Uvedení insolvenčního zákona do praxe by mělo být o půl roku odloženo
Většina komentářů k insolvenčnímu zákonu, který má vstoupit v platnost 1. ledna příštího roku, oplývá nadšením. Předvídají zlepšení stavu oproti současnosti, zrychlení řízení a také poměrně masivní využívání moderních nelikvidačních postupů, jako jsou reorganizace a oddlužení. Pokusím se tento optimismus utlumit.
Technické nedostatky.
Nový zákon je za prvé velmi nedokonalý a na řadě míst nedomyšlený. A za druhé má vážné technické nedostatky, které částečně opravuje právě schválená (již druhá) novela. Především však chybí mnoho z „technického zázemí“ potřebného pro hladký průběh všech procesů.
Psal-li tedy například Petr Kuhn, právník z advokátní kanceláře White & Case, o „předbalené“ reorganizaci (EURO 45/2007), pak sice mohl jásat (je to opravdu velmi vhodná možnost), ale vybral si asi nejméně problematickou pasáž z celého zákona. Krátce vysvětlím, oč jde.
Detail nezachrání celek.
Malý podnik nebo živnostník se mohou dohodnout s věřiteli, připravit reorganizační plán, získat jejich souhlas a projít složitým obdobím s podporou soudu a věřitelského výboru. To umožní minimalizovat škody v případě, že podnik je životaschopný a má dobrý výrobní program, ale z objektivních důvodů nebo například z příliš rychlé expanze financované cizími zdroji se dostal - třeba kvůli přechodnému ochabnutí trhu nebo vlivu kurzu - do dočasných potíží. Nový zákon dohodě nebrání a vytváří pro ni prostor. Na druhé straně však musím dodat, že podobnou dohodu lze učinit již dnes v podstatě „na zelené louce“. Nové je pak to, že taková malá společnost může získat určitou ochranu před věřiteli, kteří na plán nepřistoupí. To však není rozhodující. Jeden detail - z hlediska objemů insolvence opravdu nejde o rozhodující oblast - nezachrání celek.
Zásadní zásahy.
Vraťme se k současné druhé novele insolvenčního zákona. S oblibou se o ní říká, že jde o technickou záležitost. To by podporoval i fakt, že Poslaneckou sněmovnou i Senátem prošla napříč politickým spektrem - s podporou od ODS až po KSČM. Nenechme se však mýlit. Kromě nekonečného výčtu novel navazujících zákonů a vedle mnoha opravdu formálních změn v původním znění insolvenčního zákona, například upřesnění v označení odstavců či přečíslování paragrafů, totiž obsahuje i velmi zásadní zásahy do něj.
Jen v pracovní dobu.
Původním záměrem autorů především bylo umožnit podání insolvenčního návrhu kdykoli - díky počítačovým systémům. S tím, že se návrh do dvou hodin objeví na elektronickém insolvenčním rejstříku, a to v každou denní či noční dobu. To nyní není možné. Bez ohledu na fakt, že hlavním důvodem bylo zřejmě zjištění nemožnosti zprovoznit včas příslušný program, je třeba říct „zaplať pánbůh“.
Od začátku mnoho odborníků varovalo před tímto extrémně „liberálním“ zveřejňováním informací - novela alespoň požaduje ověřený podpis podávajícího nebo při elektronickém podání jeho podpis tohoto druhu. To by snad mohlo vyloučit vysloveně šikanující podání. Dvě hodiny od podání propříště neznamenají kdykoli, ale pouze během pracovní doby. To je asi realistické za situace, kdy státní a soudní systém nevytvořil personální ani platové podmínky pro variantu „nonstop“.
Nepřipravenost.
Ani po tomto „zjemnění“ však v žádném případě nejsme na insolvenční zákon připraveni a jeho spuštění od ledna příštího roku bude nesporně velmi napínavá podívaná pro každého, kdo se utkává s právem a soudním systémem České republiky. Nejsou k dispozici vzory podání ani formuláře pro zákonem požadované přílohy - toto „administrativní“ zázemí zcela chybí. To znamená, že po 1. lednu 2008 budou soudy dostávat nová podání ve zcela různých úpravách - bez nějaké jiné sjednocující myšlenky, než je zákonem určené uvedení nutných údajů.
Chybí kompaktní názor.
Samostatnou kapitolou je výklad zákona. Ministerstvo spravedlnosti nepřišlo s žádnou vlastní iniciativou na toto téma. Naopak „zadalo“ jednotlivým soudům různé jeho pasáže, aby vypracovaly sjednocující názor na věc. To se však děje až nyní. Již na znění nové úpravy je vidět, že je vytvářelo mnoho různých autorských týmů - například absolutní nejednotnost v otázce doručování. Vytváří-li navíc jeho výklad opět několik skupin odborníků, nelze však žádný kompaktní názor očekávat.
Samozřejmě že každý nový kodex znamená velký nápor na celý systém a na všechny, kdo s ním přicházejí do styku - nejen na soudy, ale také na účastníky řízení. V tomto případě jde však o více než velký nápor. Jde totiž o situaci, která může snadno vést k paralyzování celého obchodního soudnictví.
Třetí novela.
Pominu-li politickou neprůchodnost takového řešení, pak insolvenční zákon je zralý na třetí novelu, která by odložila jeho uvedení do praxe o další půlrok. Pokud jsme již vydrželi s pověstným zákonem o konkurzu a vyrovnání téměř šestnáct perných let, dalších šest měsíců bychom nějak zvládli také. Zejména proto, že po více než dvaceti novelách konečně aspoň neškodí. Jinak bychom se v lednu mohli potýkat s otázkou, co jsme ty dva roky od chvíle, kdy návrh insolvenčního zákona doputoval do Parlamentu, vlastně dělali.
Nechtěl bych být v postavení, kdybych musel říct jasnou a stručnou odpověď.
