářijovou kandidaturu, a skrečoval tak kolo první. Tento čtvrtek se dá očekávat, že se ke čtveřici kandidátů ještě přidá vítěz pražských komunálek Pavel Bém.
Hlavně přátelské převzetí.
Tošenovského zářijová iniciativa přišla příliš brzy. ODS se ještě vzpamatovávala z odchodu do skutečné opozice, Václav Klaus tehdy váhal mezi prezidentskou a předsednickou variantou. Klausův dlouholetý ostravský konkurent Tošenovský vycítil svůj čas a zahájil pokus o sice korektní, ale přeci jen nepřátelské převzetí strany. Vypadalo to nadějně, kdekdo jej podpořil včetně místopředsedy Ivana Langra. Čas však pracoval proti Tošenovskému: po úspěchu ODS v senátorských a komunálních volbách nastal obrat a Klaus byl na koni. Tošenovský znechuceně odstoupil se slovy „revoluční autokracii musí vystřídat soustředěná týmová práce“ a po týdnu bez následníka se vyrojila nová sada jmen.
Tentokrát by v každém případě šlo o převzetí přátelské. Klausovo požehnání už dostali Nečas, Bém, Zahradil i Němcová, současný předseda ještě doporučil Martina Římana a Vlastimila Tlustého, kterého dokonce označil v Lidových novinách za nejschopnějšího muže v ODS. Říman pro týdeník EURO vyloučil, že by si ještě úmysl nekandidovat rozmyslel. Mirek Topolánek je jediným kandidátem, který se i dnes veřejně staví za regionální akcent Tošenovského.
Spřízněni volbou.
Pozoruhodné je, jak kandidáti deklarují vůli mít po svém boku v místopředsednické funkci některého ze soupeřů: Bém Zahradila, Zahradil Béma, Nečas Béma, Topolánek Zahradila a Nečase. Nikdo si nevzpomněl na Němcovou. Naopak Ivan Langer – překonav své rozpaky po červnové porážce - už nabídl své místopředsednické služby ad hoc. V pražské centrále ODS se tiše vytváří nové kolektivní vedení, které půjde do voleb na kongresu pospolu a zajistí v nejbližším období kontinuitu s érou Václava Klause. Nový předseda bude zpočátku asi jen prvním mezi rovnými. Kdo doroste rozměru Václava Klause, se uvidí časem.
